Teror hladem

Každý rok se  v listopadu na Ukrajině v lidských obydlích v oknech rozsvěcují svíčky. Ukrajinci si tak připomínají jednu z největších humanitárních katastrof dvacátého století, která postihla Evropu - hladomor v letech 1932-1933. Letos to bude již 81 let a přesto jsou tyto tragické události do značné míry překryty nánosem sovětské propagandy, což deformuje možnost pravdivě poznat podstatu těchto historických událostí.

Stále ještě existují politické síly, kterým falšování dějin nejen vyhovuje, ale je pro ně existenčně důležité. Kdo a proč v 21.století  volí a podporuje  politickou ideologii, která před 80.lety byla hlavní příčinou smrti miliónů rolníků a jejich rodin hladem? Lidé, kteří nemají objektivní, pravdivé informace a svědomí.

V roce 1932 vyšla v Československu kniha z pera komunistického novináře Julia Fučíka s názvem „V zemi,kde zítra, znamená včera.“ Autor byl tehdy na pozvání Všesvazové komunistické strany (bolševiků) na studijní cestě v Sovětském svazu a vytěžil z ní zmíněný propagandistický pamflet, popisující SSSR jako ráj na Zemi. Nejen, že to nebyla pravda, ale Fučík zejména před čtenáři zamlčel teroristické metody, které komunisté označovali jako kolektivizaci zemědělství. V jejich důsledku však vypukl strašlivý hladomor s miliony nevinných obětí.

Patřím k jedné z těch generací, které Fučíkovu knihu a mnohé podobné měly jako povinnou školní četbu. Zanechaly v nás falešné údaje a proto, když jsem mnoho let poté navštěvoval Ukrajinu, nemohl jsem uvěřit, jak k takovému hladomoru mohlo dojít v zemi, která má velice úrodnou černozem a nazývá se obilnicí Evropy. Až teprve po setkání s pamětníky a na základě studia historických pramenů jsem pochopil, v čem spočívá podstata problému. Dovoluji si jej shrnout do několika tézí:

• Ve druhé polovině dvacátých let minulého století se Stalinovi za pomoci represivních metod podařilo upevnit mocenské pozice. Začalo být zřejmé, že má-li se udržet u moci, tak se země musí modernizovat a industrializovat tak, aby byla schopna zajistit silnou armádu a ekonomiku.

• Fungující zákonitosti tržní ekonomiky však komunisté odmítali a stále více se uchylovali k direktivnímu řízení hospodářství i společnosti. Například přestali vykupovat obilí (tedy platit rolníkům) a stanovili povinné dodávky. Kdo nedodal, byl označen za sabotéra-kulaka a stal se terčem represí.

• V mezinárodním kontextu stojí za zmínku zákaz přijímání plateb zlatem za zboží nakupované na Západě. Vzhledem k tomu, že elektrifikace a industrializace vyžadovaly rozsáhlé nákupy technologických zařízení, bylo pro Sovětský svaz extrémně potřebné, opatřit si valuty zejména exportem obilí za každou cenu, a to i na úkor vlastních obyvatel.

• Obilí rolníkům konfiskovaly speciální dodávkové komise za pomoci jednotek NKVD. V letech 1932-1933 byly zabaveny také veškeré ostatní zásoby potravin včetně obilí na osev, brambor, řepy a dalších. Vesnice byly obklíčeny a byl neprodyšně omezen pohyb obyvatel. Protesty rolníků a venkovského obyvatelstva byly tvrdě potlačeny metodou násilného vysídlování a umístění do táborů GULAG. Kriminalizace rolníků byla doprovázena sociální demagogií, kdy proti sobě byly štvány jednotlivé vrstvy obyvatel. Rolníci, označení za kulaky, měli být likvidováni jako třída, což většinou znamenalo jejich fyzické zničení.

• Specifickým rysem hladomoru 1932-1933 byl jeho národnostní rozměr. Stalin silně nedůvěřoval Ukrajincům, což si sebou nesl ještě z dob občanské války v letech 1918-1922. Lidé umírali hladem v mnoha oblastech SSSR, ale nejvíce obětí bylo na Ukrajině a na Kubáni v Rusku, kde však obyvatelstvo tvořili ze dvou třetin právě Ukrajinci.

Známý známý ruský historik profesor A.B.Zubov uvádí statistiku obětí hladomoru :

• Kulaci v letech  1930-1933: 1,2 milionu obětí                          
• Úmrtnost v koncentračních táborech 1930-1933: 0,1 milionu obětí
• Hladomor 1933: 6,5 milionu obětí
• Extrémní zhoršení životních podmínek 1930-1933: 1,3 milionu obětí
• Celkem: 9,1 milionu obětí

Celkový počet rolníků a venkovského obyvatelstva zavražděných Stalinem v letech 1932-1933 přesáhl počet Židů zavražděných Hitlerem a také počet všech padlých na všech frontách I.světové války.  

Mezinárodní společenství i přes protesty Ruské federace uznalo ukrajinský hladomor za genocidu. Usnesením Parlamentu ČR č.535 z roku 2007 se k tomuto stanovisku připojila u příležitosti 75.výročí hladomoru také Česká republika.

Není na škodu připomenout si na závěr slova nositele Nobelovy ceny míru Elie Wiesela:                                    

„Ten, kdo pomáhá zapomenout na mrtvé, sám se stává spoluviníkem katů.“

Diskuse