Platy představitelů státu

Zdeněk Koudelka | 1. 8. 2014

Poslat do Kindlu

---

Rokem 2014 skončí zmrazení platů poslanců, členů vlády a některých dalších osob, trvající od roku 2008.

Tuto skupinu znevýhodněných tvořilo asi 5 000 osob, přičemž přes 90% z nich tvořili státní zástupci, soudci a právníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Pro ně bylo zmrazení platu zrušeno v důsledku dřívějších rozhodnutí Ústavního soudu. (1) Nyní se týká asi jen 400 lidí.

Nejsou-li zmrazeny, jsou platy představitelů státu vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Nerostou-li platy zaměstnanců, nerostou platy představitelů státu. Nicméně většině zaměstnanců státu mohly platy růst. Proto někteří úředníci mají plat vyšší než ministři. Vláda chce zmrazení platů fakticky prodloužit, když navrhuje zvýšení o 1%, přestože růst platů ve veřejné správě byl vyšší.

Mimo to Ústavní soud v červenci 2014 zrušil pro soudce platovou základnu ve výši 2,75 násobku průměrného platu a nyní pro ně chce trojnásobek průměrného platu. Vzhledem k tomu, že někteří soudci Ústavního soudu byli dříve soudci obecných soudů, bylo rozhodnutí dopředu jasné. Rozhodovali tedy o platovém růstu pro své kolegy a sebe. Rozhodnutí má děsivé důvody z pohledu demokrata. Ústavní soud zrušil dané ustanovení pro soudce s tím, že soudci jsou „vyšší středostavovská vrstva“ (2), což je velmi zajímavé, neboť právní ustanovení v zákoně buď je, nebo není. Vztahuje-li se zákon na představitele státu obecně, musí se na ně obecně vztahovat i platová základna. Interpretativními výroky, kdy Ústavní soud neruší konkrétní ustanovení právního předpisu, ale chce jej závazně vykládat, či fakticky nové vytvořit, překračuje svou vlastní pravomoc.(3)

Rasa, třída i stavovská vrstva jsou pojmy sociálními, ale v demokratickém státě nemají být práva vyvozena z toho, že je někdo příslušníkem určité rasy, třídy či stavovské vrstvy. To nás vrací před rok 1989, kdy příslušnost k určité třídě či dříve rase a stavu byla zdrojem práv či upření práv druhých.

Proti tomuto elitářskému stanovisku Ústavního soudu se nicméně statečně postavili tři ústavní soudci – Jan Musil, Radovan Suchánek a Vladimír Sládeček, kteří zdůraznili princip občanské rovnosti před zákonem. (4) Přitom Ústavní soud mohl dané ustanovení pouze zrušit s demokraticky přijatelným důvodem, že není možné, aby malé skupině lidí byl plat trvale omezován a jiným ne. Omezení soudců např. v podnikání, platí i pro ministry, členy Nejvyššího kontrolního úřadu a jiné. Proto i vnímání platu jako ochrany před korupcí lze užít stejně vůči soudcům jako ministrům a jiným představitelům státu.

Relace mezi jednotlivými druhy moci ve státě má být vyvážená, a to včetně platů. Poslanec nemá mít méně než soudce okresního soudu, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu nemá mít méně než olomoucký vrchní státní zástupce nebo méně než generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Pro srovnání. V roce 2014 činí plat poslance 55 900 Kč, ministra 106 600 Kč, předsedy vlády 150 100 Kč, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu 129 400 Kč a prezidenta republiky 186 300 Kč. Vláda chce tyto platy zvýšit o 1%., ale dle Ústavního soudu má mít od roku 2015 třicetiletý soudce okresního soudu 71 800 Kč, soudce okresního soudu s 15 letou praxí 83 900 Kč, soudce nejvyšších soudů 130 700 Kč, předsedové nejvyšších soudů 177 600 Kč, předseda Ústavního soudu 206 000 Kč.

Bude tedy brát více, než hlava státu - prezident republiky. Ústavní soudce bude brát 146 400 Kč, více, než prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Dále nejvyšší státní zástupce bude mít více než premiér - 173 300 Kč, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 117 700 Kč. Olomoucký vrchní státní zástupce bude mít 147 100 Kč. Právník ÚZSVM bude mít 61 400 Kč, tedy více, než poslanec, zatímco generální ředitel ÚZSVM 145 100 Kč, tedy více, než jemu nadřízený ministr financí.

Členové vlády, Parlamentu i Nejvyššího kontrolního úřadu jsou nezbytní pro demokratický stát. Náročnost pozice prezidenta či premiéra je více hodna ocenění než pozice ředitelů státem ovládaných podniků, kde odměny překračují platy představitelů státu. Význam poslance není menší, než ředitele odboru na ministerstvu nebo redaktorů České televize. Platy politiků jsou ve srovnání s managementem ve firmách menší. Petr Fiala měl pravdu, když prohlásil, „že politika je pro stále menší počet úspěšných a schopných lidí opravdu zajímavá…“.(5)

Nakonec nastane situace, že politice se budou jako za časů antického Říma věnovat jen bohatí, kterým bude sekundovat jejich poslanecký fanklub, závislý na bohatém sponzorovi, jenž díky zákonným změnám může v podnikání získat obrovské peníze. Proti růstu platů poslanců se postavil Andrej Babiš,(6) který kritizoval i dlouhé jednání Parlamentu a volá po jeho racionalizaci. Ovšem pamatujme na to, že i fašisté parlament dle svého „racionalizovali“, zbavili jej schvalování zákonů a poslanci pak nemuseli pobírat vůbec žádný plat.

(1) Nálezy Ústavního soudu č. 207/2011 Sb. a 181/2012 Sb. 

(2) Bod 97 části IX odůvodnění nálezu Ústavního soudu z 10. 7. 2014, čj. Pl.ÚS 28/13. 

(3) K překračování pravomoci Ústavním soudem tzv. závaznými výklady ZDENĚK KOUDELKA: Funkcionáři justice a ústavnost. Trestní právo 2/2013, ISSN 1211-2860, s. 4-9.

(4) Bod 11 odlišného stanoviska soudců Jana Musila a Radovana Suchánka k nálezu Ústavního soudu čj. Pl.ÚS 28/13. K tomuto odlišnému stanovisku se připojil soudce Vladimír Sládeček, pokud jde o to, že výrok neměl být interpretativní ve vztahu jen k soudcům, ale obecný.

(5) PETR FIALA: Politika, jaká nemá být. Brno 2010, ISBN 978-80-7325-216-8, s. 56.

(6) Události. Česká televize 20. 7. 2014.

Revue Politika 7-8/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse