Tluče bubeníček...

Petr Petr | 20. 2. 2002

Poslat do Kindlu

Při podzimním vyjednávacím maratónu představitelů čtyřkoaličních stran o společných kandidátkách bylo - byť neveřejně - o dalším osudu ideje třetího českého stranického pilíře vlastně již rozhodnuto. Tenkrát se hrála mnohem ostřejší hra, plná podrazů a nehezkých názorových výměn, než jaká probíhala poslední měsíc okolo „moderovaného problému" s dluhem ODA.

Hana Marvanová tehdy velmi tvrdě přitlačila na lidovecké, dosti nesehrané trio Svoboda-Šimonovský-Roithová a donutila jej spolu s ostatními partnery přijmout kompromis. Použila dosud výhradně lidoveckých praktik včetně nočního obvolávání krajských šéfů Unie, kteří měli při nedohodě vypovědět krajské koalice, a hrozby pádu předsedy Senátu Petra Pitharta, kterému by to velmi znesnadnilo jeho kampaň na prezidentskou funkci. Laskavý a neinformovaný volič jistě promine, uniknou-li touto cestou některé informace, které dají někdy černobílému příběhu trošku barvitější podobu.

Cyril Svoboda se tehdy ukázal nejen jako velmi průměrný vyjednávač a politik, ale především se projevila jeho relativní charakterová slabost, která někdy hraničí až s přetvářkou a mírnou podlostí. V ofenzívě byl vlastně předseda lidovců pouze jednou, a to když nechal Ratibora Majzlíka, nepříčetného následkem Svobodova tvrdého jednání, podepsat cár papíru, na kterém nešťastný předseda DEU shrnoval lidovecké nabídky těmito slovy: „Cyrile, to, co mi tady nabízíš, jsou s... R. Majzlík." Ráno tento výplod nočního jednání, který by gentleman odkázal nanejvýš svému archívu a budoucím generacím, Svoboda rozeslal všem krajským předsedům KDU-ČSL. A věta „Mirek musí být na jihu lidoveckou jedničkou, jinak by mi to strana nevzala", kterou předseda lidové strany zoufale odrážel oprávněnou kritiku svých partnerů, především opět Hany Marvanové, na adresu kandidatury Miroslava Kalouska coby dvojky čtyřkoaliční kandidátky v Jihočeském kraji, říká, myslím, vše nejen o nepříliš silném mandátu Cyrila Svobody, předsedy KDU-ČSL.

Na stejný účet lze připsat i historku, kdy po dohodě politické rady Čtyřkoalice na jedné verzi společných kandidátek, podepsané všemi zúčastněnými, se předseda lidové strany odebral na celostátní výbor KDU-ČSL, kde ovšem tuto dohodu prezentoval již jen jako návrh Unie svobody. Celostátní výbor samozřejmě na základě toho přijal svoji verzi a poslal svého předsedu zpět k vyjednávacímu stolu. Pro Cyrila Svobodu prostě platí jen některé dohody a některá pravidla.

Otázka, zda nechat ODA nadále živořit v lůně Čtyřkoalice, je velmi dobrá a stálo by za to ji do voleb v rámci čtyřkoaličních diskusí vyřešit. Chvíle pro to jako stvořená byla právě při sestavování kandidátek. Fakta o privatizaci České pojišťovny byla na stole, hospodaření strany bylo k nahlédnutí v parlamentní knihovně a Unie svobody byla této diskusi více než nakloněna. Bůh ví, proč Cyril Svoboda čekal až na výkop Radima Masného. Ovšem poté už měly události velmi rychlý spád a překvapivě velmi dobře čitelný scénář.

Z politické rady Čtyřkoalice volá jeden z jejích lidoveckých členů novináři deníku Právo, že má pro něho tip: na druhý den bude zasedat celostátní výbor KDU-ČSL, který má přijmout razantní stanovisko k dluhu ODA. A opravdu. Nejdříve tajné usnesení je záhy, během jediného dne, uveřejněno na webových stránkách KDU-ČSL. Kostky jsou vrženy a je rozehrána partie, která má jejímu hlavnímu činiteli přinést kýžené body. Nejen u voličů a povrchních novinářů, ale především vzhledem k vlastní straně - má se ukázat, že tristní vyjednávání o kandidátkách se už nebude opakovat. Vzkaz pro voliče: zametu s neplatiči. Vzkaz pro novináře: a kde je Kühnl? Vzkaz pro lidovce: těm liberálům to nandám. Vrcholem, avšak zároveň i patovým tahem této hry je páteční ultimátum, diktát partnerům, kteří se mají do nedělní půlnoci rozhodnout, zda se sloučí.

Jen slepý či v tomto případě zaslepený si nemohl být vědom rizika situace, kterou nastolil. Není z ní třetí cesty bez ztráty tváře. Buď Unie svobody ustoupí KDU-ČSL a bude s ní jednat o kandidátkách bez ODA - anebo Čtyřkoalice končí. Není vyloučeno, že až Cyril Svoboda v sobě najde odvahu, svolá celostátní výbor KDU-ČSL a předloží mu usnesení politické rady Čtyřkoalice k řešení dluhu ODA, tak bude konec Čtyřkoalice na spadnutí. Ovšem nyní už Cyrilu Svobodovi nikdo z lidovců neuvěří, že to je stanovisko jen a jen Unie svobody...

Autor je volný novinář.

Revue Proglas 1/2002

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem |