Střípek z dějin špionáže

Pavel Švanda | 20. 4. 2002

Poslat do Kindlu

---

Televizní seriál Československo ve zvláštních službách ve chvíli, kdy píši tuto poznámku, nedosáhl ještě ani poloviny ohlášeného rozsahu. Jeho charakter je však zřejmě už vyhraněn. Je to obvyklá směs citací dobových filmových dokumentů a komentářů odborníků. Filmový obraz, jak už jsme si zvykli, nepřiléhá vždy k věcným informacím, nýbrž odpovídá spíše našim emocím, jež si obvykle spojujeme s určitými historickými událostmi. Televizní dokument týkající se minulosti většinou slouží k tomu, aby nás utvrzoval v našem dosavadním přesvědčení, nikoliv k poznávání nových údajů a překvapivých stanovisek. Jak se zdá, jsme tedy už navěky odsouzeni pohlížet na 2. světovou válku a na německou okupaci očima říšských kameramanů. V seriálu Československo ve zvláštních službách se střípky nových informací a pohledů objevují spíše v podobě slovního komentáře. Odborníci jsou naaranžováni většinou v klidové poloze, nejčastěji u psacího stolu. Jen hlavní moderátor na nás občas jukne zpoza nároží, sestoupí, vystoupí po schodišti a tak podobně; celkem převládá snaha o umírněný výraz, což je sympatické.

Zřejmým přínosem byla asi obě pokračování věnovaná luštění záhad spojených s mužem nazývaným agent A54. Už od 60. let minulého století se v naší publicistice tradovala málo srozumitelná legenda o nacistickém špiónovi, který v průběhu války změnil svou politickou konfesi a prakticky se postavil na stranu českých protinacistických odbojářů. Na jistého Paula Thümmela dokonce padal odlesk slávy obklopující důstojnickou skupinu Tří králů, s níž rovněž spolupracoval. O motivech, jež vedly nositele Zlatého odznaku NSDAP a příslušníka ab­wehru ke změně fronty, se nikdy neuvádělo nic bližšího než dohady. Televizní dokument ve dvou (přece jen mírně zdlouhavých) pokračováních konečně zrekonstruoval přesvědčivější obraz této zajímavé historky. Podle autorů seriálu Thümmel hrál s československými zpravodajci před válkou i za války zpravodajskou hru, k níž byl pověřen nadřízenými. V jisté fázi si z lásky k penězům, jež od Čechoslováků vyžadoval a dostával, troufl příliš daleko. Proto, ale možná i z jiných důvodů nakonec zemřel v Terezíně před německou popravčí četou. Padla tedy jedna z legend o výjimečných kvalitách pramenů československé válečné rozvědky. Pokud Thümmelovi věřili Čechoslováci nejen v Praze, ale i v Londýně, pak se vlastně nechali vodit za nos člověkem, jehož osobní kvality asi nebyly nijak vynikající. Podobných příběhů znají dějiny špionáže více, a leckteré obdobně podezřelé anekdoty se možná odehrávají i v současnosti. Na tom nelze nic změnit. Každé rozptýlení lichotivých nepravd, jež si tak rádi vyprávíme o minulosti, je však vítáno. Je příspěvkem k ozdravění ovzduší přidušeného příliš častým sebeobdivováním.

Revue Proglas 3/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse