Proč Rusko podněcuje blízkovýchodní zmatky?

Garry Kasparov je za hranicemi Ruska vnímán jako jeden z nejhlasitějších odpůrců současné ruské vlády. Své postoje k ruské zahraniční politice nejen vůči Evropě, ale také vůči Blízkému východu, nedávno vyjádřil v deníku The Wall Street Journal.

Mnozí se budou snažit rozdmýchávat nové krize, aby odvedli pozornost od té stávající. To je scénář rýsující se v dnešním Rusku, kdy Kreml čelí tlaku hned z několika front.

Rusko a jeho petrodolaroví diktátoři potřebují přiostřovat globální napětí krok za krokem tak, aby padající ceny ropy opět stouply, neboť k zabezpečení jejich moci slouží právě petrodolary. V této otázce pomohly Kremlu jak válka v Gaze, tak spory o plyn s Ukrajinou, ale padesát dolarů za barel nebude zdaleka stačit. Bude muset dosáhnout alespoň sta dolarů, a to brzy.

Dopady finanční krize začínají postihovat všechny skupiny ruské společnosti. Rusové tak nebudou mít jinou možnost než vyjít od ulic. Vladimir Putin však reagoval podle očekávání: prosadil nová „protiextremistická“ pravidla, vytvořil v rámci ministerstva vnitra paramilitární policejní síly a posílil xenofobní propagandu ve státem kontrolovaných médiích.

Blízký východ je přirozeným místem, kde by Kreml rád našel novou krizi. Otevřená nenávist Íránu a Izraele by pak mohla navýšit cenu ropy. Znepokojení Izraele nad íránským jaderným programem představuje nejkřehčí článek velmi slabého řetězu.

Na Západě přetrvává značně škodlivý mýtus šířený politiky a médii o tom, že ruská asistence v Íránu a dalších „darebných“ státech je potřebná. Faktem ale zůstává, že Kreml toto místo neustále (již roky) popichuje a má zájem na posilování nepokojů v regionu. Rakety Hamásu/Hizballáhu umístněné na ruských kaťuších nepřepravuje DHL.

Otázkou pro západní leadery je, zda pochybují, že by Putin váhal válku na Blízkém východě vyprovokovat. Pokud jeho režim padne, přijde o spoustu bohatství a bude patrně čelit nějaké té žalobě. Co jsou pro Kreml tisíce životů na Blízkém východě, když se musí otevřeně připravovat na den, kdy pro udržení své moci bude muset střílet do vlastních lidí?

Tato šílená teorie je více uvěřitelná, pokud si člověk uvědomí, jak tolerantní vůči ničení demokratických práv ve světě západní leadeři dosud byli. Zdá se, že neexistuje žádná linie, kterou by současní i budoucí despotové nemohli beztrestně překročit.

Je na čase zničit starý model přístupu k nedemokratickým režimům. Je nutné položit důraz na hodnotu lidského života. Cokoli menšího jen nepřátelům demokratických režimů potvrzuje, že smlouvat se dá o čemkoli. Pro Putina to znamená smlouvání o demokracii, pro Hamás o existenci Izraele. Izrael má možnost zcela zničit Gazu a ochránit své obyvatele, ale rozhodl se to neudělat. Pochybuje snad někdo o tom, co by Hamás udělal, pokud by měl možnost vyhladit všech pět a půl milionů židů v Izraeli?

Představitelé Evropy a USA doufají, že tyrani a autokraté světa prostě zmizí. Ale dinosauři jako Vladimir Putin, Hugo Chávez nebo íránští ajatolláhové se jen tak nevytratí.

Za pár let, až bude Robert Mugabe buď po smrti, nebo svržen, povede jeho dědictví k ustavení dalšího tribunálu v Haagu. Proč západní mocnosti, z nichž mnoho dnes odsuzuje izraelskou aktivitu v Gaze, nic nepodniknou k zastavení násilností v Zimbabwe, namísto toho, aby čekaly minimálně deset let na proces? Kritika Izraele je jednoduchá, zatímco záchrana Zimbabwe obtížná. Volba nejmenšího odporu je morální zbabělost. Neomezí obtížná rozhodnutí, jen je odsune.

Putinovo Rusko vpadlo na území svého sousedního státu a hrozí Evropě zimou uzavřením plynovodů vedoucích přes Ukrajinu. Západní představitelé předstírají, že potřebují pomoc, neboť konfrontace Putina by vyžadovala odvahu. Přesvědčení Západu a jeho médií o rovnováze a neutralitě se stalo zástěrkou nejstrašnějších zločinů. Je proto na čase postavit se zločincům, nežli dosáhnou svých cílů, ne až potom.

Text Garryho Kasparova z The Wall Street Journal, 12. ledna 2009, přeložila a redakčně upravila Iveta Frízlová.

Diskuse