Neodvolatelní?

Michal Petřík | 20. 11. 2006

Poslat do Kindlu

---

Ústavní soud v září zrušil rozhodnutí prezidenta republiky, jímž odvolal Ivu Brožovou z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu ČR. Doktorka Brožová svým odvoláním samozřejmě nebyla - a ani nemohla být - zbavena své soudcovské funkce. Ta jí i nadále zůstává.

Dělba veřejné moci v každém demokratickém právním státě vždy vychází ze systému brzd a rovnováh. Rozdělení moci mezi jednotlivé složky (zákonodárnou, výkonnou a soudní) musí vždy podléhat velmi pečlivému zajištění proti zneužití; proti použití v takové míře, která by již neodpovídala účelu, jenž byl dělbou moci původně sledován.

Funkce soudce je funkcí čistě v rámci moci soudní a na její výkon nemají a nesmí mít jiné složky veřejné moci vliv. Naproti tomu funkce předsedy instituce (Nejvyššího soudu) je funkcí čistě správní, exekutivní. Odvolání z této funkce tedy nemůže být ani zásahem do moci soudní, ani zásahem do principu nezávislosti soudů.

Předseda a místopředseda každého ze stupňů soudní moci jsou orgány státní správy soudů, což vyplývá i ze zákona o soudech a soudcích. (Podle § 119 jsou orgány státní správy soudů předseda a místopředseda Nejvyššího soudu, předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu a předsedové a místopředsedové vrchních, krajských a okresních soudů.) Pokud by snad měl být předseda Nejvyššího soudu orgánem moci soudní, pak by to bylo v příslušné pasáži zákona jistě napsáno. Nic takového však naše soudnictví nezná.

Rozhodnutím Ústavního soudu se stali naši soudní funkcionáři zcela neodvolatelnými. Ústavní soud dal najevo, že za ústavní bude považovat jen takový princip, podle kterého bude výkonem státní správy soudů pověřena právě a jen moc soudní. Moc soudní tedy bude odpovědná za výkon úkonů státní správy. Jinak řečeno, Ústavní soud svým rozhodnutím zcela bezprecedentně extrapoloval účinky svého dřívějšího rozhodnutí, jímž bylo zrušeno rozhodnutí prezidenta republiky vydané na základě v té době platného zákonného ustanovení, které bylo zrušeno až poté. (Ani podle Ústavního soudu nelze prezidentu republiky vytknout porušení ústavního pořádku ani zákona, protože v době, kdy o odvolání předsedkyně rozhodoval, vycházel z platného zákona.)

Závěrem tedy nelze než rozšířit původní obavy z vykročení moci soudní do oblastí výsostně vyhrazených moci výkonné i na oblast vykročení moci soudní do oblasti moci zákonodárné. Ústavní soud chce diktovat poslancům, jaké zákony mají přijímat.

Pakliže příslušná část zákona o soudech a soudcích nebyla Ústavním soudem zrušena před jejím použitím prezidentem republiky k odvolání předsedkyně NS, byla platnou součástí našeho právního řádu. Uplatňovat změněná pravidla pozpátku, čili na dobu, ve které platila pravidla jiná, je velmi nebezpečné. Jinak řečeno, neodvolatelní ústavní soudci svým nedávným rozhodnutím zajistili skutečnou neodvolatelnost předsedům a místopředsedům soudů v této zemi, což znamená, že jakékoli budoucí ustanovení o odvolávání soudních funkcionářů bude muset splňovat přísná omezení daná letošním zrušovacím nálezem ÚS.

Moc soudní si dnes sama určuje, podle jakých pravidel bude fungovat, a moc zákonodárnou k tomu nepotřebuje. Pokud by totiž zákonodárná moc přijala pravidlo, které jí nevyhovuje, sama si ho zruší.

Revue Politika 9/2006

Poslat do Kindlu

---

Diskuse