Co udělat s Ruskem

Jaroslav Pešek | 29. 7. 2014

Poslat do Kindlu

---

Tlak na západní vlády, aby v reakci na sestřelení malajsijského letadla "konečně něco udělaly", akutně sílí. Nicméně necelý půlrok po anexi Krymu je dopad dosavadních západních reakcí na ruské chování rozpačitý.

Prezident České republiky nedávno prohlásil, že pokud Rusko bude anektovat území východní Ukrajiny, Severoatlantická aliance by měla zasáhnout. Jeho názor silně rezonoval v ukrajinských sdělovacích prostředcích a zřejmě měl Ukrajince ujistit, že nestojí proti Rusku sami. Podobně je tomu i s informací, že Litva, Polsko a Ukrajina organizují společnou vojenskou brigádu s mírotvorným posláním.

Pro hloubavého českého čtenáře je potřeba tyto informace a prohlášení rozšifrovat. „Hybridní válka“, někdy také označovaná jako „válka 21.století“, zahrnuje aktivity tajných služeb, speciálních útvarů, klasické armády a nejmodernějších prostředků propagandy. Bojové akce mívají zastřený charakter, kdy bojovníci, obrněná technika a letadla nejsou označeny výsostnými znaky a nelze tedy jednoduše prokázat vliv skutečného agresora.

Pokud jde o putinovské „ochraňování Rusů za hranicemi“, nejedná se o nový prostředek. Dlužno připomenout, že takto argumentoval před II. světovou válkou již Adolf Hitler, když využil sudetských Němců k rozbití Československa. Putin však, jako obvykle, mlží. Mluvit na Ukrajině rusky není vůbec zárukou, že dotyčný je etnický Rus a už vůbec ne občan Ruska. Ruština je na Ukrajině velmi rozšířená, což je mimo jiné důsledek po staletí trvající rusifikace obyvatelstva. Mladá generace Ukrajinců se však již integruje s ukrajinským státem a proces vytváření ukrajinského politického národa se prohlubuje a urychluje. Paradoxně k tomu napomáhá současná anexe Krymu a agrese Ruska na jihovýchodě Ukrajiny.  

Diletantismus a nezodpovědná prohlášení politiků o úloze NATO a Evropské unie na Ukrajině vyvolávají neopodstatněné iluze a očekávání. Proč například Polsko, Litva a Česká republika místo samostatných akcí a prohlášení neprosazují koordinovaná a účinná opatření celé Aliance?

Vždyť NATO nejen, že nedokázalo včas rozpoznat Putinovy záměry, ale doposud se nezmohlo ani na adekvátní odpověď na porušování mezinárodních a bezpečnostních dohod Ruskou federací. Mohlo například zablokovat černomořské průlivy pro ruská plavidla, omezit pohyb ruských lodí v Baltském moři, či blokovat přístavy v Kaliningradské oblasti. NATO zatém ukázalo jen slabost a neschopnost.

Zhodnoťme také výsledky činnosti komisaře pro rozšíření EU Štefana Füle. Zdá se nad slunce jasné, že jeho postup při vyjednávání asociační smlouvy mezi Ukrajinou a EU přispěl k nynější krizi. A stalo se to právě jemu, svého času absolventovi sovětského Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO). Kdo by měl lépe než on rozumět Rusku? Když už se nestydí Füle, měla by se stydět česká sociální demokracie a nikoli jej navíc protlačovat do funkcí.

Dokud nebude EU a NATO mít vypracovanou strategii vztahů s Ruskem, bude v Evropě trvat politický chaos a bezpečnostní napětí. Je třeba si přiznat, že takový program ovšem nelze zpracovat a realizovat bez Ruska a tudíž musí reflektovat i jeho zájmy a garantovat dohodnuté oboustranné závazky. Vybírejme  politiky, kteří dokáží takovou strategii prosadit a uskutečnit. Je to otázka války nebo míru v Evropě.

Revue Politika 7-8/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse