Evropská ústava je pro nás nevýhodná

ODS od schválení Evropské ústavy Konventem tvrdila, že návrh Evropské ústavy je pro Českou republiku nevýhodný. Říkali jsme to před třemi měsíci, říkáme to dnes a budeme to říkat do té doby, dokud to tak bude. Vláda naopak tvrdila, že návrh Evropské ústavy je dobrým základem pro další jednání a že bude třeba jen několika malých změn. Toto stanovisko vlády se ukázalo být naprostým omylem. O tom nejlépe svědčí postupně se měnící mandát vlády i konečný výsledek bruselského summitu.

Zrekapitulujme si základní parametry postavení ČR v EU dle návrhu Evropské ústavy a porovnejme si jej s parametry našeho postavení dle přístupové smlouvy a smlouvy z Nice. Podle stávajícího rámce má ČR automaticky nárok na svého evropského komisaře, má automaticky nárok na pravidelné šestiměsíční předsednictví v Evropské radě a váha našich hlasů v Evropské radě činí 3,7 %. Dle návrhu Evropské ústavy nemá Česká republika automaticky nárok na svého komisaře, nemá automaticky nárok na šestiměsíční předsednictví v Evropské radě a váha našich hlasů v tomto orgánu se snižuje na 2,2 %. Toto srovnání jasně ukazuje, že návrh Evropské ústavy výrazně zhoršuje naše postavení v Evropské unii.

Kromě těchto parametrů jde ještě o jednu věc, a tou je rozdělení kompetencí mezi Brusel a členské země. Porovnáme-li stávající stav se stavem navrhovaným Evropskou ústavou, zjistíme, že se navrhuje přesun zhruba třiceti dosud národních kompetencí do Bruselu. Obdobně důležité je také to, jakou rozhodovací procedurou se evropské kompetence posuzují. V zásadě jsou k dispozici dvě procedury, a to zásada jednomyslnosti a zásada většinového hlasování. V návrhu Evropské ústavy oproti dosavadnímu stavu dochází k výraznému posunu od jednomyslnosti směrem k většinovému hlasování.

Nyní se pokusím ukázat, proč je pro Českou republiku výhodné mít svého komisaře, mít právo předsedat v Evropské radě, mít vyšší váhu svých hlasů, nepřesouvat další kompetence do Bruselu a zachovat v co největší míře zásadu jednomyslnosti v rozhodování.

Mít svého evropského komisaře je třeba z toho důvodu, aby v rozhodujícím iniciativním orgánu EU byl člověk, který ve svém životě sdílel moderní český osud. Lidé, kteří takový osud nesdíleli, nemohou rozumět potřebám a ambicím českých občanů. Evropského komisaře potřebujeme i jako českou tvář organizace zvané Evropská unie. Nemít svého komisaře znamená nemít v klíčovém orgánu EU člověka s českým osudem a nemít české zosobnění EU.

Předsednictví Evropské rady dává každé členské zemi možnost řídit práci Evropské unie a vnášet do ní svůj národní vklad. Předsednictví poskytuje každé zemi možnost stanovovat politické a legislativní priority činnosti EU. Pro ČR, která takovou možnost nikdy neměla, je to velmi důležité právě s ohledem na potřebu integrovat český zájem do činnosti EU.

To, že mít vyšší váhu našich hlasů je lepší než mít váhu nižší, se mi vždy zdálo být zcela zřejmé, ale v našem parlamentu a dokonce i ve vládě jsou žel lidé, kteří to nechápou nebo mají dokonce opačný názor. Proto zde uvedu několik základních matematických úvah. Jestliže je naším hlavním zájmem integrovat české zájmy do rozhodovacího procesu EU a jest­­liže uznáváme, že tyto zájmy legitimně reprezentuje vláda ČR, potom musíme usilovat o eliminaci případů, kdy bude česká delegace při rozhodování v Evropské radě přehlaso­vána.

Každé naše přehlasování znamená, že legitimní zájem ČR reprezentovaný vládou bude muset ustoupit zájmu tzv. evropskému, ale ve skutečnosti většinové koalici jiných národních zájmů. Vzhledem k tomu, že evropské právo je přímo aplikovatelné na občany a další subjekty, znamená to ve skutečnosti postupné vyprazdňování české suverenity a její nahrazování suverenitou odvozenou od jiných států. Takový vývoj hodnotím negativně. Právě proto také tvrdím, že je třeba hájit to, aby se váha našich hlasů nesnížila a nezvýšila se tak možnost našeho přehlasování.

Je pro nás výhodné přesunovat další české kompetence do Bruselu? Jsem přesvědčen o tom, že tomu tak není. České subjekty, tj. občané, rodiny, firmy, obce atd., jsou celkově vzato slabší než analogické subjekty v EU a zvláště potom ve stávajících členských zemích. Evropské právo je přitom postaveno na obhajobě zájmů stávajících členských zemí a nikoliv na obhajobě zájmů nových členských zemí.

Podřízení relativně slabších českých subjektů evropským pravidlům šitým na míru silnějším aktérům bude mít rozdílné důsledky. Jsem přesvědčen o tom, že důsledky budou pro naše subjekty celkově vzato minimálně ve střednědobém horizontu horší než pro subjekty evropské. Zde vidím hlavní prostor pro aktivní činnost české vlády, českého parlamentu a dalších českých institucí.

Naše relativní, především hospodářská slabost je důvodem, proč potřebujeme kvalitní české instituce kompenzující relativní slabost českých subjektů. Z tohoto důvodu není v našem zájmu přesouvat další pravomoci do Bruselu. Pokud to totiž uděláme, zmenšíme sami sobě možnost účinně pomoci našim občanům, rodinám, firmám a obcím.

Je pro nás lepší rozhodovat v EU většinově nebo konsenzem? Jsem přesvědčen o tom, že pro nás i pro EU je lepší rozhodovat konsenzem. V případě konsenzuálního rozhodování totiž může být přijato pouze takové rozhodnutí, které podporují všechny demokratické vlády členských států EU. Takové rozhodnutí reprezentuje legitimní vůli většiny voličů všech členských států EU, zprostředkovanou národními státy, a nevytváří žádný problém do budoucnosti. Takový systém umožňuje v plné míře uspokojit nejen zájmy stávajících členských států, ale také zájmy zemí nově přistupujících. Je to systém, který nikoho nezvýhodňuje ani nikoho nepenalizuje, a je tedy spravedlivý. Nám, jako nové členské zemi, dává možnost účinně uplatnit český zájem. A to je dle mého soudu správné a v souladu se skutečnými zájmy českých občanů.

Oproti tomu systém většinového hlasování v praxi znamená to, že rozhodnutí je schváleno nikoliv všemi státy EU, ale jen některými. Není podstatné to, jak velká je to většina, ale to, že některé členské státy, a mohou to být v různých případech různé země, mohou být přehlasovány, a přesto bude dané rozhodnutí v takovém přehlasované státě závazné pro každého.

Jaké to může mít důsledky? Jsem přesvědčen o tom, že důsledky takového vývoje budou jen negativní. Čím víckrát a čím více zemí bude mít zkušenost s přehlasováním, tím větší bude frustrace a nespokojenost s fungováním EU. A kromě toho se samozřejmě i zde jedná o postupné vyprazdňování státní suverenity všech členských zemí.

Pokud chceme kvalifikovaně posoudit princip většinového hlasování v EU, musíme se zmínit mimo jiné i o našem koaličním potenciálu, tj. o naší schopnosti být na straně rozhodující většiny a nikoliv na straně podřizující se menšiny. Jsem přesvědčen o tom, že náš koaliční potenciál je velmi nízký. My jsme definičně součástí několika potenciálních koalic. Je to koalice nových členských zemí, koalice menších členských zemí, koalice atlantická a koalice vítězů druhé světové války. Podívejme se na to, zda nám jakákoli z těchto koalice dává možnost získat většinu.

Koalice nových členských zemí bude tvořena deseti novými členskými zeměmi, jejichž celkový počet hlasů nebude ani dle smlouvy z Nice, ani dle Evropské ústavy tvořit většinu. Navíc je tato koalice značně geograficky, hospodářsky a politicky nehomogenní. Tato koalice nám tedy možnost vybudovat většinu neumožňuje.

Koalice menších členských zemí je potenciálně tvořena všemi členskými státy s počtem obyvatel nižším než 20 milionů občanů. Těchto zemí je po předpokládaném rozšíření celkem 19, což je většina. Počet jejich hlasů je dle smlouvy z Nice značný, ale dle Evropské ústavy mnohem menší. Toto je potenciálně velmi efektivní koalice, která by mohla hájit i naše zájmy. Abychom ale tuto potenciální většinu mohli skutečně využít, potřebujeme zachovat stávající váhu hlasů dle smlouvy z Nice. Dle Evropské ústavy se váha hlasů této potenciální koalice výrazně sníží a tím se také sníží naše šance být součástí rozhodující většiny postavené na bázi takové koalice.

Koalicí vítězů druhé světové války mám na mysli zájmovou koalici těch států, které bojovaly za druhé světové války proti hitlerovskému Německu. Těchto států je nyní v EU pouze 6, což je menšina, a po rozšíření jich bude 10, což je opět menšina. Tato koalice nemůže být základem žádné konstruktivní politiky v dnešní EU, ale pouze určitou garancí českých zájmů souvisejících s výsledky druhé světové války. I zde je tedy naše pozice velmi slabá.

Návrh Evropské ústavy definitivně odstraňuje všechna historická znevýhodnění, která se vztahovala k Německu, a umožňuje mu v plné míře uplatnit výhody plynoucí z počtu jeho občanů a z jeho hospodářské síly. Takový vývoj poskytuje širší možnost pro uplatnění nároků vůči České republice, které souvisejí s výsledky druhé světové války. Takový vývoj nelze z hlediska ČR chápat jinak než negativně.

Z uvedeného rozboru je zřejmé, že náš koaliční potenciál bude velmi malý. Naopak lze již nyní předpovědět, jaké se vytvoří většinové hlasovací koalice. S jistotou lze očekávat, že bude fungovat koalice většiny starých členských států, a to proto, že tyto státy jsou již na sebe zvyklé. Znají navzájem své zájmy a mají za sebou několik desetiletí jednání, ve kterých byly navázány pevné osobní a jiné vazby, které budou i v budoucnosti hrát velkou roli. Naše šance dostat se do těchto zájmových koalic bude velmi malá. Právě proto je v našem zájmu ubránit co nejdéle a v co největší míře systém konsenzu. Nechápu, na jaké logice je postaveno tvrzení pana premiéra, že konsenzus není účinnou garancí našich zájmů. Toto tvrzení je naprosto nekompetentní, nelogické a lživé.

S jistotou lze také očekávat, že vznikne blokační menšina tvořená tzv. tvrdým jádrem EU. Toto tvrdé jádro se skládá ze šestice zakládajících států. Smyslem činnosti této blokační menšiny bude zabránit zformování jakékoliv většinové koalice, která by mohla potenciálně ohrozit zájmy "tvrdého jádra" a odsunout jej do pozice přehlasované menšiny. Systém bude fungovat tak, že bez souhlasu tvrdého jádra neprojde ani "myš" a to, co naopak projde, bude podpořeno většinou stávajících členských států. K zajištění tohoto cíle jsou nastaveny v Evropské ústavě hlasovací poměry.

Co z toho vyplývá pro ČR? Je to jednoduché. Pokud bude Evropská ústava přijata v navržené podobě, budeme sice členy EU, ale naše schopnost v EU něco reálně ovlivnit bude nulová. Musím s politováním konstatovat, že v naší politice se stále ještě pohybuje několik osob, které tvrdí, že Češi si sami vládnout neumí a že je proto v jejich zájmu nechat si vládnout kvalitnějšími, kompetentnějšími a nekorupčními politiky z Bruselu. Tito lidé se dle mého soudu zpronevěřují ústavnímu slibu věrnosti České republice. Snaží se nám namluvit, že evropské instituce a evropské právo jsou hodnotově neutrální a že spravedlivě hájí zájmy všech evropských občanů. To je ale naprostá lež. Evropské instituce a evropské právo v současné době reprezentují pouze a výhradně zájmy stávajících členských zemí. Naše zájmy dosud evropské instituce a evropské právo nehájí vůbec. Naopak je celá řada případů, kdy naše zájmy jsou evropskými institucemi a evropským právem omezovány.

Vztah mezi námi a EU je asymetrický a nespravedlivý. Největší nespravedlnost tohoto vztahu spočívá v tom, že naši zemědělci mají dostávat pouze 25% podíl zdrojů Společné zemědělské politiky oproti 100%, který čerpají zemědělci ze stávajících členských zemí. To je jasná nespravedlnost, která ukazuje, že instituce EU hájily při jednání o přistoupení pouze zájmy stávajících členských zemí a nikoliv zájmy zemí přistupujících.

Co z toho vyplývá pro naši strategii? Naším klíčovým úkolem je mít možnost účinně integrovat náš český zájem do evropského rozhodovacího procesu. Musíme mít konečně šanci účinně se podílet na formulaci evropského práva tak, aby v žádném případě neohrožovalo české občany, obce, firmy a další subjekty, ale naopak jejich zájmy chránilo. Musíme mít možnost účinně mluvit například do evropského práva týkajícího se energetiky, protože nechceme nechat naše firmy úplně vyřadit z trhu. A věřte tomu, že takové snahy existují. Jako pozorovatel v Evropském parlamentu jsem již byl svědkem snahy protlačit v rozpočtovém výboru EP rezoluci žádající postupné odstavení všech jaderných elektráren v nových členských zemích. Těmto snahám, které ohrožují naše reálné hospodářské zájmy, musíme být schopni čelit účastí v rozhodovacím procesu.

Právě proto je klíčovou otázkou, na jakých principech bude postaven rozhodovací proces v Evropské unii. Pro nás ta otázka zní následovně: "Budeme moci obhájit své zájmy, nebo budeme muset i nadále pouze poslouchat instrukce z Bruselu bez ohledu na to, zda se nám líbí nebo nelíbí?" Jsem přesvědčen o tom, že naším zájmem je první varianta. Vláda je povinna hájit zájmy České republiky a je tedy povinna obhájit co největší část z českých požadavků. ODS nehodlá ustupovat. Nechceme, aby se naše postavení zhoršilo ani o milimetr.

Autor je poslancem PS PČR za ODS. Text je upravenou verzí parlamentního projevu z prosince 2003.

Diskuse