Politika dobrých úmyslů

František Mikš | 20. 4. 2002

Poslat do Kindlu

---

Útlá knížka nizozemského filosofa Hanse Achterhuise Politika dobrých úmyslů, která právě vychází v nakladatelství Barrister & Principal, by mohla mít podtitul Politicko-filosofický esej inspirovaný „Kosovem" a myšlenkami Hannah Arendtové a Niccollň Machiavelliho (rozsáhlou ukázku jsme přinesli v Proglasu 10/01, s. 16-24). Kniha stojí za pozornost, neboť pojednává o obecných otázkách morálky a emocí v politice a o vztahu intelektuálů a politiky na pozadí konkrétní události (zásahu NATO na území bývalé Jugoslávie) a rozebírá také špatné zkušenosti Nizozemců s rozvojovou pomocí ve třetím světě. Achterhuis studoval teologii a filosofii v Utrechtu a Štrasburku a kromě univerzit působil například ve Světovém diakonátu Nizozemské reformované církve a v Nizozemském centru pro cizince. Je mimo jiné autorem rozsáhlé práce De erfenis van utopie (1998, Dědictví utopie), která doufejme také spatří světlo světa v českém překladu.

Kniha popisuje nizozemskou mediální debatu v době kosovských událostí, jež se překvapivě podobala tomu, co jsme zažívali u nás, zvláště pokud jde o podivné válečné nadšení řady komentátorů a jejich agresivní okřikování každého, kdo vyslovil o intervenci nějaké pochybnosti. Podobně jako u nás došlo v Nizozemí k obrovskému vze­dmutí emocí a morálního kýče, které zastřely skutečnou podstatu věci. Stejně jako u nás se i v Nizozemí v záplavě emocí velmi rychle zapomnělo, co bylo původním cílem intervence - ukončení násilí, ochrana lidských práv a položení základů multietnické společnosti - a že NATO spíše sehrávalo roli vzdušných sil jedné ze stran etnického konfliktu. Když se vede válka, je to jako když jednáme v mlze, a teprve když se prach usadí, můžeme zhodnotit události, parafrázuje Achterhuis známé pojednání Milana Kundery o tom, jak v průběhu času získáváme větší jistotu v hodnocení událostí.

Došlo u nás ale k nějakému zhodnocení kosovských událostí z odstupu?, napadne čtenáře nad Achterhuisovou knihou. Kde jsou všichni tehdejší zapálení obhájci bombardování, ohánějící se lidskými právy a častující v denním tisku své názorové protivníky nálepkami „protizápadní oportunista"? Sledovali pozorně další vývoj v této oblasti, nebo je toto téma přestalo zajímat současně s dopadem poslední americké bomby na Bělehrad? Zdá se, že po silném vzepětí mediálních emocí přichází vždy období lhostejného nezájmu - nová emocionálně vzrušivá témata odsouvají na okraj zájmu ta stará, na jejichž zhodnocení (natož pak po­učení se z nich) nezbývá již čas. To je železná logika všech chronických emotivních průjmů, které pravidelně za­hlcují naše média. Jejich cílem není problém co nejpřesněji popsat či vysvětlit, ale demonstrovat morální postoje. Téma se uchopí povrchně, nabije se emotivním obsahem, vyždímá se z něho, co jen jde, a rychle se najde nebo vytvoří emocionální téma nové. Proto také všude tam, kde visí ve vzduchu nějaké ušlechtilé morální pohnutky jdoucí ruku v ruce s černobílým nazíráním světa a emocemi, vidíme vždy ty stejné tváře.

Hlas morálky je absolutní, nepřipouští obojetnost. Morální protiklady jsou vždy černobílé, na rozdíl od těch politických, které charakterizují spíše šedivé odstíny, píše o vztahu morálky a politiky Achterhuis. Vyvolávání morálních politických tažení a emocí v politice je škodlivé, neboť kde jsou kýč a emoce, jde racionální uvažování stranou. Byl to případ Kosova, kdy jsme se nechali strhnout a dali přednost černobílému vidění, ale nijak jsme se z toho nepoučili. Podobné nálepky „evropský" a „protievropský" se opět objevovaly, když se moralizovalo o san­kcích Evropské unie proti Rakousku po Haiderově volebním úspěchu a v menší míře i po vítězství Berlusconiho koalice v Itálii. A opakuje se to vlastně pokaždé, když někdo pronese nějakou kritickou poznámku na adresu Evropské unie. Přívalu emocí, kýče a planého moralizování jsme si užili po pádu druhé Klausovy vlády v roce 1997 a v loňských událostech kolem České televize, stejně jako v mnoha jiných mediálních taženích. Morálně angažovaný intelektuál, umělec či politik přeska­kuje z jednoho emocionálního tématu na druhé, aniž by se na nad některým z nich poctivě zamyslel, a znovu a znovu se mýlí s panenskou nevinností.

Revue Proglas 3/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse