Tůmovi oči pro pláč

Dušan Šrámek | 20. 1. 2006

Poslat do Kindlu

---

Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma krátce před Vánoci kritizoval vládu za její rozpočtovou politiku, která je jeho slovy nedisciplinovaná, místy až nerozumná, a oddaluje přijetí eura. Ústy ministra financí Bohuslava Sobotky kabinet obvinění odmítl. Kdo má pravdu?

Zběžný pohled na plnění státního rozpočtu za loňský rok jako by dával za pravdu Sobotkovi. Deficit byl o několik desítek miliard nižší, než se předpokládalo v zákonu o státním rozpočtu, protože se zvýšil objem vybraných peněz. V čem je problém? V tom, že byly vyšší i výdaje. Samotné percentuální i nominální snížení schodku totiž zvýšení výdajů neomlouvá. I ty jsou totiž v rámci výdajových stropů schvalovány Poslaneckou sněmovnou, a vláda by je proto měla dodržet.

Ve zprávě o plnění státního rozpočtu za rok 2005, kterou vydalo ministerstvo financí, se přitom konstatuje, že ke zvýšení výdajů došlo kvůli úhradě státních garancí. Ty jsou ale přitom dány již dopředu, a tak je záhadou, proč jejich splátky v odpovídající výši nezahrnula vláda rovnou do schvalovaného rozpočtu. Nemluvě o tom, že je už započítala jednorázově do rozpočtu za rok 2003, takže jejich splátky vlastně vykazuje dvakrát - jednou účetně, podruhé fakticky. Navíc na zvýšení výdajů bylo jako krytí použito rezervy z roku 2004. To znamená, že ušetřené peníze, které měly být schovány buď na start penzijní reformy (jak to loni ostatně také Sobotka sliboval), či na sanaci státního dluhu, případně snížení deficitu, byly použity na spotřebu.

Nižšího deficitu než plánovaného bylo dosaženo nejenom vyšším růstem ekonomiky, a tedy daňových a dalších příjmů státu, ale i kvůli prošustrování rezervy z dřívějška. Tím ovšem kouzla s rozpočtem nekončí. Dobrat se tvrdých čísel je bohužel obtížné, jak ostatně poznal například poslanec Martin Kocourek. Na jeho přímé dotazy v Poslanecké sněmovně ohledně nesrovnalostí v předloženém zákoně o státním rozpočtu odmítl ministr Sobotka odpovídat, což je v poslední době typické.

Ministerstvo financí pod jeho vedením dosáhlo bravurnosti v naprosté chaotizaci veličin a čísel, které do jeho příchodu finance používaly. Nicméně stačí vzít v úvahu některé nesporné okolnosti, jako je vyřazení ztráty Konsolidační agentury, přesun výdajů do mimorozpočtových fondů, ztrátu Všeobecné zdravotní pojišťovny a další deficitní veličiny, aby bylo jasné, že samotný výsledek státního rozpočtu je pouhou potěmkinovskou vesnicí. Důležité je celkové zadlužení veřejných rozpočtů, které již přesáhlo pomyslnou hranici bilionu korun.

Ve světle těchto údajů ovšem názor guvernéra ČNB a hysterická reakce ministra financí vypadají úplně jinak. A co je ještě důležitější, prakticky neměnná rozpočtová politika, jejíž lepší výsledky jsou dány pouze boomem ekonomiky, nebyla zatím konfrontována s nezbytnými reformami výdajů, na něž se za celé čtyři roky takzvané reformy veřejných výdajů takřka nesáhlo, a proto stále rostou.

Podle názoru odborníků si jenom penzijní reforma vyžádá od šedesáti do sta miliard korun nákladů. Neměnný zůstal i podíl mandatorních a pseudomandatorních výdajů na celé struktuře rozpočtu, které stále tvoří 85-90 % všech vládních výdajů. A to je jedno z nejhorších dědictví koaliční vlády. Stačí jenom menší šok, zpomalení dosavadního růstu a vládě nezbude nic jiného než schodek opět zvednout někam ke sto miliardám ročně, anebo zcela zmrazit jakékoli investiční výdaje. Přitom onen šok může přijít odkudkoli. Viceguvernér ČNB Miroslav Singer loni na brněnském strojírenském veletrhu v polemice s Martinem Jahnem kritizoval přílišnou závislost českého hospodářství na automobilovém průmyslu, čímž naznačil rizikové místo české ekonomiky.

Jinou otázkou je, co kromě kritiky může Tůma i celá bankovní rada dělat. Prakticky nic, jen vládu upozorňovat. Ty tam jsou doby guvernéra Josefa Tošovského, kdy ČNB aktivně vstupovala svými kroky do české politiky. Paroubek může mít klidné spaní. Klausova bankovní rada mu nohy nepodtrhne.

Revue Politika 1/2006

Poslat do Kindlu

---

Diskuse