Bush odchází, boty létají

S výjimkou Richarda Nixona neopouštěl žádný prezident od dob Harryho Trumana úřad více nemilován než George W. Bush. Trumanova rehabilitace trvala desetiletí. Bushova přijde dříve. Ve skutečnosti už začala. A hlavní revizionista? Barack Obama.

Ospravedlnění je vyjadřováno nikoliv slovy, ale činy. Nevysloveným uznáním je Obamův nástup do úřadu ve stylu „kontinuita, které lze věřit“. Není to jen udržení takových klíčových osob jako ministra obrany Boba Gatese nebo nominace na post ministra financí Timothy Geithnera, který jako prezident centrální banky New Yorku pomáhal celý minulý rok usměrňovat Bushův finanční záchranný plán. Je to v pokračování Bushovy politiky.

Je to opakovaný závazek řídit stahování z Iráku tak, aby nedestabilizovalo tamní novou demokracii a aby, jak řekl zvolený viceprezident Joe Biden, zachovalo Bushem dojednanou dohodu o statutu vojenských sil, která předpokládá stažení amerických sil do tří let, nikoliv podle šestnáctiměsíčního harmonogramu, který Obama sliboval ve volební kampani.

Je to velká pozornost, kterou Obama věnuje tomu, aby se preventivně nevzdal protiteroristické infrastruktury, jíž po sobě zanechala Bushova vláda. Ještě když byl kandidátem na prezidenta, hlasoval pro rozšířené prezidentské odposlouchávací pravomoci (FISA), které Bush tak horlivě prosazoval. A i když je Obama proti používání topení ve vodě při výsleších (mimochodem již zakázanému v roce 2006 Bushovou CIA), odmítl návrh George Stephanopulose (v pořadu televize ABC „This Week”) postavit mimo zákon všechny metody výslechu nepovolené ve Vojenské polní příručce. Jak Obama vysvětlil: „Dobrá byla rada Dicka Cheneyho ujistit se nejprve, že známe všechno, co se používá”, tj. předtím než zamítneme nějaké metody jen proto, že proti nim Obama bojoval ve volební kampani.

Obama stále ještě nesouhlasí s Cheneyovým názorem na přijatelnost některých takových technik. Ale citování moudré rady od „pravděpodobně nejnebezpečnějšího viceprezidenta v americké historii” (podle Joe Bidena), rady parafrázované Obamou slovy „neměli bychom soudit na základě neúplných informací nebo rétoriky volební kampaně“, je překvapující první příznak nového, uctivějšího uvažování o odkazu Bushe a Cheneyho.

Nikoliv kvůli změně od srdce. Ale kvůli jednoduchým skutečnostem. Krása demokratického střídání moci spočívá v tom, že když se opozice chopí vlády, laciná kritika a pomlouvání přestávají fungovat. Demokraté nyní Irák vlastní. Jejich je i válka s al-Kájdou. A mají k dispozici také řadu protiteroristických opatření, s jejichž pomocí nás Bushova vláda udržovala posledních sedm let v bezpečí.

To je důvod, proč Obama záměrně vytváří propast mezi tím, co teď pohrdavě nazývá „rétorikou volební kampaně“ a politickými rozhodnutími, která musí nyní volit jako prezident. A tak časopis Newsweek, Obamův pomocník v deptání všeho pod značkou Bush-Cheney, těsně před návratem Demokratů zázračně objevil argumenty pro odposlechy bez soudního příkazu, rozšířené možnosti výslechů a věznění bez soudu. Obálka Newsweeku hlásá: „Proč může brzy Obama nalézt hodnoty v Cheneyho představě moci”.

Obama nerad odhodí nástroje, které udržely zemi v bezpečí. Stejně jako nebude chtít ohrozit pozoruhodný obrat amerických úspěchů v Iráku.

Obama byl proti válce. Ale válka je téměř u konce. Co zbývá, je Irák změněný z agresivní a nepřátelské mocnosti v srdci Blízkého východu na vznikající demokracii, otevřeného spojence Spojených států. Žádný prezident by nechtěl být zodpovědný za zrušení tohoto úspěchu.

V Iráku byl Bush právem kritizován za všechno špatné, co se tam odehrálo. Fiasko se zbraněmi hromadného ničení, Abú Ghraib, pád do krvavého chaosu v letech 2005-2006. Poté Bush odjíždí do Bagdádu, aby ratifikoval definitivní úspěch tohoto problémového vojenského tažení po velkém navýšení počtu vojsk, totiž podpis strategického partnerství mezi USA a Irákem. Končí uskakováním před dvěma botami velikosti deset za svou snahu.

Přijetí této urážky byla poslední Bushova služba Iráku. Všechna zloba vyvolaná válkou se soustřeďuje na samotného Bushe. Tím, že zosobnil odpovědnost za ohavnost války, poskytl Bush svému následovníkovi laskavost. Obama se ujímá úřadu se strategickým úspěchem v rukou, zatímco Bush odchází z jeviště schytávajíc botu za svou zemi.

Domnívám se, že to je důvod, proč Bush během soukromého interview na rozloučenou v Bílém domě před několika týdny ukazoval takovou vyrovnanost. Zanechává za sebou síly války, za jejíž vznik byl tolik hanoben, ale které budou sloužit jeho nástupci i celé zemi v budoucích letech. To, že demokraté budou ve skutečnosti pokračovat v Bushově politice, bude váhavé, i když tiché uznání toho, v kolika věcech měl pravdu.

Text Charlese Krauthammera z The Washington Post, 16. ledna 2009, přeložil a redakčně upravil Vladimír Gregor.

Diskuse