Česká podvojnost

Pavel Švanda | 20. 4. 2003

Poslat do Kindlu

---

Když se česká vláda, dotázána na naši účast ve válce proti Iráku, snaží předstírat, že není ani oblečená, ani nahá, ani obutá, ani bosá, v podstatě vskutku plní zadání naší veřejnosti, která v tomto případě nechce ani zůstat stranou, ani se zúčastnit. Ani hladovět, ani nejíst je těžké, avšak, jak se zdá, někdy nevyhnutelné. Tomu, kdo se snaží plnit tak obtížný úkol, se smíme na veřejnosti hlasitě vysmívat. V soukromí mu nemůžeme tak docela upřít svou soustrast.

Jsou však dvojakosti vyvolávající jednoznačnou antipatii. Něco takového jsme zažili při televizní Sedmičce 30. března, když pánové Tlustý a Rusnok jednosvorně a hlasitě odsoudili zřízení kanceláře sudetoněmeckých svazů v Praze. Použili přitom obvyklé řečnické figury: ztotožnili současné sudetoněmecké spolky s nacistickou stranou z časů před 2. světovou válkou a názory poslance Evropského parlamentu Bernda Posselta s historickými aktivitami Konráda Henleina. Tím, co mě v té souvislosti okouzlilo, byla skutečnost, že jak pan poslanec Vlastimil Tlustý, tak i Jiří Rusnok byli před rokem 1989 jednosvorně členy KSČ. Pan poslanec Posselt nikdy nebyl členem nacistické strany, má však za její politiku zodpovídat. Vyžadovali to po něm z TV obrazovky muži, kteří, ať už byli komunisty z jakýchkoliv pohnutek, dnes necítí za rudý režim sebemenší odpovědnost. Myslím, že kdybych se jmenovaných optal, zda uznávají svou spoluvinu za politiku Gustáva Husáka a Leonida Brežněva, zatvářili by se, jako že jsem se dopustil neslušnosti. Ačkoliv nejsou ještě tak staří, abych jim přiznal právo na sklerotickou zapomnětlivost, uspokojivě vytěsnili svůj podíl na minulosti ze svého vědomí, ať už si opatřili rudé knížky z libovolných důvodů a jakýmikoliv metodami.

Je znakem podvojnosti, tváří-li se právě bývalí komunisté, jako kdyby politická odpovědnost za temnou minulost byla věčná, jako by se přenášela z generace na generaci, aniž by oni sami na sebe brali svůj díl viny. Má-li pan Posselt, ač nikdy nebyl nacistou, nést věčnou skvrnu za Henleina a Hitlera, musí tím spíše bývalí komunisté uznávat svou trvalou odpovědnost za činy svých předáků. Anebo ne? Anebo jsou v rámci českého sklonu k dvojakosti zproštěni nároků, jež s sebou nese logika? Ostatně věc pražské sudeto­německé kanceláře posuzuje více lidí zcela komunisticky. Řešení se jim zdá nabíledni: S nikým nediskutovat! Zakázat! Vyhostit! Vyhodit! Anebo ještě lépe: rovnou ty germánské drzouny na vltavském břehu vykostit? Pokud se bývalí komunisté a dnešní pánové a přátelé rozhodnou pro některou ze zásadních akcí, známá rodina Grebeníčků jim při tom jistě ráda pomůže. Ale pozor! Nebude jakékoliv skutečné rozhodnutí odporovat zásadě podvojnosti? Nezapomeňme: nechodíme ani bosí, ani obutí, ani oblečení, ani nazí. A přitom produkujeme opojné rétorické fanfáry.

Revue Politika 4/2003

Poslat do Kindlu

---

Diskuse