Obamova zbytečná omluva

Každý nový prezident si lichotí, že právě on je ten hodnější a vznešenější, který začíná svět nanovo. Když se ale Barack Obama ve svém inauguračním projevu obrátil k muslimům větou „k muslimskému světu hledáme novou cestu vpřed, založenou na vzájemném zájmu a respektu”, byla tato formulace zbytečně obranná a kajícná.

Je skutečně „nové“ uznávat muslimské zájmy a vykazovat respekt vůči muslimskému světu? Obama si to nejen myslí, ale řekl to znovu milionům lidí v interview pro televizi al-Arabia, přičemž trval na tom, že je nutné „obnovit stejný respekt a partnerství, které měla Amerika vůči muslimskému světu ještě před nedávnými dvaceti nebo třiceti lety“.

To je úžasné. V posledních dvaceti letech, údajně mrazivém období našeho zanedbávání islámského světa, nejenže Amerika respektovala muslimy – ona za ně krvácela. Angažovala se v pěti vojenských operacích, z nichž každá měla za cíl osvobození nějakého muslimského národa: Bosna, Kosovo, Kuvajt, Afghánistán a Irák.

Dvě balkánské intervence, stejně jako neúspěšná intervence do Somálska v letech 1992–1993, která měla zachránit hladovějící africké muslimy a při níž bylo zabito 43 Američanů, byly humanitárními operacemi nejvyššího stupně, při nichž nebyly v sázce žádné významné strategické zájmy USA. V uplynulých dvaceti letech udělal náš národ pro trpící a utlačované muslimy víc než kterýkoliv jiný muslimský nebo nemuslimský národ kdekoliv na světě.

Proč se omlouváme? A co z těch šťastných vztahů mezi muslimy a USA, které si Obama představuje, existovalo „ještě před nedávnými dvaceti nebo třiceti lety” a které on teď přichází obnovit? Před třiceti lety, v roce 1979, se odehrála největší roztržka mezi muslimy a USA v naší 233leté historii: radikální islámská revoluce v Íránu, obsazení amerického velvyslanectví, Amerika byla držena čtrnáct měsíců jako rukojmí.

To všechno nastalo jen několik let po arabském ropném embargu, které způsobilo Spojeným státům dlouhou a zničující hospodářskou recesi. Embargu předcházel únos amerického velvyslance a chargé d'affaires v Súdánu a jejich chladnokrevná poprava arabskými teroristy. A to nemluvím o krveprolití v kasárnách námořní pěchoty v roce 1983 a nesčetných útocích na americká velvyslanectví a jiná zařízení po celém světě v období, které teď Obama charakterizuje jako idylické dny v americko-islámských vztazích.

Pokud chce Barack Obama říci, jak to řekl stanici al-Arabia – „mám muslimské kořeny, někteří členové mé rodiny jsou muslimové, žil jsem v muslimské zemi” –, a naznačit tak zvláštní spřízněnost, která mu dává jedinečnou možnost k navázání dobrých vztahů, je to v pořádku. Ale je nepravdivé kreslit historickou čáru oddělující Obamovu Ameriku od zpátečnické minulosti, kdy byl islám údajně znevažován a démonizován.

Stejně jako Obamova velká výstraha: „Nemůžeme víru hrubě zjednodušovat v důsledku násilí páchaného ve jménu této víry.“ Copak jsme to snad byli my, kdo špinil islám kvůli malé menšině? George W. Bush přišel do Islámského centra ve Washingtonu jen šest dnů po 11. září 2001, kdy ohně na Ground Zero ještě doutnaly, a veřejně prohlásil, že „islám je mír”, aby tak nabídl muslimům spoluúčast a přátelství a položil důraz na to, aby se k nim Američané chovali s respektem a šlechetností ducha.

A Amerika poslechla. Za těch sedm let od 11. září, sedm let, během nichž tisíce muslimů násilně demonstrovaly po celém světě, aby se pomstily za pár karikatur (což mělo za následek více než sto mrtvých), se v USA neuskutečnila jediná protimuslimská demonstrace jako pomsta za největší krveprolití v dějinách Spojených států. Právě naopak. Zvolili jsme si prvního muslimského člena kongresu a prvního prezidenta muslimského původu.

Obama řekl: „Můj úkol je přesvědčit americký lid, že muslimský svět je plný vynikajících lidí, kteří prostě chtějí žít svůj život a dosáhnout lepšího života pro svoje děti.“ To je jeho úkol? Myslí si snad Američané něco jiného? Myslí si Obama, že statečně připravuje novou půdu? George W. Bush, Condoleezza Rice a bezpočet jiných vůdců vyjádřilo nesčíslněkrát úplně stejný univerzalistický postoj.

Každý prezident má právo se vykreslit jako vůdce, zahajující novou éru v tom či onom. Obama chce usilovat o nové vztahy s muslimskými národy, spoléhaje se na svou vlastní identitu a přátelské svazky. Dobrá. Ale když ho vlastní nadutost coby spasitele vztahů mezi muslimy a USA vede k sugerování, že Amerika před Obamou byla k muslimům neuctivá, necitlivá nebo bezcitná, zaplétá se nejen do výmyslů, ale i do bezdůvodného znevažování země, již má nyní čest vést.

Text Charlese Krauthammera z The Washington Post, 30. ledna 2009, přeložil a redakčně upravil Vladimír Gregor.

Diskuse