Na volný pohyb služeb zapomeňme

Ondřej Krutílek | 20. 1. 2009

Poslat do Kindlu

---

Jindy bych se rozčiloval, tentokrát však fakt, že jsem se o českém zákonu majícím inkorporovat unijní směrnici o službách v novinách nedočetl (vláda jej schválila 5. ledna), spíše vítám. Onu normu totiž socialisté všech stran v Evropském parlamentu v únoru 2006 tak vykuchali, že z ní zůstala jen chabá fasáda, jež poskytovatelům služeb napříč Unií napomůže jen velmi omezeně – pokud vůbec.

Původní představa komisaře Bolkesteina (záhy překřtěného na Frankensteina) byla prostá: pokud splníte podmínky pro poskytování služeb v kterékoli unijní zemi, měli byste mít automaticky možnost působit v rámci celé sedmadvacítky – podobně jako je tomu se zbožím. Jenže návrh záhy narazil: začalo to dohadováním o tom, kterých služeb by se liberalizace rozhodně dotknout neměla, a skončilo „gentlemanským kompromisem“ mezi lidovci a socialisty v Evropském parlamentu, jenž měl za následek vytvoření zcela bezzubého (a náležitě ořezaného) textu – bez výše popsané zásady, pro niž se vžilo označení „princip originality“.

Liberalizační étos Bolkesteinova návrhu byl ten tam a ve finálním dokumentu (2006/123) z něj zůstal pouze jeden „inovativnější“ bod – aby členské státy upustily od svých často nadbytečných administrativních požadavků a zřídily pro vyřízení formalit tzv. jednotná kontaktní místa (články 5–8). Jinak samá výjimka, příkaz a zákaz. (Směrnice se nevztahuje mj. na služby agenturního zaměstnávání, právní a sociální služby či služby veřejné dopravy.)

Není pak divu, že novináři o tak bezvýznamné kauze nepíší – a pokud ano, jen formou noticek referujících o tom, že implementace směrnice o službách se povážlivě zadrhává a řada států patrně bude mít s 28. prosincem 2009, kdy má být završena, problém.

Proč by taky spěchaly? Papír bez obsahu, jenž byl obětován „hladkému průběhu“ legislativního procesu, si to stejně nezaslouží.

Revue Politika 1/2009

Poslat do Kindlu

---

Diskuse