Co nám rozpad EFDD říká o Evropském parlamentu?

Koncem minulého týdne, konkrétně 16. října, vystoupila z euroskeptické frakce v Evropském parlamentu Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) lotyšská poslankyně Iveta Grigule. Frakce tak přestala splňovat jednu z podmínek pro svoji existenci, a sice nesdružovala poslance z alespoň sedmi zemí. Brzy se ukázalo, že roli v tomto rozpadu sehráli předseda EP za socialisty Martin Schulz a předseda evropských lidovců Manfred Webber. Co to o EP vedeném velkou koalicí vypovídá?

Aliance agrárníků a zelených

Je třeba říct, že politické pozadí lotyšské europoslankyně je – obzvlášť pro skupinu radikálních euroskeptiků – poměrně neobvyklé. Jde o členku agrární strany Lotyšský svaz rolníků. Ten se však voleb pravidelně účastní v alianci se zelenými.

Právě za tuto koalici byla Grigule zvolena. Ještě zajímavější je, že byla původně členkou právě zelených. V roce 2010 byla za zmíněnou koalici agrárníků a zelených zvolena do národního parlamentu. Se zelenými se však zanedlouho rozešla. Nicméně v předčasných parlamentních volbách roku 2011 kandidovala opět za agrárníky a zelené, tentokrát jako nezávislá. Úspěšně.

K agrárníkům vstoupila až v roce 2013 a v květnu se opět na kandidátce stejné koalice úspěšně ucházela o křeslo poslankyně Evropského parlamentu. Co přivedlo bývalou členku zelených do frakce Nigela Farage, není úplně jasné. Ale pro její ustavení byla jednou z klíčových osob.

Proč odešla?

Od první chvíle, co se zpráva o odchodu Lotyšky a rozpadu frakce objevila, se spekulovalo nad důvody, které ji k tomu vedly. Hovořilo se o tom, že jde o lotyšskou vnitropolitickou záležitost. Farageova frakce prý nemá v Lotyšsku nejlepší zvuk a je považována za příliš smířlivou vůči Putinově Rusku. Vystoupení z ní mělo agrárníkům usnadnit vstup do vládní koalice.

Podle EFDD stálo za jejím odchodem něco jiného. Několika lidem se svěřila, že na ni předseda EP za socialisty Schulz a předseda lidovecké frakce Weber vyvíjeli nátlak, aby z frakce vystoupila. Jinak by nebyla zvolena předsedkyní delegace pro Kazachstán, což byla funkce, na které jí očividně velmi záleželo.

Prohlášení o vystoupení z frakce údajně Grigule podepsala přímo v kanceláři Martina Schulze. Nejpikantnější je, že lidovecká frakce na Twitteru rozpad EFDD oslavovala dříve, než byl odchod poslankyně oficiálně oznámen. To naznačuje pravdivosti tvrzení EFDD.

Konečně nebudou otravovat

Pozoruhodná je i reakce některých lidoveckých politiků, konkrétně českého europoslance Svobody. Ten výslovně uvedl, že je rozpad frakce dobrou zprávu pro všechny, kteří chtějí budovat integrovanou Evropu a špatnou zprávou pro Putina. Zánik EFDD pak zejména znamená, že tito lidé nebudou nadále otravovat ostatní, kteří chtějí konstruktivně diskutovat o sjednocené Evropě.

Když byl moderátorem i svým oponentem europoslancem z EFDD Machem upozorněn, že jde o poněkud silné výroky, snažil se je korigovat: Skupina bude mít takový vliv, jaký odpovídá jejímu významu. A názory EFDD jsou nevýznamné.

Komické je, že nejsilnější člen EFDD, liberálně-konzervativní UKIP, je vítězem britských eurovoleb, když získala více než pět milionů hlasů a v EP za ni zasedá 24 poslanců (minimální počet pro složení klubu je 25). Zatímco KDU-ČSL skončila v českých volbách do EP na pátém místě a zastupuje jen 150 tisíc voličů, zastupují ji tři poslanci a z toho to srovnání tedy nevychází vůbec dobře.

Co to vypovídá o Evropském parlamentu?

Euroskeptikům se do pondělka podařilo získat nového poslance z Polska. Díky tomu podmínky pro ustavení frakce opět splňují. Obnovená EFDD se však musí vypořádávat s kritikou, že je jejich nový poslanec poněkud výstřední a prostořeký a že je členem Kongresu nové pravice, o jehož předsedovi tyto charakteristiky platí dvojnásob. Ale to je daň, kterou frakce zkrátka musela zaplatit.

Zajímavější je, že se v polském tisku objevují spekulace, že by Farage Kongresu nové pravice a Národní frontě Marine Le Penové mohl poskytnout jednoho ze svých poslanců, aby si i oni mohli postavit vlastní frakci. Bylo by skutečně pikantní, pokud by výsledkem snahy velké koalice o likvidaci jedné euroskeptické frakce bylo, že vedle ní bude existovat ještě jedna mnohem radikálnější.

Co to tedy o EP vypovídá? Ukazuje to na skutečnost, že velké koalici chybí tolerance k jiným názorům. Zdá se, že místo férové diskuse se snaží zákulisními hrami své neoblíbené oponenty likvidovat. To však příliš nezvyšuje naději na zlepšení situace v Evropské unii, o níž si nedělá iluze ani ten největší optimista. Podobné jednání může vést jen k další radikalizaci oponentů hlavního proudu  a snižuje jejich ochotu ke konstruktivní diskusi.

Diskuse