Komunální paskvil

Současná podoba zákona o komunálních volbách by se měla přepracovat

Téměř s každými parlamentními volbami přichází ruku v ruce evergreen v podobě diskusí o změně, či úpravě volebního systému. Téma brzy utichne, aby se za několik let se vynořilo znovu a ve finále zůstal výsledek diskusí nulový. Naprosté ticho však panuje okolo volebního zákona pro komunální volby. Jenže právě tady by revize byla potřeba jako sůl.

Způsob hlasování v komunálních volbách je naprosto odlišný od všech ostatních druhů voleb v ČR. Ne každý jej chápe, což názorně demonstroval i prezident Miloš Zeman.

Kombinace panašování, tedy volby kandidátů napříč jednotlivými kandidátkami a volby celé kandidátky, totiž znemožňuje udělování preferenčních hlasů na principu, na jakém fungují v listinných volebních systémech. Čili pokud zaškrtnete vybraného kandidáta nebo jen jeho stranu, má to pro něj osobně naprosto stejný význam - v obou případech se mu připočte jeden hlas, ať už jeho jméno bylo zaškrtnuto, či nikoliv. Když se takto sečtou hlasy pro každého kandidáta, sečtou se dohromady hlasy kandidátů v rámci jednotlivých uskupení a máme volební výsledek. Jak potom ale rozdělit mandáty jednotlivcům v rámci jednotlivých uskupení?

V prvních porevolučních komunálních volbách v roce 1990 to bylo jednoduché: kandidáti se prostě seřadili podle počtu získaných hlasů, jako kdyby žádné původní pořadí nebylo. Tatáž zásada „podle počtu získaných hlasů“ platila i v novém volebním zákoně z roku 1992 a byla rovněž zakomponována ve volebním zákoně, jehož přijetí v roce 1994 bezprostředně předcházelo komunálním volbám.

V průběhu legislativního procesu se do něj vedle velké snahy o zrušení možnosti kandidatury pro různá sdružení nezávislých kandidátů dostala z podnětu několika parlamentních výborů i následující větička: „Volební komise vydělí celkový počet hlasů odevzdaných pro volební stranu počtem kandidátů této volební strany. Má-li některý z kandidátů nejméně o 10% více hlasů, než je takto stanovený průměr, postupuje v kandidátní listině na první místo.“ Jak tehdy během druhého čtení v projevu, z něhož vyzařoval duch prvorepublikových časů, přiznal ve sněmovně zpravodaj předlohy poslanec Petr Bachna (ODS), bylo „navrhováno omezení pohybu na kandidátce tak, aby strany, které podávají kandidátky, měly určitou, ne-li jistotu, tak určitou pravděpodobnost, že kandidátky budou zachovány v takovém pořadí, v jakém je daly a ne že budou zpřeházeny zcela náhodnými hlasy.“ A nějak tak se také stalo.

Pro kandidáta je to od té doby vcelku zapeklitá situace. Máte zájem na tom, aby vaše kandidátka dostala co nejvíce hlasů, ale na druhou stranu každý hlas pro vaše spolukandidáty navyšuje průměrný počet hlasů na jednoho kandidáta a sráží tak vaše šance na přeskočení.

Máte tedy chtít, aby voliči křížkovali na kandidátce jen vaše jméno a tím zvyšovali vaše osobní šance, ale současně snižovali šanci na úspěch vašeho uskupení, nebo aby křížkovali celou kandidátku a dali ji tak plný počet svých hlasů, ale snižovali šanci na váš osobní úspěch? Viděno v praxi, pokud kandidáti Novák a Pokorný přinesou hodně hlasů, tak zvyšují šance vašeho uskupení a zároveň tím úměrně snižují vaše osobní. Vskutku schizofrenní situace, která přeci jen předchozí úpravě nebyla vlastní, neboť tehdy to byl prostě jen hlas pro vaše konkurenty a šlo jen o to, kdo z vás jich nasbírá více.

Druhým problémem této legislativní úpravy je stejně jako u preferenčního hlasování v listinných poměrných systémech nevhodné nastavení univerzálně vysokého kvora pro všechny obce, ať už mají obyvatel několik desítek, či přes milion jako Praha. Zatímco v menších obcích nepůsobí žádné větší problémy, pak s přibývajícím počtem obyvatel už přeskočit začíná být těžší, až nakonec v úplně největších městech je to s výjimkou ojedinělých situací takřka zcela nemožné.

Takto nastavený volební systém pak může ve výsledku vést až k takovému paradoxu jako v roce 2006 při volbách do zastupitelstva Prahy 5, kdy si část voličů ODS, jež i tak získala nadpoloviční většinu mandátů, dala tu práci a na svých lístcích křížkovala kandidáty občanských demokratů s výjimkou jejich kontroverzního lídra a starosty Milana Jančíka. Ten tak následně získal na kandidátní listině ODS výrazně druhý nejnižší počet hlasů a překonal pouze kandidátku, která figurovala na posledním 45. místě, přesto ale Jančíka nikdo dle zákona nepřeskočil a on tak bral první ze 23 mandátů.

Plně se tak do puntíku potvrdil předpoklad poslance Radima Špačka z ODA, který v roce 1994 k tehdy projednávané předloze zákona prohlásil: „Jsem si zcela jist, že navrhovaný systém není úplně nejvhodnější, protože vlastně zabetonovává pořadí tak, jak bylo navrženo.“

V minulém volebním období se v návrhu volebního zákoníku, který nakonec spadl s předčasným koncem sněmovny pod stůl (ale pravděpodobně by i tak nebyl schválen), objevilo snížení kvora přesahující průměrný počet hlasů pro jednoho kandidáta na polovinu, tedy na 5 %. Snaha se cení, ale jedno univerzální kvorum pro všechny obce by zůstalo, a tak i zmíněný Jančík by byl bez větších problémů znovuzvolen. Chce-li tedy někdo s tímto paskvilem něco dělat, pak jej rovnou zrušit či alespoň – jak to obdobně vzhledem k různé velikosti jednotlivých krajů navrhoval před deseti lety u preferenčního hlasování politolog Tomáš Lebeda – zavést nějaké pohyblivé kvorum dle počtu obyvatel, či voličů. Přeci jen se říká, že komunální volby jsou o lidech, tak by nebylo špatné, kdyby to byla alespoň trochu pravda.

Diskuse