Tři oříšky

Petr Strejček | 16. 12. 2014

Poslat do Kindlu

---

Témata tří největších událostí na české, evropské a globální úrovni, ke kterým bych se rád vyjádřil, budou spolu víceméně souviset. Půjde zejména o události politického charakteru, avšak na druhou stranu, v současné éře je politika určována především ekonomickými zájmy. Subjektivně se bude jednat o výběr konzervativně založené osoby a opět předešlu, že bude pro někoho kontroverzní.

1. Zamakáno

Největší událostí v české ekonomice (politice) je pro mě skutečnost, že Andrej Babiš se stal politikem a ministrem financí. Po politicky vynuceném a soudy dosud neobjasněném odchodu pravicové administrativy, která byla obviněna pro své šíbry, lobbisty a především ze zatím neprokázaného spojení politiky s byznysem, se stane ministrem a ještě k tomu financí jeden z nejbohatších lidí naší země. Máme byznysmena politikem. Pro Miloše Zemana, který se postaral o odchod vlády spojené s byznysem snad nejvíce, je pan Babiš charismatickým člověkem a média, která důrazně pomohla odstranit vládu Petra Nečase, trapně mlčí. Mlčela i minulý týden, kdy se pan SKANSKA stal ministrem dopravy. Není snad v obou případech dokonalejšího propojení politiky a byznysu? Náš pan prezident má rád bonmoty a přísloví, jedno čínské je ideálně trefné pro jeho nohsledy (stejně jako pro elektorát Andreje Babiše): když ukazuji prstem na měsíc (spojení politiky s byznysem), jen „laik“ civí na můj ukazováček (protože asi nevidí, že dělám to samé).

2. Volební smršť doma i za humny

Pro Evropskou unii byl tento rok rokem „supervolebním“. Změnila se kompletně komise, prezident Evropské rady a vysoká představitelka. Opět bylo při této příležitosti půl miliardě Evropanů dokázáno (aniž by si toho všimli), že Brusel svůj lid naprosto nepotřebuje k sestavení své vlády (Komise), a už vůbec jej nepotřebuje k tvorbě obsahu politiky na dalších pět let. Celý ten Circus Politicus jsme mohli sledovat v přímém přenosu i u nás doma. Komisařka Věra Jourová příkladně nekandidovala v evropských volbách, příkladně byla vytažena na poslední chvíli, příkladně bez žádného politického programu a příkladně nedostala „své“ portfolio. Pro pochopení, evropský volební systém je založen na principu nezvolení si vlastní politické reprezentace (Komise), tedy jako kandidát na komisaře nepotřebujete volební program (ten vám určí vaši podřízení byrokraté a zájmové skupiny hned při nástupu do funkce). Tím pádem evropský volič nikdy neznámkuje odcházející vládu (Komisi) a na základě volebních programů neurčuje volbou směr politiky pro Komisi novou (volí jen a pouze poslance EP). Mojí otázkou je, kdy konečně bruselský systém budou dokonale znát naši politici a naše média (především veřejnoprávní) nám jej objektivně představí?

3. Čínský obr

Globální událostí roku je dle mého názoru čerstvá zpráva MMF o velikosti čínské ekonomiky (i když se dala několik let čekat). Objemově Čínská lidová republika předstihla hospodářství USA. Možná, že zpráva není fatální z ekonomického náhledu, ale obsahuje silnou symboliku. Je to doklad o stavu euroatlantického a okolního světa. Hegemonická pozice USA se drolí postupně. Léta 1971 (rozpad Breton-woodského systému) a 1985 (dynamické zadlužení USA) označuje Robert Gilpin jako konec období Pax Americana. Jen doplním, že části teorie upadajícího hegemona jsou potvrzeny i realitou množících se konfliktů ve světě, a otázkou je, zda se nebude opakovat scénář rozpadu Pax Britanica? Pro mě osobně je tato zpráva k hlubokému zamyšlení a podnětem k sáhnutí po knihách, které podobné události vysvětlují.

Text vyšel se svolením iHNed a sekce Macháčkova výměna.

Mezititulky jsou redakční.

Revue Politika 12/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse