Majetkový převrat jako program vlády ČR

Miloslav Kučera | 20. 2. 2004

Poslat do Kindlu

---

Poslanecká sněmovna definitivně schválila novelu zákona o zemědělství. V tomto zákoně jsou nyní dvě podmínky, které našim občanům brání v obhospodařování zemědělské půdy - podmínky bezúhonnosti a odbornosti. Bez jejich splnění nesmí nikdo podnikat na zemědělské půdě za účelem dosahování zisku. Smí si pouze vyrábět potraviny sám pro sebe, ale nesmí je prodávat, aby si tak obstarával finanční prostředky pro zajištění svých základních životních potřeb.

Dle ústavní Listiny základních práv a svobod má každý z nás „právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost". Jakékoliv omezení základního práva jednotlivce může být učiněno pouze ve veřejném zájmu a za úhradu. To nám zaručuje naše Ústava. Návrh zákona o zemědělství je ale s těmito ústavními zárukami v rozporu.

Není ve veřejném zájmu, aby se ten, kdo byl trestně stíhán a nemůže najít zaměstnání, nemohl začít sám živit podnikáním na zemědělské půdě. Ztratil by tak i jednu z posledních možností znovu se zařadit do společnosti jako její plnohodnotný občan a byl by tak nepřímo odsouzen k věčné recidivě. Ještě horší dopady má podmínka odbornosti, která vyžaduje absolvování střední zemědělské školy, odborného rekvalifikačního kurzu nebo praxi v zemědělském podniku po dobu minimálně pěti let. Pro posouzení ústavnosti je zcela vedlejší, jestli takto stanovené parametry odbornosti mohou pomáhat v podnikání na půdě. Podstatné je, jestli tato omezující podmínka je či není ve veřejném zájmu. Podnikání v zemědělství je živnost volná a nevyžaduje z hlediska ochrany veřejných zájmů odbornou způsobilost, jak je tomu u živností ohlašovacích a vázaných nebo koncesovaných. Nedokonalost nebo chyby v podnikání v zemědělství neohrožují veřejný zájem, ale pouze zájmy (příjmy) podnikatele samotného. Proto je možné podmínky odbornosti považovat za protiústavní.

Skutečným důvodem, proč vláda tyto podmínky do zákona zařadila, je snaha zabránit vzniku nových podnikatelů v zemědělství, kteří by mohli odebrat část pozemků a tedy i nově poskytovaných dotací právnickým osobám. To by se samo o sobě mohlo jevit jako malicherná byrokratická překážka v podnikání. Hrůznost celého projektu lze pochopit až v návaznosti na další tři vládou podporované zákony. Zákonem o nájmu zemědělské půdy se autoři pokoušejí vlastníkům půdy zabránit v tom, aby mohli dát výpověď z nájmu zemědělské půdy v následujících čtrnácti létech nebo aby mohli jakýmkoli způsobem zvýšit nájemné, zatímco nájemce samotný ji jiným svévolně podnajímat může, a to za jakoukoliv cenu! Jakousi ústupovou variantou je vládní návrh změny občanského zákoníku, kde je minimální výpovědní doba „pouhých" pět let, tedy na dobu přechodného období po našem vstupu do EU. Později nic podobného platit nemůže. Návrh novely transformačního zákona pak chce definitivně vyvinit akciové a jiné společnosti, vzniklé druhotnou majetkovou transformací z původních zemědělských družstev, ze zodpovědnosti za vydání náhrad oprávněným osobám za vnesený zemědělský majetek. Těmto osobám nabízí pouze možnost získání jakýchsi podílů na majetku se zápornou tržní hodnotou (cesty, opuštěné a zdevastované zemědělské stavby, meliorace) v původních družstvech, většinou již likvidovaných v konkurzech.

Vlastníci pozemků tak nebudou moci svou půdu přímo obhospodařovat, ani si nebudou moci vyjednat vyšší nájemné nebo stávajícímu nájemci nájem vypovědět. Budou tím nepřímo nuceni k odprodeji svých pozemků hluboko pod jejich tržní cenou. Na jedné straně se dotace na půdu při zemědělském obhospodařování mají výrazně zvýšit. Na straně druhé však vláda prosazuje taková „zákonná" opatření, která by udržela tyto dotace pouze v rukou vyvolených, a skutečné vlastníky pozemků staví před vyhlídku bezmocného výprodeje svého majetku hluboko pod jeho cenou. To je reálný pokus o nerevoluční a protiústavní majetkový převrat na našem venkově, respektive - jinými slovy řečeno - pokus o dotažení násilné kolektivizace z 50. let a převedení zemědělského majetku a užitků z něj plynoucích definitivně do rukou několika desítek vyvolených. Ti, co v devadesátých létech začali lopotně sami hospodařit, mají vlastně štěstí. Všechny ostatní, ať členy nebo nečleny původních družstev a dnešních společností, chce vláda definitivně vykrást. To, že přitom porušuje samotné základy ústavního práva České republiky, jí vůbec nevadí!

Revue Politika 2/2004

Poslat do Kindlu

---

Diskuse