Putinova doktrína kolabuje

Ruská politická elita praská ve švech. Poznatky z informovaných zdrojů hovoří o aktuálním konfliktu dvou mocenských frakcí. Skupina vedená ruským premiérem Dmitrijem Medvěděvem je velmi znepokojená rostoucí izolací Ruska na mezinárodní aréně, zatímco druhá frakce v čele s Igorem Sečinem usiluje o další zvýšení kontroly státu nad ekonomikou.

Rozpory se prohlubují úměrně s rostoucími ekonomickými problémy Ruska. Kurz rublu se pohybuje na historických minimech a čtyřiceti rublech za USD, což znamená dvacetiprocentní inflaci. Pokud jde o naftu, její cena se snížila také na historické minimum a je nyní je na úrovni 90 amerických dolarů za barel, což představuje pro ruský státní rozpočet nenahraditelnou ztrátu.

Konflikt mezi proputinovskými tábory již má charakter skutečné války. Olej do ohně ještě přililo zatčení vlivného podnikatele Vladimíra Jevtušenka, vlastníka naftové společnosti Bašněft. Pozorovatelé totiž upozorňují, že útok proti Jevtušenkovi inicioval sám Igor Sečin, který se tak připravuje na pohlcení Bašněftu jeho vlastní společností Rosněft. Jevtušenko navíc patří ke skupině kolem Medvědova, čímž roste napětí i mezi státními a soukromými podnikatelskými skupinami. Vladimír Putin ovšem nutně potřebuje loajalitu svého nejbližšího okolí a plnou kontrolu nad všemi atributy moci.

Opozice nespí

Snad nejznámější představitel ruské protiputinovské opozice Boris Němcov nedávno zveřejnil jakési desatero (anglický výtah k dispozici zde), ve kterém odhaluje neúspěch dosavadní Putinovy politiky. Rovněž zmiňuje, že prezident Putin vydal rozkaz, aby 17 600 ruských vojáků opustilo území v blízkosti státní hranice s Ukrajinou a vrátilo se do míst své trvalé dislokace. Tím je projekt „Novorossija“ ukončen, tvrdí Němcov.

Několik bodů z článku B. Němcova:

1. Putin chtěl přitáhnout Ukrajinu k Rusku, dosáhnout jejího vstupu do Celní unie, tvořené Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Stalo se však úplně něco jiného; Ukrajina si vybrala spolupráci s EU a už nikdy se nevrátí do sféry putinského vlivu.

2. Putin chtěl vnutit Ukrajině neutralitu a zajistit si její status země bez vojenských paktů a přitom úplně pohořel. Nyní již je jasné, že Ukrajina je pevně a nadlouho spojena s NATO. Probíhají společná cvičení Ukrajina-NATO a uskutečňuje se vojensko-technická spolupráce s Aliancí.

3. Putin toužil získat úctu ukrajinského národa, ale místo toho získal na dlouhou dobu cejch úhlavního nepřítele.

4. Putin chtěl přímo ovládnout území Ukrajiny které nazývá Novorossija, zasahující od Doněcka až do Oděsy, ale podařilo se získat pouze menší část Doněcké a Luganské oblasti.

5. Putin chtěl vytvořit koridor do Krymu přes Mariupol, ale setkal se s houževnatou obranou a dosáhl toho, že zákopy proti němu kopali sami občané Mariupolu – Rusové, kteří se bránili okupaci.

6. Putin se domníval, že výpad na východní Ukrajinu vyjde jako na Krymu – bez jediného výstřelu, ale dopadlo to tragicky; čtyři tisíce padlých na obou stranách konfliktu.

7. Putin si přál, aby se vzedmutý mezinárodní odpor proti chování Ruska nepodepsal na ruském hospodářství. Výsledek: odliv kapitálu za více než 100 miliard USD, kurz 40 rublů za 1 americký dolar a dvouciferná inflace. Ruská ekonomika je ochromena.

8. Putin počítal s podporu ruských nacionalistů, místo toho z jejich strany uslyšel jen obvinění ze zrady.

9. Putin dlouhodobě usiloval o uznání v mezinárodním měřítku, ale stal se nepřijatelným. Nikam jej nezvou a z jednání „8“ ho vytlačili. Nikdo kromě Lukašenka a Nazarbajeva s ním nechce mluvit.

10. Putin usiloval o podporu ruského národa a to jediné se mu za pomoci imperiální hysterie a cynické propagandy podařilo. Nikoliv však nadlouho, protože lidé brzy uvidí, že ceny rostou a příjmy stagnují. A to všechno svést na Obamu nepůjde.

Jakou pozici nyní zaujme Západ?

V EU a v NATO často tápou, když analyzují procesy v současném Rusku. Jakoby si celé týmy expertů nevěděly rady s putinismem, coby politicko-společenskou doktrínou posledních 14 let. Řešení spočívá v intenzivnějším zkoumání nejen slov a činů vládnoucí garnitury Ruska, ale ve také sledování ruské opozice. Potřebujeme však nahlédnout mnohem hlouběji pod povrch než tomu bylo doposud.

A co Česká republika? Rozumný postoj předpokládá opustit tradiční „zápecnictví“ a zahleděnost do sebe. Jistě by pomohlo vyvolat odbornou diskusi za účasti specialistů napříč politickým spektrem, akademickou sférou a sdělovacími prostředky. To je práce pro CDK jak vyšitá.

Diskuse