Češi už se naučili žít v kapitalismu

Říká v rozhovoru pro Revue Proglas ekonom Karel Kříž

Americká ekonomika je v recesi (v pravém slova smyslu), Německo, na kterém jsme nejvíce závislí, také. Německý institut IFO prohlásil, že jde o nejtěžší recesi za posledních 20 let. Jak to ovlivní českou ekonomiku? Anebo si ČR zachová svůj autonomní růst?

Česko si v příštích letech svou hospodářskou dynamiku skoro jistě zachová. Ano, kdyby Evropa neprocházela zpomalením růstu, nerostli bychom o procenta tři, ale o pět procent. A kdyby nám nevládli sociální demokrati, nýbrž silná pravice, bylo by to procent sedm. I tak ovšem, při zachování základní komunikace a koordinace vlády a centrální banky, porosteme v příštích dvaceti letech skoro vždy rychleji než Rakušané nebo Němci. Jsme levní, relativně výkonní, a to musí vést k velkému přílivu zahraničních investic na straně jedné a souběžného růstu exportu na straně druhé. Navíc, s tou světovou recesí se to značně přehání, takže už se z toho stala zase jedna z tiskových kampaní. Makroekonomické údaje sleduji dlouhodobě. Vím, že momentální cyklické přibrzdění neznamená v historickém kontextu nic zvláštního. Německá ekonomika, která je pro nás nejdůležitější, sice stoupá pomaleji, ale stále stoupá. Ekonomika americká je sice dvě čtvrtletí po sobě v poklesu, ten však může být brzy kompenzován prudkým růstem poptávky po zboží dlouhodobé spotřeby na americkém trhu, který byl v některých segmentech cítit už dokonce v říjnu. Skutečně v krizi, navíc dlouhodobé, je pouze ekonomika japonská. Tam jsou důvody úplně jiné, systémové.

Japonci přece dlouhá desetiletí byli vzorem efektivity a výkonnosti. To už neplatí?

Japonsko dlouho mělo silnou ekonomiku pouze v komparaci se svými sousedy. Ještě ve třicátých letech mělo ve srovnání s českými zeměmi sotva poloviční hrubý domácí produkt na hlavu. Pak, po počátečních úspěších, vyvolaných spíše lstivostí, podlostí a krutostí, prohrálo na celé čáře válku, přičemž Američané stejně jako Německu i Japonsku vnutili liberální systém, který by se tam sám o sobě bez jejich tlaku nikdy neprosadil. Hospodářský liberalismus, doplněný tradiční disciplínou a rozvinutým systémem soudnictví, byrokracie a policie, který dokázal zabezpečit vynucování pravidel hry, pak přinesl nesporný úspěch. Změna nastala až koncem osmdesátých let, kdy také Japonci "ztloustli" a začali být drazí. Zároveň nedokázali být v rozhodujících odvětvích motorem technického pokroku. Co je však nejhorší, nedokázali a stále nedokáží likvidovat neúspěšné firmy a programy. Omezené zdroje tak jsou špatně a neefektivně utápěny v mrtvých firmách, které měly dávno zbankrotovat, a lidé v nich zaměstnaní si měli dávno najít jinou práci.

O co se dlouhodobý růst naší ekonomiky vlastně bude opírat? O export? České zboží má, co se týče kvality i ceny, značnou konkurenci třeba v Asii. Myslíte si, že jsme schopni se na zahraničních trzích nyní prosazovat?

Podíl české ekonomiky na světovém hospodářství nedosahuje ani půl procenta, takže je jasné, že české výrobky světový trh rozhodně nezaplaví. Nicméně prostor pro výrazné prosazení české produkce existuje a je rychle zaplňován. Česko nyní exportuje na vyspělé trhy několikanásobně více zboží a služeb než na konci komunismu. Z východoevropských zemí má Česká republika spolu se Slovinskem nejvyšší export na hlavu, už přes 3000 dolarů na obyvatele a rok. Český export je takřka stejně veliký jako u čtyřnásobně lidnatějšího Polska, na druhou stranu srovnatelné Rakousko exportuje stále ještě dvojnásobek toho, co my. Je však jen otázkou času (a levicovosti či pravicovosti naší hospodářské politiky), kdy se na ně dotáhneme. Očekávám v tomto směru pokračující rychlou konvergenci, neboť i zahraniční investice, které v ČR jsou postupně uváděny do provozu, k tomu budou přispívat. A také čeští manažeři a průmyslníci umějí stále více a lépe prodávat. Oproti jihovýchodní Asii máme řadu nevýhod, např. v katastrofálně vysokých daních a příliš proorganizovaném hospodářství, stát stále strká nos často tam, kde nemá co dělat, nicméně máme alespoň to štěstí, že tři ze čtyř největších německých měst, tedy Berlín, Vídeň a Mnichov, mají všechny v jakékoli kombinaci k sobě dál než do Prahy. Jinými slovy česká ekonomika je už dnes integrální součástí ekonomiky evropské.

Za nevýhodu České republiky ve srovnání s Asií jste označil vysoké daně a přeorganizovanost ekonomiky. Mohl byste to blíže vysvětlit?

Daně jsou v jihovýchodní Asii zpravidla na poloviční úrovni než u nás.

Přímé i nepřímé daně?

Ano, nejnižší složená daňová kvóta je z těchto zemí v Hongkongu, kde činí cca 18 %, a nejvyšší v Japonsku, kde se blíží 30 %. U nás je to přes 40 %.

A co se týče proorganizovanosti - stačí sledovat východoasijské obchodníky, s jakou trpělivostí v této zemi snášejí nekonečné stupňování obchodních nařízení, která mají jediný cíl: zvýšit jejich náklady dodržováním různých zbytečných předpisů a nařízení, což je pouze cesta ke korupci komunálních úředníků a inspektorů a k vytváření zbytečných pracovních míst v těchto strukturách. Co je komu do toho, kolik tito pracovití lidé ve svých restauracích mají záchodů, umyvadel a nebo třeba větráků - jako kdyby to nebyla věc zákazníků, zdali se jim v těchto podnicích líbí nebo ne. V byznysu se zásadně hlasuje penězi a státní mašinerie se svými nařízeními o kvalitě, způsobu a rozsahu poskytovaných služeb zpravidla pouze vše zhoršuje, prodražuje a protežuje vyvolené na úkor hospodářské soutěže.

Evropská komise nedávno zveřejnila názor, že ČR dosáhne 75 % současné úrovně HDP zemí Evropské unie za 15 let. Co tomu říkáte?

Všechny predikce a prognózy, které činí mezinárodní instituce nejen o českém hospodářství, jsou sbírkou prognostických katastrof. Nevzpomínám si na žádnou předpověď kterékoliv z mezinárodních institucí, která by se v posledních 13 letech alespoň přibližně vyplnila. Autoři těchto studií jsou totálně odtrženi od vnímání chodu naší ekonomiky a při svých analýzách a prognózách vycházejí zpravidla pouze z prodloužení momentálních časových řad. Takže svou práci dělají stejně, jako kdybychom my z Prahy posuzovali ekonomiku Argentiny, Bulharska nebo Albánie. Považuji všechny tyto prognózy pro nás za bezcenné. Také jejich názor, že dosáhneme 75 % současné úrovně HDP Evropské unie za 15 let, bude myslím podobného druhu.

Jaké vidíte další perspektivy české ekonomiky?

Češi se konečně naučili kapitalismus dělat v praxi, pohybovat se a žít v něm. Jestliže se zbavíme této socialistické vlády a vlády další budou mít více odvahy v deregulaci a liberalizaci ekonomiky, může tato země růst po dlouhou dobu o 6 % ročně. V tom případě bychom nejpozději za 15 let museli být na 100 % průměrné úrovně EU. Doufejme, že nebudeme muset hned přijmout všechny normy EU, což by naši ekonomiku znehybnilo.

Jenže sociální a ekologické normy dělají Evropskou unii Evropskou unií.

Pak budeme, jestli se tomu neubráníme, příliš drazí a nebudeme mít žádnou komparativní výhodu vůči Západu. V tom případě bych byl rozhodně proti vstupu do Evropské unie, protože by tato země přesně kopírovala vývoj východního Německa po sjednocení, ovšem kromě obrovských dotací, které v rámci Německa proudily a proudí na východ a které k nám z Bruselu v takové míře rozhodně plynout nebudou. Chystá-li se z nás Brusel udělat východní Německo co se týče tzv. sociálních a ekologických standardů, a zároveň sem milostivě hodlá transferovat nějaké 2 miliardy eur ročně oproti 60 miliardám eur, které plynou ročně ze západu Německa na východ, dovedete si jistě představit, jak by to zde brzy vypadalo. Východní Německo je tak trochu zoologická zahrada - všechno se jim dá pod nos a pak pořádně nic neumějí. My bychom dopadli jako berlínská zoologická zahrada po válce. Ploty by zůstaly, ale bez žrádla. Měli bychom po Bruselu vyžadovat, aby nás laskavě nechali pracovat, přičemž jejich milodary si mohou milostivě ponechat.

Jak vlastně vypadá situace východního Německa? Jaké postavení by mohla ČR podle vašeho názoru získat, pokud by se nestala členem EU?

Věc nestojí tak, že bychom měli na výběr. Evropská unie nás buď pohltí, anebo když to trošku přeženu, ale ne moc, nás bude bombardovat. Nevstoupení do EU by znamenalo zásadní postoj české politické garnitury, který by se neobešel bez politického protitlaku minimálně takového, jakého jsme byli například svědky nedávno v případě Rakouska nebo Slovenska. Takže jsem realista. Když už by se Česko rozhodlo nevstoupit do EU, jedinou možností by snad bylo stát se přidruženým státem USA po vzoru například Portorika, anebo lépe spojencem á la Izrael. Ale to by museli Američané chtít. Nejsou známky toho, že by usilovali o nějaké podobné řešení. Za těchto okolností nezbývá české politice než vést kontinuální zákopovou válku o všechno, co by v EU zbytečně svazovalo naši ekonomiku, zvyšovalo daně a náklady.

Co bychom měli z toho, kdybychom se stali třeba přidruženým státem USA?

To je příliš hypotetická otázka. Nicméně znamenalo by to převzetí amerických ekonomických, ekologických a sociálních standardů, které jsou mnohem lepší než v socializované Evropě - a proto je také Amerika dynamická, mladá, efektivní, silná a prosperující. Nehledě na momentální problémy. Také by u nás platil dolar a nikoli euro s jeho nejistou budoucností.

Z vašich předchozích slov vyplynulo, že se v České republice některé trendy zlepšily. Doslova jste řekl, že se Češi naučili dělat kapitalismus. Co tím máte na mysli?

V této zemi vždycky byli dobří inženýři, kteří dokázali vymýšlet kvalitní výrobky, jež ovšem v komunistické éře nemohly najít uplatnění. Nikdo je nedokázal vyrobit za slušnou cenu a prodat. Úroveň českých obchodníků, manažerů a ekonomů vůbec totiž byla za komunistů katastrofální. V daném systému de facto nemohli existovat, nebo emigrovali. Přicházím nyní často do styku s různými podniky, velkými i malými, a musím konstatovat, že vzestup obchodních, manažerských a ekonomických kvalit našich lidí je obrovský. Dokáží už mnohem lépe řídit náklady, odhadovat poptávku, propočítávat návratnost investic, manažovat kolektiv, obchodovat, znají jazyky, zkrátka pokrok je enormní. To je myslím hlavní důvod mého optimismu. Tito lidé dnes potřebují od vlády jediné - aby se jim do jejich byznysu nepletla, aby vynucovala dodržování správných zákonů a aby nepřerozdělovala tolik zdrojů.

Jak hodnotíte práci vlády? A práci ČNB?

Česká národní banka po odchodu Tošovského prudce změnila kurz. A nutno říci, že k lepšímu. Provádí nyní odpovědnou konsensuální politiku, komunikuje s vládou a začala dbát po vzoru západních centrálních bank také o zdraví české ekonomiky. Jinými slovy - jestliže za Tošovského se bojovalo s inflací tak udatně, až to tato země málem nepřežila, nyní centrální bankéři velmi zodpovědně váží také vliv úrokových sazeb a inflace na ekonomický růst a zaměstnanost. Jejich pohled je jiný než vlády, tedy vyvažující, což je v pořádku. Rozhodně již nejsme svědky vražedného souboje institucí téhož státu. Co se týče vlády, tam je všechno složitější. Sociální demokracie nebyla na převzetí kompletní zodpovědnosti připravena. Trvalo jí dva roky, než se vůbec naučila základní procedury vládnutí, a zároveň neměla a nemá k dispozici dostatek kvalitních ministrů a vysokých úředníků. Kdybych to měl shrnout - tato vláda nic zásadního nezkazila, zároveň však její existence stála tuto zemi dva roky času. Zbytečné přešlapování. Skutečně schopných ministrů je tak asi pět. Ale to není úplně jejich vina, protože vládli-li by sami lidovci, možná by měli schopné ministry dva.

Oproti všeobecnému mínění novinářů a publicistů tato vláda skoro nic nezprivatizovala. Tedy rozhodně ne v prvních třech letech své existence. A co udělala tato vláda dobře? Myslím, že neudělala žádnou velkou chybu v zahraniční politice a v podstatě neprosadila to, co slibovala v roce 1998. To je dobře.

Zdá se mi, že přece jen spolu s Parlamentem zpevnila ekonomickou legislativu a že lépe vynucuje pravidla hry, než tomu bylo v minulosti. Ale nevím, je-li to přímo její zásluha.

Velmi bouřlivou událostí bylo v posledních letech jmenování členů bankovní rady. Na začátku příštího roku by mělo být nové jmenování. Jaký vývoj lze čekat nyní?

Máme v této zemi snaživého pana prezidenta, který má pocit, že stále něco tzv. zachraňuje. V tomto případě nezávislost ČNB. Ve skutečnosti nemá ani ponětí, jak taková centrální banka funguje a jaké je její místo a způsob komunikace ve vyspělém demokratickém systému. V Česku má prezident naprosto byzantskou pravomoc při jmenování všech členů bankovní rady, což nemá obdobu v žádné moderní zemi. Takže se dá čekat, že Havlův samolibý postup v příštích týdnech opět rozvíří politickou hladinu. Abych pravdu řekl, mě už ty jeho prestižní akce vůbec nezajímají. Zase bude chvíli dusno a blbá nálada. Na druhou stranu mě však zajímá, zdali hlava státu neporušuje zákon o ČNB. Již několik let se totiž v kuloárech hovoří o tom, že pan prezident si v centrální bance drží účty, což je dle zákona soukromé osobě nemající v centrální bance pracovní poměr výslovně zakázáno. Zvláštní je, že se dosud žádnému investigativnímu novináři právě toto nepodařilo prověřit. Asi to nikoho nezajímá, že hlava státu nejspíš flagrantně porušuje zákon, který sama podepsala. Ať tak či onak, tato země už těch několik zbývajících měsíců blbé nálady nějak přežije.

Karel Kříž (1961), absolvent VŠE v Praze (1984). V letech 1985-90 působil na Ekonomickém ústavu ČSAV, od roku 1990 pak jako šéf ekonomické rubriky a od roku 1993 jako zástupce šéfredaktora Lidových novin. V letech 1996-98 byl poradcem předsedy Fondu národního majetku a nyní je spolumajitelem ekonomické a právní poradenské kanceláře Value Added.

Diskuse