Historik národní myšlenky

Walter Bartoš | 20. 3. 2002

Poslat do Kindlu

Není nic neobvyklého, že nás různá výročí, zvláště kulatá, vyzývají k zamyšlení nad nejrozmanitějšími problémy našeho bytí. Připomenutím si dnes již historických osobností, jejich činů nebo událostí a promítnutím minulých dějů do současnosti se snažíme nalézat odpovědi na to, co se nás týká a co právě prožíváme. Jedno z takových vyzývavých výročí jsme si připomněli 23. ledna. Letos to je již 65 let, kdy zemřel jeden z našich nejvýznamnějších představitelů konzervativního myšlenkového proudu, historik, profesor a také rektor pražské univerzity Josef Pekař.

Pekařovy názory svým významem přesahovaly oblast pouhé historické vědy. Už ve své době vyvolávaly řadu polemik a ohnivých odborných i politických diskusí. Ve srovnání s jinými historiky měl totiž Pekař mimořádný dar, a to vytvářet při výkladu historické látky analogie s dobou, ve které žil. V takových střetech Pekař vždy zapáleně, tvrdošíjně, ale také s velkou erudicí hájil vlastní názor, ať už to bylo ve věci problematiky obrany české kultury - v polemice s věhlasným německým historikem starého Říma T. Mommsenem - či v pozdějších mediálních přestřelkách na různá témata s okruhem lidí blízkých T. G. Masarykovi.

Svůj postoj respektující historickou tradici a právní kontinuitu projevil Josef Pekař výrazně při sporech o české historické státní právo. Jejich jádrem byl svár o to, jestli Češi při obraně svých zájmů v tehdejší habsburské monarchii mají vůči Vídni vystupovat z pozice národa, tj. etnika majícího právo na samostatnou existenci, nebo státního útvaru, jehož symbolem je česká koruna a který je dán hranicemi kdysi samostatného Českého království. Oproti sebeurčovacím teoriím se Pekař držel názoru, že země Koruny české nebyly nikdy oficiálně zrušeny a že český stát vymezený svými hranicemi dále de iure trvá. Nic na tom nezměnil ani dobrovolný vstup Českého království do většího rakousko-uherského soustátí, poněvadž tím nebyly narušeny jeho základní principy jako právně a historicky vymezené entity. Tím, že Pekař uznával celistvost území s jeho samostatnými právními principy, se v podstatě dostal velmi blízko k pojetí národního státu založeného na občanském principu. Jako by se vše vracelo. I dnes se v souvislosti s Evropskou unií vedou podobné spory, v nichž jde o to, zdali budou respektována historicky daná území s vlastním a na jiných nezávislým právním řádem, nebo zda naopak integrační proces dospěje až k rozpuštění národních států v jednom evropském superstátě. A právě v tom samozřejmě tkví podstata diskuse o mezivládním modelu či federaci.

Myšlenkový odkaz Josefa Pekaře zcela nepochybně nese proevropskou pečeť. Z jeho prací vyplývá, že si velmi dobře uvědomoval naši úzkou historickou a kulturní vazbu na evropský dějinný proces. V jedné ze svých zásadních filosoficko-historických statí „O smyslu českých dějin" Pekař dokazuje, že již od desátého století jsme patřili k celku, který lze nazvat „západní Evropou", a že také my jsme do kulturního dědictví tohoto celku svým dílem částečně přispěli. Vedle obecných evropských základů však Pekař ve své filosofii dějin vymezil ještě jeden významný faktor, tzv. myšlenku národní. Tato konstanta, jež je podle něj smyslem českých dějin, se projevovala po celý průběh našeho historického vývoje. Přesto, že její forma byla závislá na tzv. duchu dějinné periody, její obsah zůstává nezměněn. Každá generace žijící v období sv. Václava, panování Lucemburků či v éře husitů, v době pobělohorské nebo při nástupu liberalismu je s touto myšlenkou spojena.

A právě smysl českých dějin se stal předmětem zásadního ideového sporu mezi Pekařem a skupinou kolem pozdějšího prezidenta T. G. Masaryka. Původně vědecká disputace velmi brzy přerostla akademický rámec a stala se ostrým střetem různých pohledů na svět, trvajícím více než čtyři desetiletí. Na jedné straně platónská představa ideálů humanitních směřující k ideálnímu předobrazu společnosti a na straně druhé konzervativní zásady beroucí v úvahu spontánní vývoj a historickou tradici, jež jsou nositeli trvalých hodnot.

Je evidentní, že i dnes se diskutuje o tomtéž. Jak by řekl Josef Pekař, duch jiné dějinné periody dává podobným diskusím novou a odlišnou podobu, podstata však zůstává pořád stejná. Dokonce se zdá, že i nynější účastníci takových debat vystupují ze stejných pozic a stylizují se do téměř totožných rolí.

Dílo Josefa Pekaře má zcela nepochybně svůj nadčasový rozměr, poněvadž se pokouší odpovědět na otázky, které si klademe i dnes. Právě nyní, kdy se vedou vzrušené rozhovory na téma Evropské unie a kdy se část našich politiků snaží obhajovat konstruktivistické a technokratické představy o podobě evropské integrace, jsou Pekařovy myšlenky ukazující na trvalé principy obsažené v národních a historických tradicích aktuální, oslovující a inspirativní.

Autor je poslancem za ODS.

Revue Proglas 2/2002

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem |