Kam vedou změny ODS?

ODS se mění. Vyklubala se z vejce Občanského fóra a pevně se zabydlela na české politické scéně. Z místa vlajkové lodi revoluce v letech 1992-96 sestoupila po skluzavce dvou oposmluv do role čisté opozice, z miláčka médií se stala rituálně proklínaným ďáblem novinářské kavárny. Deset let stál v jejím čele nejúspěšnější politik polistopadové éry a dnes má v čele teprve druhého předsedu, který nemůže Václava Klause napodobit ani nahradit. Popravdě řečeno, Mirek Topolánek se o nic takového ani nepokouší.

Kupředu pravá

ODS vznikla jako revoluční strana v době revolučních změn. Stala se jejich propagátorem a nositelem. Velká témata dominovala době i vzniku ODS. V jejím čele se ocitla řada otců zakladatelů, kteří věděli, co je pro zemi nejlepší, nebo se tak alespoň tvářili. Za nimi se pak srovnala členská základna, která věřila v jejich schopnost zvládnout výzvu doby a tvářila se, že rozumí tomu, co otcové svému lidu sdělují. Nejpozději od roku 1994 stála před ODS úloha přeměnit se z revolučního subjektu v klasickou politickou stranu, jejíž směřování a profil určuje průnik tisíců drobných témat všedního dne. Obtíže hraničící s neschopností tento úkol zvládnout byly příčinou vnitrostranické krize, která vyvrcholila v událostech mezi "sarajevským atentátem" a odštěpením Unie svobody.

Vývoj žádoucím směrem přinesla až kombinace ztráty vládní zodpovědnosti spolu se změnami organizační struktury, kterou vyvolalo zřízení krajů. Co se týče vnitřního vývoje, zdá se, že ODS nyní úspěšně dokončuje svou přeměnu.

Pyramida ODS

Od samého vzniku existují v ODS celkem čtyři organizační stupně. Nejníže je úroveň místních sdružení (základních organizací), která pokrývá území obce, případně samostatné části města. Oblastní sdružení (okresní organizace) vytvářejí úplné pokrytí země podle územní struktury okresů. Regionální sdružení (krajské organizace) původně vznikly v hranicích osmi volebních krajů, ale v souvislosti se zřízením samosprávných krajů byly reorganizovány na dnešních třináct. Nejvyšší úroveň ODS odpovídá celostátním orgánům. S vývojem strany se ovšem význam jednotlivých úrovní výrazně měnil - a tento vývoj zdaleka není u konce.

U vzniku ODS stály především úroveň centrální a oblastní. Je to logické, neboť ODS vznikla přeměnou OF shora právě za podpory okresních organizačních struktur. Profesionální aparát ODS pokrývá právě do úrovně okresů. Oblastní (okresní) struktura byla pro vznikající místní sdružení pochopitelná a uchopitelná, území okresu dostatečně přehledné a servis oblastní kanceláře dostatečně dostupný. Oblastní sdružení jsou také mnohem homogennějším útvarem než sdružení místní, která zahrnují jak tříčlenné vesnické organizace, tak stohlavá sdružení velkých okresních měst.

Krajská struktura 90. let představovala jak převodní páku centrálního aparátu, tak dohadovací a volební základnu pro sestavení kandidátních listin.

Mosty přes zastupitelskou propast

Cílem každé politické strany je úspěch ve volbách. Ty se ale týkaly pouze nejvyšší a nejnižší úrovně organizace ODS. Vládní zodpovědnost a dominance velkých celospolečenských témat posilovaly význam centrálních orgánů, kde odborně-politické skupiny splynuly s ministerským aparátem. Místní sdružení se profilovala v rámci komunální politiky. Na úrovni oblasti a regionu (mimo Prahu) neexistovala partnerská úroveň samosprávy. Znamenalo to, že spojení mezi komunální a celostátní politikou zajišťoval profesionální aparát a poslanci a senátoři vygenerovaní z jednotlivých oblastí. Logickým důsledkem bylo, že manažerská síť ODS začala vyplňovat prostor, který měl být vyhrazen politikům, a politici na centrální úrovni začali v komunálu vidět něco jako zadní dvorek. Vrcholem vnitrostranické politiky bylo sestavování krajských kandidátek na základě úvahy delegátů oblastí, kteří se vzájemně ani pořádně neznali. Koalice pro obsazení tzv. volitelných míst na kandidátce proto domlouvali lidé, kteří se znali velice dobře - poslanci a manažeři. Reálná politika oblastí se nutně soustřeďovala na pozice v městských a místních zastupitelstvech.

Tato situace nijak nevadila v první polovině 90. let, kdy docházelo ke konstituci demokratického režimu a celá soustava politického života vznikala. S vyčerpáním velkých témat revoluce se však stala reálnou brzdou dalšího vývoje ODS.

Význam nechtěného dítěte

Vzniku krajů se ODS bránila ještě v době, kdy bylo jasné, že tento boj prohraje. Pro vnitřní vývoj ODS však zřízení krajů znamenalo obrovský impuls. Pozice regionálního sdružení získala naprosto nový rozměr. Namísto sedmi konfederací nezávislých okresů vedle Prahy vzniklo třináct silných regionálních sdružení spojených významem krajského zastupitelstva. Navíc zatímco vedení ODS zahřívá v parlamentu opoziční lavice, ve všech nově zřízených krajích hraje ODS úlohu nejsilnější a nejvlivnější strany. Začala vznikat nová skupina krajských zastupitelů ODS, která doposud měla předobraz pouze v pražském městském zastupitelstvu. Nové kraje začaly vytvářet zcela novou rovnováhu. V obrovské vzdálenosti mezi komunální a celostátní politikou se objevila nová rovina politiky krajské, pochopitelná pro politiky komunální a nepříliš vzdálená politice celostátní.

Krajská sdružení si ovšem musela svoji pozici vybojovat jak vůči oblastem, tak vůči centru. Příležitostí se stalo odstoupení Václava Klause z postu předsedy ODS po prohraných parlamentních volbách 2002. O zvolení Mirka Topolánka se zasloužily především dohody mezi jednotlivými krajskými reprezentacemi.

Je jasné, že regionální (krajská) sdružení se stala plnohodnotnou částí organizační struktury ODS. Lze předpokládat, že po konsolidaci vztahu centrum-region bude časem upraven statut oblastních sdružení, především díky zájmu sdružení z pověřených měst získat přímější kontakt na krajské struktury a provádět vlastní, aktivnější politiku uvnitř kraje bez omezení, která jim dnes vytvářejí právě přežívající oblasti.

Fenomén Václav Klaus

Osobnost Václava Klause vývoj ODS poznamenala nesmazatelně. Kupodivu většina komentářů se s hodnocením tak významného vlivu nijak nemaže a jeden od druhého opisují stejná klišé, snad podle hesla, že pravda vzniká opakováním. Asi největší chybou je směšování jeho výjimečného osobního postavení v ODS s jeho reálným vlivem na každé hnutí uvnitř strany.

Je skutečností, že Václav Klaus měl uvnitř ODS vždy obrovský respekt, který u řady členů přecházel v nekritické zbožňování. Klaus se však nikdy nesnížil k tomu, aby ze svých osobních věrných budoval uvnitř ODS agenturu, která měla za cíl jeho postavení hlídat. Naopak, jestli lze něco v jeho jednání označit za konstantu, jde o důsledné respektování formálních postupů rozhodování. I díky jemu je tento princip uvnitř ODS dnes natolik vžitý, že pokus o jeho porušení je sám o sobě nevýhodou.

Fakt, že Václav Klaus nijak nedbal na budování aparátu osobní moci a spokojil se s osobní autoritou, znamenal, že jeho osobní pozice sice byla neotřesitelná, ale soutěž o všechny ostatní posty ve straně byla v zásadě volná. Dokonce vznikla určitá imunitní reakce, která na nižších úrovních vyrovnávala nezpochybnitelnou předsedovu autoritu, takže si Klaus oprávněně stěžoval, že pokud někoho pochválí, znamená to pro příští stranické volby polibek smrti.

Odchod Václava Klause se přes velké napětí, které mu předcházelo, nakonec odehrál způsobem velmi šťastným. Ač se to zdá k nevíře, ODS výměnu nenahraditelného předsedy zvládla naprosto standardním způsobem a bez utrpěných šrámů. Nechuť Václava Klause k budování osobní agentury se ODS vyplatila. Vyplatila se i Václavu Klausovi, protože konsolidovaná ODS byla první podmínkou nutnou k tomu, aby po neuvěřitelné sérii prezidentských voleb mohl usednout do Masarykova křesla.

Dítě štěstěny?

Mirek Topolánek nastoupil do funkce, ve které nutně musí být konfrontován s odkazem svého předchůdce. Snad proto je dobře, že celým svým vystupováním dává najevo, že jej tato konfrontace nezajímá, že jeho styl předsednictví je jiný snad úplně ve všech aspektech. Je zřejmé, že se především snaží nedělat chyby - a pokud už nějaké dělá, patří k sympaťákům, kterým se to snadno odpustí.

Prvním cílem, před kterým se ODS po zvolení nového předsedy ocitla, byla kandidatura předsedy čestného na úřad nejvyšší. ODS vznikla jako strana určená k dosahování velkých cílů a staré reflexy se nezapomínají. Úsilí zaměřené k prezidentské volbě dalo Topolánkovi čas, aby se v předsednické funkci zabydlel. Úžasný úspěch, kterým nepochybně zvolení Klause prezidentem bylo, pak posílil jeho kredit.

Po vzoru svého předchůdce do dění uvnitř strany nezasahuje. Činí dobře: struktury ODS jsou na svoji autonomii zvyklé a zásah shůry, pokud není opravdu objektivně nutný, by ničemu neprospěl. Na rozdíl od svého předchůdce, který si vždy udržoval distanc, je politikem mnohem lidovějším. Část ODS mu to vyčítá.

Hlavním Topolánkovým úkolem je ovšem nabídnout veřejnosti vlídnou tvář ODS. Jeho výsledky nakonec nebudou hodnoceny podle toho, s kým si tyká, ale podle toho, zda dokáže zbourat zeď ghetta, které kolem ODS snaživě budovala Pravda, Láska a jejich aktivističtí žurnalisté - a o tom mohou rozhodnout jedině volby. Průběžným testem jeho prvního funkčního období se staly troje volby roku 2004. Dnes je zřejmé, že ona zeď se stala ruinou, která sice stále ještě ohraničuje místo vyhrazované kdysi ODS, ale už není zdaleka tolik připomínána a brána vážně. Kterýkoli volební výsledek je pro ODS z doby nedávné výsledkem z říše snů.

Ke splnění cíle mu nepochybně pomohlo neuvěřitelné neumětelství vládních stran i fakt, že prezidentem není Václav Havel, ale Václav Klaus. Tím, že Topolánek není poslancem, není přímo spojován s tvrdou linií nulové tolerance, přestože ji sám prosazuje.

Na volební kongres ODS Topolánek vstoupil jako vítěz poločasu. Čeká ho druhá půle, kdy získaný náskok musí proměnit ve vítězství v parlamentních volbách takovým způsobem, aby ODS dokázala sestavit funkční vládu schopnou prosadit a skutečně provést nutné reformy. Zatím chybu neudělal. ODS pod jeho vedením dokázala využít všech možností k posílení, které se jí nabídly. Nové výzvy budou mnohem obtížnější a Topolánek bude nucen prokázat, že je schopen být osobností, která po právu usedne do premiérského křesla.

Quo vadis?

Vítězství ODS nelze oddělit od porážky nepolitické politiky. ODS byla hlavním cílem této kampaně a její prosazení znamená současně konec snah o ostrakizaci stranictví. Setkají se proto dva vzájemně se zesilující trendy - tím prvním bude zájem o vstup do ODS jako do úspěšné strany, druhým pak růst společenské přijatelnosti stranictví obecně.

Rozvoj členské základny je pro každou stranu prvkem nesmírně pozitivním a stabilizujícím. Přestože ODS je dnes třetí nejpočetnější politickou stranou, zdaleka nemůže tvrdit, že je její členská základna dostatečná. Růst členské základny bude ovšem na jedné straně přinášet nové pohledy, nové preference a nové zájmy, na straně druhé však bude narušovat zaběhané rovnováhy uvnitř komunálních struktur ODS a dá se čekat, že tyto konflikty budou nižší úrovně ODS po určitou dobu zaměstnávat. Lze čekat i výraznější střety generační mezi dlouholetými stranickými matadory a novou krví, které na sebe často vezmou podobu boje o odkaz a neposkvrněnou výlučnost stavěnou proti pragmatismu. Tento boj přitom vždy nemusí znát hranice přijatelnosti. Vzhledem k tomu, že v ODS vládne duch řešení podle pravidel, nedá se čekat, že by tyto střety probíhaly příliš na očích veřejnosti.

Na úrovni celostátní politiky má ODS nevýhodnou pozici strany, která zaujímá celé spektrum od středu doprava. Vývoj na levici, který směřuje k (dočasné?) marginalizaci ČSSD, ponechává ve velké politice prakticky jediného možného spojence, kterým je KDU-ČSL. V případě lidovců ovšem nejde o stranu klasického politického spektra, ale stranu katolické menšiny, která je na pravolevém schématu nečitelná a nezařaditelná. Dominance KSČM na levici ovšem může lidovcům uzavřít jejich oblíbený obchod s jedenapadesátým procentem a z nouze je připoutat jako menšího partnera k ODS. Výsledky krajských voleb to ukazují velmi přesně.

Rozpětí ODS od dnešního středu (který definovala Špidlova politika "všechnostátu") může ovšem paradoxně znamenat, že s úspěchem reforem dojde k posunu politického středu doprava tak, že ODS se stane centristickou stranou obepínající střed křídlem, které bude názorově připomínat klasické evropské socialisty. Ale to jsou všechno spekulace. V současně době ODS kráčí po cestě k normálnímu uspořádání české politiky spojenému s významnou účastí ODS v tomto systému.

Autor pracuje na Krajském úřadě kraje Vysočina.

Diskuse