Severokorejský jaderný pokus a bezpečnost ČR

Dne 9. října 2006 vstoupila Korejská lidově demokratická republika (KLDR) do tzv. jaderného klubu, když s vysokou pravděpodobností provedla alespoň zčásti úspěšný jaderný pokus (i zprávy amerických výzvědných služeb hovořily o zvýšené radiaci nad oblastí, kde měl proběhnout). Zkouška byla významnými aktéry mezinárodních vztahů pochopena jako hrozba stabilitě a bezpečnosti, o čemž svědčí i reakce Rady bezpečnosti OSN. Vliv pokusu může mít dopady i na českou bezpečnost.

Dopad na mezinárodní bezpečnostní situaci

KLDR je ze zemí, které prokazatelně disponují jadernými zbraněmi (kromě ní jsou to USA, Rusko, Francie, Velká Británie, Čína, Indie, Pákistán a Izrael), rozhodně státem s nejméně demokratickým režimem (a to i ve srovnání s Čínou) a s nejméně předpověditelným chováním ve vnější bezpečnostní politice. Z hlediska marxisticko-leninské ideologie (resp. její severokorejské mutace čucche) by přitom měl totalitní režim šířit svoje revoluční myšlenky i vně své hranice a nelze vyloučit, že k tomu použije i jadernou výzbroj. (Současně potřebuje zabezpečit svoji včasnou obranu před případnou intervencí, která by vzhledem k obrovské bídě v KLDR mohla být vedena i jako intervence humanitární.)

Vnější použití bomby je zatím pravděpodobné především proti Jižní Koreji anebo proti Japonsku, na jiné cíle nemá a pravděpodobně nebude mít KLDR v dohledné době prostředky a pokusy s raketou dlouhého (či spíše středního) doletu prozatím ztroskotaly. Vyloučeno však není, že KLDR prohloubí svoji již tak poměrně úzkou kooperaci s Íránem, s nímž se přes ideové odlišnosti ocitla v „ose zla", a výměnou za jadernou technologii získá výkonné rakety. Navíc by KLDR mohla jako výraz pomsty USA (a případně dalším státům, které chtěly anebo budou chtít severokorejský režim svrhnout) předat teroristům orientovaným proti nim (lhostejno jaké ideové orientace) jadernou zbraň anebo radiologické látky vhodné pro přípravu tzv. špinavé bomby.

Ve světě se na pokus KLDR ozvaly především negativní reakce, přičemž nevýznamnější dopad má nesouhlasná reakce Číny (nejde-li z její strany o krycí manévr, který má uklidnit USA, čemuž by napovídala neochota Číny k razantnějšímu postupu proti KLDR).

Samotné severokorejské ministerstvo zahraniční uvedlo k přijatým sankcím RB OSN ze 14. října 2006 mj. následující:

„Rezoluci Rady bezpečnosti OSN nelze samozřejmě chápat jinak než jako vyhlášení války proti KLDR, protože je založena na scénáři Spojených států, které se snaží zničit socialistický systém korejského typu zaměřený na lidové masy. Pokud skupina kolem Bushe, nehledě na lekce historických potupných neúspěchů spojených se vztahy mezi předchozími administrativami USA a KLDR, počítá s tím, že sankce a tlak přivedou KLDR na kolena a do souladu se zkrachovalou nepřátelskou politikou vůči KLDR, neexistuje nic směšnějšího a pošetilejšího než takovýto názor. KLDR nikdy v minulosti nezastrašila žádná bouře, ani když nevlastnila jaderné zbraně. Bylo by zcela nesmyslné očekávat, že KLDR podlehne tlaku a hrozbě někoho v době, kdy se stala vlastníkem jaderných zbraní. KLDR si přeje mír, ale nebojí se války. KLDR chce dialog, ale je vždy připravena na konfrontaci."

Podporu KLDR vyhlásily především nevládní (resp. spíše vládou KLDR) podporované sítě (Korea Friendship Association) a komunisté v řadě zemí, nepřímo pak i Írán. Určité škodolibé uspokojení nad pokusem však bylo možné vypozorovat i v reakcích řady antiamerických sil ve světě (a to i v prostředí tzv. demokratické levice), protože z tohoto úhlu pohledu přibyl „nenáviděným Bushovým USA" další problém. Je však přitom zřejmé, že jaderně vyzbrojená severní Korea je bezpečnostním problémem pro řadu dalších zemí včetně ČR.

Česká zahraniční politika ve vztahu ke KLDR

Česká oficiální zahraniční politika je od vzniku samostatné ČR vůči severokorejskému režimu více než rezervovaná, protože hlavní síly určující její směr v polistopadovém období pravidelně odsuzovaly komunistický a totalitní charakter režimu v KLDR. (Důsledkem této politiky byl i korejský požadavek na odchod Česka z komise pro příměří, jemuž ČR vyhověla.)

Specifickým determinantem vztahu ČR k severní Koreji je severokorejský dluh vůči Česku. Podle souhrnné teritoriální informace zveřejněné letos MZV činí pohledávky ČR vůči KLDR úhrnem cca 4 mil. USD. Problematika jejich likvidace je řešena v Obchodní dohodě mezi vládami ČSFR a KLDR z 1. listopadu 1990 a v Dodatku k dohodě z 18. května 1992. Vzniklé pohledávky ČSFR však dosud nebyly vyrovnány. V první polovině roku 2001 se v Praze uskutečnilo jednání o vypořádání dluhu mezi českým ministerstvem financí a korejskou bankou. Bylo podepsáno memorandum o docílené shodě v rozdělení pohledávky na dolarovou a rublovou část. Ministerstvo financí ČR pak v lednu 2002 zaslalo svému partnerovi do KLDR žádost o uskutečnění dalšího kola jednání k rozvoji vzájemných vztahů včetně otázky pohledávek.

České ministerstvo financí postupuje při jednáních o pohledávkách ve shodě se slovenskými partnery, kteří obdobnou žádost zaslali již v roce 2001. KLDR však žádné ze zemí doposud nic nesplatila a nelze předpokládat, že se tak stane po nejnovějších negativních reakcích české zahraniční politiky na severokorejské militaristické aktivity. Z pohledu KLDR by navíc mohlo být ideové nepřátelství vůči ní umocněno i záští z důvodu pozice dlužníka. V krajním případě by proto mohla provést vůči ČR i nepřátelské akty. Využít by mohla i občany a občanky severokorejského státu, již v ČR vyvíjejí pracovní aktivity v několika lokalitách a jsou pod dozorem příslušníků severokorejské tajné policie.

I když se v posledních letech se objevily ze strany ČR (zvláště od sociálnědemokratických politiků) pokusy o přátelštější politiku vůči severokorejskému režimu, konkrétně ve smyslu opětovné české účasti na řešení „korejské otázky", již nejprve nabídl KLDR v době svého vládnutí Vladimír Špidla a v roce 2005 ji zopakoval při své návštěvě KLDR tehdejší předseda PS PČR Lubomír Zaorálek (který ostatně v článku pro Hospodářské noviny z 13. října 2006 ostře napadl americkou politiku), série soudobých aktivit vůči KLDR je vedena v odlišném duchu. Česká republika vyjádřila již 7. července 2006 prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí silné znepokojení z raketových testů Severní Koreje. Jako člen NATO vyjádřila svůj nesouhlas s nimi a vyzvala Severní Koreu k bezpodmínečnému návratu k diplomatickým jednáním také prostřednictvím prohlášení Severoatlantické rady.

Podle českého ministerstva zahraničí „provokativní testy, od nichž mezinárodní společenství Severní Koreu dlouhodobě odrazovalo, dokazují nepředvídatelnost chování jejího režimu. Severní Korea se vlastnictvím jaderných a raketových technologií stává velmi vážnou hrozbou nejen pro své okolí, ale pro celý svět. V této souvislosti Česká republika vnímá rozvíjející se diskuse o možnostech protiraketové obrany jako zcela opodstatněné."

V prohlášení z 3. října 2006 ministerstvo vyjádřilo hluboké znepokojení nad přípravou jaderného testu KLDR a již v den jeho provedení 9. října 2006 vydalo následující prohlášení: „MZV ČR považuje provedení jaderné zkoušky za nezodpovědný a politováníhodný akt, který povede k dalšímu šíření jaderných zbraní a ohrožení mezinárodní bezpečnosti a stability ve světě. MZV ČR apeluje na KLDR, aby se vrátila k diplomatickému jednání v rámci šestistranných rozhovorů."

Povzbuzení pro komunisty v ČR

Severokorejský jaderný test posloužil jako významný impuls pro sebevědomí řady komunistů v ČR, kteří vnímají KLDR jako důležitý symbol přetrvání komunismu a jeho budoucího možného znovunastolení v ČR. Zkouška jaderné bomby jim dokázala technologickou vyspělost režimu a umožnila relativizovat bídu, která je s ním spojena. Komunistické organizace pořádají setkání se zástupci velvyslanectví KLDR a zvou je i stranické představitele tohoto totalitního režimu na své akce.

S komunistickým spektrem je úzce propojena i Společnost česko-korejského přátelství Pektusan, která sídlí na adrese velvyslanectví KLDR. Objevují se i úvahy o vzniku české sekce Korean Friendship Association, sdružující v celosvětovém rámci příznivce severokorejského režimu, přičemž KFA je úzce propojena se státními orgány KLDR.

Relativní zdrženlivost k jadernému testu zaujala oficiální politika KSČM, zřejmě vzhledem k vnitropolitickým jednáním, v nichž chce nyní hrát roli „seriózního partnera". Nicméně podle Haló novin z 10. října 2006 europoslanec za KSČM Miloslav Ransdorf souhlasil s prohlášením ministerstva zahraničí KLDR, že zkouška je důsledkem obav Severokorejců z USA, a dal test do souvislosti s humanitární pomocí, když uvedl, že se k němu KLDR odhodlala zejména poté, co se její situace „po katastrofálních záplavách a neúrodách dostala do té vůbec nejhorší možné polohy - a svět jí odmítal pod vlivem Spojených států poskytnout humanitární pomoc s tím, že prý by se to dostalo do rukou vojenských špiček". Server reverenda Jaroslava Vokouna (a Jany Vokounové) blízký Pektusanu uveřejnil dokonce článek údajného severokorejského uprchlíka Han Young Jina, který varuje před ukončením humanitární pomoci vůči KLDR s ohledem na možnost „hladového pochodu" severokorejského obyvatelstva a související nevypočitatelné chování severokorejských vojáků.

Jednoznačně souhlasné stanovisko vyjádřila podle agentury ČRTA dogmatická Komunistická strana Československa - Československá strana práce pod vedením Ludvíka Zifčáka, která již dříve uvažovala o vyslání „živých štítů" do KLDR. „KSČ-ČSSP přivítala oznámení tiskové agentury KLDR (KCNA), že dne 9. října 2006 pracovníci vědeckého jaderného výzkumu úspěšně provedli řízenou jadernou explozi. Korejský lid pod vedením Korejské strany práce tak dosáhl dalšího úspěchu a dal tak pádnou odpověď všem vazalským státům, které podlehly tlaku světového četníka a agresora USA a na příkaz USA již celá desetiletí blokují různými embargy plný ekonomický rozvoj země, která již v první polovině padesátých let dvacátého století odolala vojenské agresi Spojených států. Lid KLDR má plné právo se všemi prostředky bránit případnému agresorovi. Není to vláda KLDR, která odmítá podepsat mírovou smlouvu s účastníky korejské války. Jen síla obrany může odradit útočníka od jeho záměrů. Dnes se nemůže a nesmí opakovat Španělsko z let 1936-1938. Přesto heslo obránců španělské republiky zůstává stejné a aktuální - Nopassaran!"

Hrozí ČR ze strany KLDR nebezpečí?

Na základě analýzy stávající situace je třeba zdůraznit, že ČR není bezprostředně ohrožena soudobým děním na Korejském poloostrově, nicméně její bezpečnost může výrazně ovlivnit případná eskalace konfliktu. Z hlediska přímého zaměření agrese KLDR vůči českému území by bylo možné hledat odůvodnění především v soudobé kritické politice ČR vůči KLDR, v „pomstě" za vysoký dluh KLDR vůči ČR a za jeho vymáhání anebo - v delší časové perspektivě - v umístění protiraketové základny či radaru americké protiraketové obrany v ČR.

Agresivní akty by mohly být uskutečněny z KLDR v případě razantního pokroku ve vývoji raketové technologie anebo prostřednictvím subverze Severokorejců pobývajících v ČR nebo v blízkých zemích či prostřednictvím stoupenců severokorejského režimu z řad českých i zahraničních komunistů, případně i účelových spojenců (např. islamistů). V případě militaristických akcí KLDR by mohli nejvíce odhodlaní čeští a moravští dogmatičtí komunisté teoreticky působit ve prospěch jejího totalitního režimu, a to ve formě ideové subverze, poskytování hmotné podpory, sabotáží v ČR i v zahraničí i přímými aktivitami v KLDR anebo na jí okupovaných územích (jako živé štíty či jako příslušníci ozbrojených sil).

Všechny uvedené varianty ovšem nejsou pravděpodobné. ČR je pro KLDR v současnosti spíše zajímavá z hlediska hospodářské špionáže, která může být využita pro další rozvoj vojenských programů. Rizikový faktor v oblasti poskytování proliferačních znalostí a technologií přitom mohou představovat i čeští komunisté propojení s režimem KLDR. Z těchto důvodů je třeba zajistit, aby se ČR zdrojem příslušných znalostí a aktivit pro KLDR nestala, protože by byla diskreditována před svými spojenci (USA) a obchodními partnery (Japonskem, Jižní Koreou). Realistická vnější bezpečnostní politika ČR přitom může výrazně přispět k vyřešení soudobé složité situace na Korejském poloostrově.

Diskuse