iDnes honí čarodějnice

Ondřej Šlechta | 24. 2. 2009

Poslat do Kindlu

---

Dvě redaktorky internetového deníku iDnes zjistily, že v republikovém výboru Strany svobodných občanů figuruje dr. Ladislav Bátora, prevít, na kterého bychom si měli posvítit. Pak doktor totiž kdysi kandidoval za Národní stranu a je nacionalista.

No a co, chce se říct. Ladislav Bátora je konzervativní nacionalista, Alexandr Vondra zase neokonzervativec, Mirek Topolánek liberální demokrat, Michal Hašek socialista, Václav Exner komunista a Ondřej Slačálek anarchista. S některými ze zmíněných mohu souhlasit, s některými méně, s jinými vůbec. Co to ale má dělat s jejich případnými kvalitami, ať lidskými nebo politickými, to nevím. Zuzana Kaiserová ví. A ví i Pavla Komárková. Na základě „zevrubného“ prohledání internetových zdrojů zjistily, že Ladislav Bátora se v minulosti vyskytl na kandidátní listině extremistické Národní strany, a rozhodly se jednat.

Zda je motivuje „vyšší zájem“, kterým je poškození Svobodných nesmyslným kydáním hnoje, nebo se v redakci nudí, není podstatné. Důležitější je, že na základě subtilní linie „Bátora – nacionalista – kdysi v Národní straně – dnes ve Straně svobodných občanů“ vznikne text o 2675 znacích včetně mezer, který nezapomíná odkazovat na články o neonacistech a Dělnické straně.

Kdyby autorky rovnou řekly: lidé jako Bátora nám vadí kvůli svým zpátečnickým názorům a skepticismu. To je ale pořád dokola samé „Národní strana řekla“, „její předsedkyně prohlásila“, „Bátora je známý jako“ atd.

Znovu se ptám: no a co? Národní strana je legální politický subjekt a kandidovat za ni se principielně neliší od kandidatury například za zelené či komunisty. Excesy Národní strany – a v souvislosti s nimi vlastní Bátorova minulost v ní – jsou jen a jen záležitostí jeho samého.

Jednou věcí je nedotknutelnost politické svobody, druhou pak samozřejmost, že se s názory a politikou různých politických spolků nemusím subjektivně ztotožňovat. Odmítám-li názory a politiku Národní strany (nebo kteréhokoli jiného subjektu), neznamená to, že tento subjekt nemá právo hlásat své názory nebo že lidé s ním spojení nosí signum diaboli. To mnoho českých novinářů nechápe. Směšují subjektivní s objektivním a z pocitu vlastní domnělé nadřazenosti „strážců demokracie“ vyvozují objektivní kritérium toho, co se má.

V listopadu si připomeneme dvacáté výročí pádu komunismu v Československu a je smutné, že jakkoli se změnila forma režimu, tak obsah (minimálně obsah společenských vztahů) zůstal víceméně tentýž. A pomalu se vracíme k praxi hodnocení člověka na základě shody jeho vnitřních postojů s blíže nedefinovanými dogmaty dovolávajícími se moralizujících, mesiášských tezí.

Text poprvé vyšel na autorově blogu. Redakčně upraveno.

Revue Politika 3/2009

Poslat do Kindlu

---

Diskuse