Pivo a evropská politika

Evropský socialistický komisař pro daně László Kovács z vinařského Maďarska nedávno představil návrh Evropské komise na zvýšení minimálních spotřebních daní u alkoholu. Návrh se týká všech druhů alkoholu, tj. piva, vína, čistého alkoholu i alkoholických meziproduktů.

U socialistického politika takový návrh nepřekvapuje, stejně jako je s ohledem na jeho domovinu „pochopitelné", že tak činí selektivně pouze u těch druhů alkoholu, které nepocházejí z vinné révy. O to více by nás však v České republice měl tento návrh zajímat, protože hlavní zvýšení spotřební daně se má týkat piva, tj. komodity, která je naším národním klenotem.

Zvýšení spotřebních daní by se mělo odehrát v roce 2008 s možností odkladu pro ty státy, které by měly problémy, do roku 2010. Zvýšení spotřební daně u piva by mělo mít v našem případě za následek zvýšení ceny půllitru piva o cca 30 haléřů.

Návrh je zdůvodněn velmi kuriózně snahou valorizovat reálnou hodnotu spotřební daně podle vývoje inflace v EU za období 1993-2005. Komisař argumentuje tím, že před vznikem společného trhu v roce 1993 se tehdejší dvanáctka dohodla, že předpokladem jeho dobrého fungování je sblížení výše sazeb spotřebních daní. Od té doby však, dle komisaře, inflace výši sazeb znehodnotila o 31 % a ty je nyní údajně nutné „přidat", aby společný trh dále dobře fungoval.

Již v roce 1992, kdy nyní novelizovaná legislativa vznikala, byla stanovena minimální spotřební daň na víno ve výši 0 %, zatímco na pivo a další druhy alkoholu byla stanovena poměrně vysoko. Nyní se navrhuje v podstatě totéž. Víno má zůstat s nulovou sazbou a ostatní druhy alkoholu se mají zdražit.

Záměr Evropské komise je nutné důrazně odmítnout. Představa, že v celé Evropské unii musí fungovat jednotné spotřební daně a navíc se musejí stále zvyšovat (valorizovat), je zcela nesmysl­ná. Navíc to má to svou logiku. V Evropské unii jsou státy, které mají vhodné podnebí pro pěstování vinné révy, a tak ji prostě pěstují a konzumují. Jiné státy mají naopak vhodné podmínky pro výrobu piva, a tak dělají pivo. Vytvořit stejné daňové sazby na alkohol pro celou Evropskou unii je proto nevýhodné. Je to podobné, jako kdyby někdo nutil lidi, aby všichni nosili boty stejné velikosti, přestože některým by byly malé a jiným zase velké.

Je naprosto správné, aby si jednotlivé státy spotřební daň z piva, vína a jiných alkoholických nápojů stanovovaly zcela dle své vlastní úvahy. Pro fungování společného trhu EU z toho žádný problém nevznikne. Vidíme to ostatně již v případě vína, kde je sazba nulová a trhu to nijak nevadí. Každý stát se prostě v EU bude specializovat na to, pro co má vhodné podmínky, a zároveň si stanoví takovou míru zdanění, kterou si tamní voliči ve volbách zvolí.

Česká republika je již nyní pověstná svým skvělým a levným pivem. Mnoho cizinců právě z tohoto důvodu naši zemi navštěvuje. Pokud nám EU pivo zdraží, tak se tato naše konkurenční výhoda zmenší se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky. Chápu, že některým státům s vysokou spotřební daní na pivo se situace v ČR nemusí líbit. Mohou tedy snížit své vlastní vysoké sazby a nenutit nás, abychom zvyšovaly ty své.

Zajímavá je časová souvislost plánu na zdražení piva a dalšího alkoholu s probíhajícím jednáním o tzv. reformě evropského trhu s vínem. Konkurence z Ameriky, Afriky a Austrálie snižuje tržní podíl evropských vín na světovém trhu a dokonce i na trhu EU. Nepomáhají ani masivní dotace vinařům z evropského rozpočtu. Komise navrhuje, že zaplatí vinařům kompenzaci za to, když desítky tisíc hektarů vinic vyklučí. O tom ale vinaři nechtějí ani slyšet.

Nyní se našla cesta, jak si za pomoci zvýšení daně na konkurenční alkoholické nápoje mohou vinaři zvýšit tržní podíl alespoň na trhu Evropské unie. Zkrátka budou pivaře prostřednictvím zvýšení daně „přeučovat" na víno. Možná se to zdá být směšné, ale je to přesně tak. Ostatně v návrhu komisaře Kovácse se přímo uvádí, že dvanáct států EU si žádnou minimální spotřební daň na víno nepřeje, a proto ji Komise ani nenavrhuje. U piva se takový odpor neočekává, a tak se prostě „musí valorizovat, aby dobře fungoval jednotný trh".

Již dva roky si se skřípěním zubů zvykáme na to, že v Evropské unii jsou si někteří rovní a někteří rovnější jako v Orwellově Farmě zvířat. Například, že čeští zemědělci dostávají nižší dotace než zemědělci ve starých státech EU a že se naši lidé nemohou ucházet v mnoha starých státech EU o práci, zatímco jejich občané se u nás v tomto ohledu s podobnými překážkami nesetkají.

Na rozdílné zacházení s pivem a vínem si ale zvykat nemusíme. Máme naštěstí stále ještě k dispozici právo veta. Respektive toto právo má za nás v rukou česká vláda. Bez českého souhlasu návrh na zvýšení spotřební daně na pivo nemůže projít. Nenechme se ale zmást, protože každá vláda - dokonce i pravicová - má tendenci nafukovat své vlastní příjmy. A spotřební daně jsou příjmem národní vlády. Ta tedy může být v pokušení říci, že „pivo zdražuje EU", a přivlastnit si pro své politické cíle zvýšený výběr daně, jako to již udělala vláda ČSSD v roce 2004 se zvýšením daně z přidané hodnoty na stavební práce nesouvisející s bydlením.

Takový postoj může teoreticky zaujmout česká vláda i k otázce spotřební daně na pivo. A tomu je nutné zabránit. Návrh Komise přijmout nemusíme a nemusíme přijmout ani navrhované „přechodné období" pro ty státy, které by „mohly mít se zavedením problémy". Prostě návrh odmítněme jako celek. Náš současný ministr zahraničních věcí má na věc rozumný názor a snaží se vyjednat blokační „pivní alianci". Již o této věci jednal se svými partnery v Německu a v Irsku. I kdyby ale tato jednání nedopadla z různých důvodů dobře, můžeme návrh zablokovat i sami.

Nebojme se použít v této záležitosti naše právo veta. Pomůžeme tak zachovat v celé EU ekonomicky funkční daňovou konkurenci v oblasti spotřebních daní a pomůžeme zároveň sami sobě a celému českému pivovarnictví, chmelařství, pěstitelům sladovnického ječmene, provozovatelům restaurací a hospod, cestovnímu ruchu a koneckonců i spotřebitelům.

Diskuse