Penězovod Praha-Brusel

Systém evropských financí - mechanismus toků peněz z členských zemí do Bruselu - je shlukem protichůdných pravidel a četných výjimek. Počínaje 1. květnem 2004 se do tohoto systému zapojila i Česká republika. V tomto článku nejprve čtenáři přiblížím principy evropských financí, přehled o tocích v uplynulém období a posléze budu argumentovat, že pro Českou republiku (jakož i pro ostatní členy) by bylo rozumnější nahradit nepřehledný spletenec regulí a výjimek jedním jasným principem evropských financí: o žádné peníze z EU nežádat a žádné peníze do EU neplatit.

Čistí plátci a čistí příjemci

Peněžní toky mezi EU a členskými státy jistě nejsou jediným důležitým aspektem členství v EU. Nicméně poté, co se bezcelní obchod stal takřka samozřejmostí a mezinárodní dohody uvolňující obchod lze mít i bez členství v EU, jsou finance putující do Bruselu a zpět ostře sledovaným ukazatelem. Poskytují jediné exaktní měřítko toho, kdo na EU doplácí a kdo na ní vydělává.

V principu členské země platí do EU jedno procento HDP (2-3 % vybraných daní) a EU vybrané peníze rozděluje tak, že téměř polovinu dává na zemědělské dotace a dalších téměř 40 % na "strukturální" dotace chudším regionům. Z toho by se dalo usoudit, že chudší zemědělské země budou spíše čistými příjemci, zatímco bohatší průmyslové země spíše čistými plátci. I v bohatém Irsku, Německu, Itálii či Finsku se však najdou chudé regiony, Francie zase umí optimalizovat zemědělské dotace. Velká Británie má svoji "slevu", na kterou se každý rok skládají všichni ostatní. "Rabat" vyjednala Britům premiérka Margaret Thatcherová, která v roce 1984 pohrozila vystoupením z Evropských společenství v případě, že její zemi nebudou kompenzovány dosavadní vysoké platby do evropského rozpočtu. Jak ukazuje graf, dlouhodobě figurují mezi čistými příjemci nejen chudí Řekové, Portugalci a Španělé, ale i bohatí Irové. Ročně dostávají tyto národy nad rámec toho, co do EU platí, přes 200 € na hlavu (viz graf 1).

Penězovod Praha-Brusel

Deseti novým členům EU včetně České republiky měla finanční dohoda uzavřená před rozšířením zajistit, aby se nestali již během prvních tří let členství čistými plátci. Tato dohoda počítá s tím, že Česká republika bude do roku 2006 příjemcem dočasných rozpočtových kompenzací, které EU vrátí do českého rozpočtu, aniž by se o ně muselo žádat formou projektů, a také že se Česká republika bude s ostatními skládat na slevu pro Velkou Británii (viz tab. 1 a 2).

Tabulka 1: Dočasné rozpočtové kompenzace nových členů EU (mil. €)

	Kypr	Česká republika	Estonsko	Maďarsko	Polsko	Slovinsko	Litva	Lotyšsko	Slovensko	Malta
2004	107	332	17	172	490	105	39	22	70	55
2005	138	298	3	31	609	93	7	4	13	103
2006	130	196	3	31	498	59	7	4	13	100

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Tabulka 2: Příspěvek nových členů na britskou slevu (mil. €)

	Kypr	Česká republika	Estonsko	Maďarsko	Polsko	Slovinsko	Litva	Lotyšsko	Slovensko	Malta
2004	9	63	5	51	163	19	11	7	22	3
2005	14	97	8	80	254	29	18	11	34	5
2006	14	103	9	85	270	31	19	12	36	5

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Tabulka 3: Platby ČR do EU a příjmy ČR z EU za rok 2004 (mil. Kč)

Platby do EU		Příjmy z EU
Odvod z HDP a DPH*	14414	Předvstupní evropské fondy PHARE, ISPA a SAPARD*	4960
Kompenzace pro Velkou Británii*	1639	Zemědělské dotace*	2814
Platba kapitálu do EIB*	880	Dotace ze strukturálních fondů*	6190
Platba kapitálu do ECB†	176	Dotace z Kohezního fondu*
Platba cel ‡	8000	Programy EU v ČR*	298
Rozpočtové kompenzace*	10466
CELKEM	25109	CELKEM	24728

Zdroj: *Ministerstvo financí ČR, †ČNB, ‡vlastní odhad

Evropská komise zveřejní oficiální finanční bilanci členských zemí a EU pravděpodobně v září tohoto roku, nicméně výsledek penězovodu Praha-Brusel-Praha můžeme odhadovat už nyní z údajů českého ministerstva financí a vlastních odhadů.

Ministerstvo financí 8. února vydalo zprávu, podle níž jsme dosáhli za rok 2004 zisku 6,7 miliardy korun při odvodech do EU ve výši 18 miliard korun a příjmech z EU ve výši 24,7 miliardy korun. Vláda ovšem zamlčela některé platby nad rámec hlavního odvodu, po jejichž započtení je pravděpodobné, že ČR v roce 2004 zaplatila do EU více, než kolik získala.

Vládou nezapočítanými platbami jsou platby do Evropské centrální banky, Evropské investiční banky a cla placená do rozpočtu EU. Jak plyne z rozhodnutí Evropské centrální banky, Česká republika musela zaplatit k 1. květnu 2004 první splátku kapitálu ECB ve výši 5 680 860 € (176 milionů Kč). Tyto peníze tak ECB může využít např. na výstavbu nového honosného sídla ve Frankfurtu nad Mohanem. Peníze ECB musíme platit, ať už měnu euro používáme, či ne. Do další instituce, Evropské investiční banky (EIB), musí ČR vložit splatný kapitál 62,9 milionů € a rezervy 158 milionů € (v korunách celkem 7 miliard), přičemž tyto příspěvky mají být splaceny v osmi splátkách do roku 2009. Do této byrokratické instituce, kde jen plat Ivana Pilipa, zástupce české vlády v představenstvu EIB, stojí měsíčně 530 tisíc korun, musela Česká republika v září 2004 zaplatit prvních 880 milionů korun.

Do našeho přistoupení k EU vybíral stát na clech přibližně 1 miliardu korun měsíčně. Po vstupu do EU platíme cla i nadále, ovšem s tím rozdílem, že tyto peníze nyní scházejí v českém státním rozpočtu a objevují se nově v rozpočtu Unie. Je tedy přirozené započítat placená cla do celkové finanční pozice mezi Českou republikou a EU. Po započtení všech plateb nám vychází, že Česká republika zaplatila do EU přes 25 miliard korun, zatímco z EU získala méně než tuto sumu. Finančně jsme tedy na členství prodělali (viz tab. 3).

Pochybné využití

Po započtení všech uvedených plateb je zjevné, že Česká republika na členství v EU první rok svého členství nevydělala. A to není řeč o tom, kolik dalších peněz od daňových poplatníků musí vláda vynakládat na výběr daní pro EU a na provoz vládních agentur zajišťujících distribuci evropských dotací. Tyto částky mnohdy převyšují objem vyplacených dotací. Další miliony musí firmy i stát platit, aby vyhověli požadavkům všelijakých evropských směrnic a nařízení. Např. Potravinářská komora ČR odhadla náklady na přizpůsobení provozů evropským směrnicím a nařízením na 20 mld. korun. Obce musejí platit desítky miliard za nové čističky vod. Kompenzace za omezení vlastnických práv v evropských chráněných oblastech Natura mají stát Českou republiku téměř miliardu ročně atd.

Ještě závažnější otázkou je, na co byly peníze získané zpět z EU vynaloženy. Máme jásat nad tím, když se peníze vrátí do ČR v podobě výdajů na intervenční nákupy, které zdražují cukr a obilí? Neuměli by čeští občané využít sami svých 25 miliard lépe, než jak to za ně dělá mašinérie, v jejímž rámci tyto peníze postupně putují od občana do Prahy, pak z Prahy do Bruselu, aby pak na základě schválených žádostí putovaly po nakrmení všech úředníků zpět do České republiky na pochybné projekty?

Chmurná budoucnost

Rok 2004 byl nejspíš posledním rokem, kdy jsme na EU dopláceli relativně málo. Rozpočtová kompenzace (vyjednaná ve Smlouvě o přistoupení) bude letos nižší a příští rok má skončit. Cla budeme do EU platit již po celý rok. Dobíhající platby z předvstupních fondů PHARE, ISPA a SAPARD skončí úplně. Naše platby do Evropské investiční banky mají pokračovat až do roku 2009, přičemž v letech 2007 a 2008 mají být dokonce dvojnásobné než v roce 2004. Platit budeme muset navíc peníze do evropského Výzkumného fondu uhlí a oceli, další zbytečné instituce EU. Celkem budeme muset ve čtyřech různých splátkách do této instituce splatit do roku 2009 přes 1,2 miliardy korun. Vláda doufá, že nejvíce peněz získá v příštích letech ze strukturálních fondů. Ty se však mohou České republice snadno vypařit, pokud bude ratifikována euroústava, která ruší právo veta členských zemí v otázce rozdělování našich peněz z těchto fondů.

Tabulka 4: Předepsané platby do EIB a Fondu uhlí a oceli (mil. Kč)

	2004	2005	2006	2007	2008	2009
Evropská investiční banka	880	880	880	1760	1760	880
Výzkumný fond uhlí a oceli			186	248	371	433

Zdroj: Smlouva o přistoupení

Vyjednejme si výjimku: nic nežádat, nic neplatit

Rozumným krokem české vlády by bylo, aby se pokusila dojednat s Evropskou unií výjimku: vzdali bychom se v ní veškerých dotací z EU (které stejně jen kazí rovné tržní prostředí i morálku) výměnou za neplacení příspěvků do EU. Své členství bychom si i tak dál bohatě platili prostřednictvím cel.

Není to tak beznadějný nápad, jak se může na první pohled zdát. EU je výjimkami protkaná. Za rok 2004 zaplatila ČR do EU také český příspěvek 1,6 miliardy korun na kompenzaci pro Velkou Británii, která má dojednáno, že jí ostatní vrací část jejích peněz tak, aby Británie na členství netratila tak moc. I samotné České republice se podařilo před vstupem vyjednat na první tři roky členství částečné kompenzace, které EU vrací obratem zpět do národního rozpočtu.

Ostatním by se mohl český návrh zamlouvat, protože žijí v domnění, že na nás doplácejí. Takový námět by pak mohl být i inspirací pro ostatní členy EU a cestou k přeměně EU v nebyrokratickou zónu volného obchodu.

Autor je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku a externím poradcem prezidenta republiky.

Diskuse