Lesk a bída vysokých škol

Miroslav Tuček | 20. 3. 2002

Poslat do Kindlu

---

Nedávno odmítnutý návrh zákona o školném (a půjčkách na jeho krytí), navržený poslancem US Petrem Matějů, opět otevřel otázku vysokého školství. Jak se v devadesátých letech vyvíjelo?

Touha po vysokoškolských titulech je ve střední Evropě velká a velký je tudíž i zájem dostat se na vysokou školu, ba často je větší než touha léta namáhavě studovat. Hromadné zaklá­dání nových vysokoškolských ústavů v 90. letech šlo s dobovým trendem. Bída vysokých škol se projevila poměrně rychle. V 90. letech se počet fakult zvýšil o 34 % a počet posluchačů denního studia o 65 %. Nové fakulty nicméně vznikaly bez potřebného personálního a hmotného zajištění. Počet profesorů a docentů vzrostl jen o 13 %, zvýšil se ale i jejich průměrný věk. Prostory pro nové, dislokované fakulty se leckde našly - v budovách bývalých sekretariátů KSČ (např. v Karviné, v Jindřichově Hradci) či odborných škol, jejichž pedagogové chtěli „povýšit" na odborné asistenty. Ale knihovny, počítače, laboratoře? Může se vůbec nazývat vysokou školou zařízení, které nemá k dispozici odbornou kni­hovnu s prezenčními studovnami? A je moderní fakulta myslitelná bez informační techniky, bez přístupu k internetu pro kteréhokoliv studenta? Vysokou školu dělají vysokou školou profesoři a docenti s vědeckou i pedagogickou erudicí, znalí světa a známí v zahraničí. A nároční na mladou generaci. Z těchto hledisek na tom byly české vysoké školy špatně již před rokem 1990, ale­spoň ve srovnání se západní Evropou. Prudký růst počtu posluchačů, který stimulovalo ministerstvo školství způsobem financování vysokých škol, tuto situaci dále podstatně zhoršil.

Růst počtu studentů se často zdůvodňuje mezinárodním srovnáváním toho, jak velká část populace má vysokoškolské vzdělání či jak velká část určitých věkových skupin studuje. Taková srovnání jsou ovšem nepřesná. Má například bakalářské studium v Severní Americe charakter středoevropské vysoké školy, nebo jde jen o přípravu na vysokoškolské studium, která je nutná vzhledem k nestejné úrovni středních škol? Jsou německé „Fachhochschulen" (vysoké odborné školy) na úrovni vyšších odborných škol v ČR, nebo jsou něco víc? Zařazují se ve statistikách mezi občany s vysokoškolským vzděláním jen ti, kdo vysokou školu úspěšně ukončili, nebo všichni, kdo studovali?

Odpovědět na otázku, zda je občanů s vysokoškolským vzděláním dost, málo nebo hodně, není jednoduché. Hlavní je, zda je pokryta skutečná potřeba vysokoškolsky vzdělaných lidí v soukromé i státní sféře. A tak se dostáváme k problému, že není vysokoškolák jako vysokoškolák - jak z hlediska náročnosti studia, tak z hlediska poptávky na trhu práce.

Inflační růst počtu zájemců o vysokoškolské studium má za následek - jako každá inflace - znehodnocování studia. Nejsou-li pro zvyšování počtu studentů vytvořeny předpoklady, znehodnocuje se výsledek studia. Růst počtu vysokoškoláků se netýká všech oborů ve stejné míře. Technické fakulty nevznikají zpravidla na zelené louce, jako tomu je u nových oborů ekonomických a manažerských. Zájemci o vysoké školy se náročného studia bojí. Není v tom ale skryta i touha po „dolce vita", než budu muset jít dělat? Zvláště když je možné si krátit dlouhou chvíli různými demonstracemi.

Je nesporné, že konzolidace vysokého školství v naší republice si vyžádá ne dvě, ale desítky miliard korun. Jak brzy si na ně společnost vydělá, závisí i na současných vysokoškolácích. Ale nejen na nich: důležitou roli budou hrát i nové formy financování vysokých škol, rozvoj jejich podnikatelských aktivit a školné, neboť chudá země si nemůže dovolit takový rozsah veřejných statků jako země zámožnější (Německo, Skandinávie). Ke školnému bych ale podotkl, že musí být doprovázeno systémem osvobozování pro sociálně slabé, avšak dobře studující. Vysoké školy se také musí naučit dobře hospodařit a šetřit. Proč jsou např. budovy a laboratoře využívány jen dva semestry, a ne tři trimestry? Proč se do vysokoškolských knihoven nakupují velké počty různých skript, a ne zahraniční studijní prameny? Proč se na vysokých školách nepředpokládá znalost alespoň jednoho světového jazyka a organizují se jazykové kurzy pro začátečníky? Především je ale třeba skoncovat s inflačním návalem na vysoké školy, protože mladí lidé mají dobré životní perspektivy i bez absolvování vysoké školy, pokud se ve svém oboru budou sami iniciativně zdokonalovat či podnikat.

Revue Proglas 2/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse