Obchodovat, nebo pomáhat?

Otázka, zda mají bohaté státy světa a jejich bohatí občané pomáhat chudým státům světa a jejich chudým občanům, nebo s nimi naopak více obchodovat, je velmi aktuální. Někteří lidé si myslí, že řešením je větší distribuce peněz v rámci tzv. rozvojové pomoci. Jiní jsou naopak toho názoru, že cestou z chudoby je rozvoj mezinárodního obchodu. K získání odpovědi se musíme nejprve podívat na dnešní stav světa.

Na Zemi nyní žije více než 6 miliard lidí. Počet obyvatel především v Asii a Africe dále prudce roste. Světová populace se dělí na zhruba jednu miliardu lidí, kteří se nacházejí v pásmu hladu, tj. v situaci, kdy mají trvale problém zajistit si dostatek základních potravin pro své přežití. Další dvě miliardy lidí se nacházejí v pásmu chudoby. Tito lidé sice nemají hlad, ale jejich životní úroveň je velmi nízká. Další zhruba dvě miliardy lidí v posledních 20-30 letech bohatnou. Jedná se o lidi v Číně, Indii, Vietnamu, Malajsii, Indonésii a dalších státech, kterým se daří zvyšovat životní úroveň. Tito lidé bohatnou a zvyšují poptávku po potravinách. V důsledku toho v posledních letech rostou světové ceny potravin.

Podle realistických demografických studií se očekává, že v roce 2050 bude na Zemi zhruba 8-10 miliard lidí. Poptávka po potravinách proto prudce poroste. Jak v této situaci řešit problém hladu a chudoby, je tedy politickou otázkou mimořádné důležitosti.

Pokud se podíváme na světový obchod, tak vidíme, že v posledních staletích byl motorem ekonomického růstu a zvyšování životní úrovně těch, kteří se do něj zapojili. Největší rozvoj světového obchodu vidíme nyní, ale jeho počátky lze nalézt již v 18. století. Ostatně lze to doložit i rozvojem ekonomického myšlení počínaje Adamem Smithem. Právě od jeho dob je neustále patrný spor, který se táhne až dodnes - spor mezi zastánci volného obchodu a zastánci protekcionismu. Tím se dostávám k aktuální politice, protože přesně tento spor je nyní řešen v rámci Světové obchodní organizace (WTO) v rámci tzv. kola z Dauhá.

Co nyní vidíme a slyšíme kolem sebe - a hlavně z institucí EU -, je rostoucí protekcionismus a nové kolo regulace a pokusů o vytvoření tzv. fair trade. Nic z toho fungovat nemůže a nebude. Tento přístup naopak zpomalí ekonomický rozvoj a oddálí řešení problému chudoby a hladu. Řešením je jedině další rozvoj volného obchodu a zapojení dalších lidí, firem a národů do tohoto systému.

Rozvojová pomoc

Rozvojová pomoc je vynálezem poměrně nedávným. Její počátky můžeme hledat v založení OSN v roce 1945 a ve fungování institucí, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka, a agentur OSN, jako je například FAO. Podstatou rozvojové pomoci je redistribuce peněz od bohatých směrem k chudým. Platforem pro uskutečňování této pomoci je mnoho. Existují na úrovni OSN, na úrovni EU, na národní úrovni i na úrovni tzv. nevládních organizací neboli NGOs. Evropská unie má například nyní schválen akční program s cílem redistribuovat 0,56 % svého HND v roce 2010 a 0,7 % HND v roce 2015, byť celkový objem těchto prostředků je příliš malý na to, aby vyřešil problém hladu a chudoby na celém světě. Jinak řečeno, rozvojová pomoc může být pouhým doplňkem, nikoliv řešením problému hladu a chudoby.

Ceny potravin

Aktuální problém s hladem je poměrně velký. My v Evropě si to neuvědomujeme, protože žijeme v blahobytu, ale v jiných částech světa tomu tak vždy není. Od roku 2005 do roku 2008 stouply ceny základních potravinářských komodit o 83 %. Hladové bouře se konaly v tomto období ve třiceti státech světa. Je to důsledek toho, že zvýšení cen potravin uvrhlo dalších cca 100 milionů lidí z pásma chudoby, kdy měli alespoň nějaké jídlo, do pásma hladu, kdy mají problém zajistit si vlastní přežití. Proto je aktuální otázka, zda je možné snížit ceny potravin.

Pokud se podíváme na stranu poptávky, tak vidíme, že poptávka roste a nejde s tím nic dělat. Je to přirozený důsledek skutečnosti, že roste počet obyvatel na Zemi. Z dnešních 6 miliard se v roce 2050 dostaneme k 9 miliardám - a všichni budou zvyšovat poptávku po potravinách. Řešení je proto možné hledat a nalézt pouze na straně nabídky. A zde je úkol pro politiky: aby přijali potřebná opatření, která umožní zvýšit nabídku potravin a snížit ceny.

Jak můžeme rychle zvýšit nabídku potravin? Nabízím několik jednoduchých opatření, která mohou pomoci. Jedná se o zrušení zákazu pěstování geneticky modifikovaných (GM) plodin v EU a Africe a o zrušení dotací a další veřejné podpory pro biopaliva. Třetím opatřením je zrušení zemědělských dotací a kvót a další liberalizace světového obchodu s potravinami. Konečně poslední opatření spočívá v odstranění překážek pro vznik a rozvoj velkých komerčních zemědělských podniků.

Čtyři řešení

GM plodiny byly uvedeny na trh již v roce 1996. V současné době se pěstují již na 300 milionech akrů, což je zhruba 10 % světové orné půdy. Hlavními pěstiteli GM plodin jsou USA, Argentina, Brazílie a Jihoafrická republika. Evropská unie vydala zákaz jejich pěstování, jejž dodržuje celá EU a celá Afrika s výjimkou Jihoafrické republiky. Evropská unie prohrála s USA spor o zdravotní nezávadnost GM plodin ve WTO, stále je však zakazuje pěstovat a obchodovat s nimi. Přitom tyto plodiny mají mnohem vyšší výnosy a nevyžadují chemické postřiky. Rozdíl ve výnosech GM obilí v USA a běžného v EU už dnes činí plných 15 %. Evropská unie i Afrika tedy mohou okamžitě zvýšit produkci obilí (a z něj pocházejících potravin) o značné množství pouze tím, že přestanou zakazovat GM plodiny.

Druhý problém přestavují biopaliva. Evropská unie přijala a uplatňuje politiku podpory biopaliv, která je založena na povinném přimíchávání biosložky do motorové nafty a benzínu. Hlavním zdrojem této složky je u nás řepka olejná. USA uplatňují politiku podpory produkce etanolu nebo jiných biopaliv pocházejících z kukuřice a obilí. Brazílie již od 70. let 20. století uplatňuje politiku podpory biopaliv z cukrové třtiny. Tato biopaliva jsou nejlevnější a energeticky nejúčinnější. USA a EU proto nyní z důvodu ochrany vlastních producentů zvažují cla na brazilská biopaliva. Důsledkem podpory produkce a využívání biopaliv je to, že orná půda není využívána k produkci potravin, ale energetických plodin. I proto se snižuje světová nabídka potravin a ceny rostou. Tuto politiku je nutné zásadně přehodnotit. Orná půda by měla být využívána pro pěstování potravinářských, nikoliv energetických plodin.

Třetím problémem jsou agrární dotace v USA a EU. Z hlediska objemu se jedná o zdaleka největší distorzi na světovém trhu s potravinami a o největší politický problém v jednáních o další liberalizaci světového obchodu v rámci WTO. Bez výrazné redukce agrárních dotací v EU a USA odmítají chudší státy jako Indie, Brazílie, Jihoafrická republika nebo Argentina přistoupit na liberalizaci v sektoru průmyslového zboží a ve službách. Pokud nedojde ke snížení obchodních bariér, tak prodělají úplně všichni. Bohaté státy přijdou o možnost vyvážet průmyslové výrobky a služby na rostoucí trhy rozvojových států a chudé státy přijdou o možnost vyvážet zemědělskou produkci na trh EU a USA.

Konečně poslední problém představují překážky pro růst a fungování velkých zemědělských podniků, zvláště v Africe. Rozvojová pomoc je směřována především na podporu malých farem, které jsou v mnoha směrech neefektivní a udržují na trhu subjekty, které by měly zmizet. Problém představuje i otázka vlastnictví půdy a svobodného nakládání s ní. Velké komerční zemědělské podniky mohou uplatnit výhody plynoucí z rozsahu produkce a uplatnit nejlepší agropostupy a technologie. Je proto nezbytné opustit romantické zelené představy o malých biofarmářích jako řešení potravinové krize.

***

Celkově vzato lze říci, že řešením problému hladu a chudoby ve světě je rozvoj svobodného trhu a zapojení dalších farem do systému mezinárodního obchodu. Rozvojová pomoc je pouhým doplňkem, který by měl být využíván pouze v případě humanitárních katastrof. Nepředstavuje řešení problému hladu a chudoby. Zelené regulace, které v poslední době produkuje Evropská unie, přírodě nepomáhají a hladové odsuzují k smrti.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS. Text je přepisem vystoupení na semináři „Potřebují rozvojové země pomoc, nebo otevření trhů?“, který uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku 4. prosince 2008. Redakčně upraveno.

Diskuse