U Kábulu se za Prahu nebojuje

Hrdinství našich vojáků versus chyby v zahraniční politice

Europoslanec Petr Mach 6. července v rozhovoru s Danielou Drtinovou uvedl, že naše armáda „je jenom najímána jako žoldák někam do Afghánistánu a jinam“. Nešťastnou shodou okolností přišla o dva dny později zpráva právě z Afghánistánu, kde v důsledku sebevražedného útoku zahynuli čtyři naši vojáci při výkonu služby. To zapříčinilo, že europoslancův nešikovný výrok začal být ztotožňován se sprostými výkřiky některých spoluobčanů o žoldácích a okupantech, kteří si žádnou úctu nezaslouží. Vedle toho se opět vynořil argument, že v Kábulu se bojuje za Prahu.

V úterý 6. července došlo nedaleko letecké základny Bagrám v severním Afghánistánu k sebevražednému útoku, při němž zemřelo 16 lidí, včetně čtyř příslušníků Armády české republiky. „Chtěl bych ocenit hrdinství vojáků, kteří padli při plnění vojenské mise, při obhajobě principů, které ČR dlouhodobě hájí, tedy při principu svobody a demokracie, a chci se skutečně poklonit památce těchto novodobých českých hrdinů," řekl k tomu předseda vlády Bohuslav Sobotka.

„Prezident republiky Miloš Zeman vyjadřuje hluboký soucit rodinám padlých českých vojáků a hlubokou úctu jejich boji proti mezinárodnímu terorismu," uvedl v tiskovém prohlášení mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Vedle toho se opět rozhořela debata, proč jsme v Afgánistánu, jaké hodnoty tam hájíme, za jaké zájmy tam bojujeme a zda to má vůbec smysl.

Slovo „žoldák“ je nevhodné

Pozdvižení vyvolal především výrok europoslance Macha, který neštěstí předcházel: „Myslím si, že je potřeba, abychom poněkud změnili koncept naší armády, aby to nebyla pouze armáda, která je najímána jako žoldák někam do Afghánistánu a jinam, kam si ji najmou nějaké mezinárodní organizace, ať EU, nebo NATO. Aby to byla armáda, která je schopná bránit území naší země.“

Zaprvé je třeba říct, že Mach nikde neuvedl, že v naší armádě slouží žoldáci ani to, že jde o žoldáckou armádu. Pouze přirovnal vysílání naší armády na zahraniční mise pod hlavičkou NATO a OSN k najímání žoldáka.

Zadruhé je třeba říci, že použití tohoto slova v diskusi o Armádě České republiky je nešťastné a krajně nevhodné. Pan europoslanec by měl příště lépe vážit slova. Pokud rozjitří emoce nešťastně zvoleným termínem, přílišnou službu svým názorům ve veřejném prostoru neudělá.

Nicméně ani funkční negramotnost Machových odpůrců, ani nízká míra europoslancovy empatie neopravňuje k delegitimizaci jeho názorů a k jejich zaměňování se sprostými výpady vůči našim vojákům.

Bojuje se v Kábulu za Prahu?

Zastánci naší přítomnosti v Aghánistánu tvrdí, že jde boj o naši svobodu. Tvrdí, že bojujeme s teroristy na jejich území, abychom s nimi nemuseli bojovat doma.

Otázkou však je, z jakého důvodu jsou západní země terčem teroristických útoků. Pravdou zůstává, že obrovský mobilizační potenciál džihádismu spočívá právě ve vojenské přítomnosti Západu v muslimském světě. Usáma bin Ládin nelákal na boj proti západní bezbožnosti a dekadenci. O to se kdysi pokoušel ajatolláh Chomejní a žádných závratných výsledků nedosáhl.

Bin Ládin se na druhé straně vymezoval především vůči americké vojenské přítomnosti na Blízkém východě, včetně přítomnosti na svaté půdě Saúdské Arábie. Vymezoval se vůči americké zahraniční politice, jež v jeho očích šikanovala muslimy. Tato argumentace měla velký ohlas a pomohla vytvořit rozsáhlou teroristickou síť, která má na svědomí 11. září a útoky v Londýně a Madridu. Podstatné rovněž je, že významná část rekrutů džihádistických skupin se narodila na Západě. Otázkou tedy zůstává, proč jsme třináct let po 11. září stále v Afghánistánu.

Proč Aghánistán?

Akce NATO v Afghánistánu v roce 2001 byla jednou z mála vojenských intervencí Západu v posledních letech, která přímo reagovala na napadení. Nedlouho po 11. září jsme dospěli k závěru, že za útoky na New York stojí teroristická síť al-Kájda pod vedením Usámy bin Ládina, kterému poskytuje azyl fundamentalistické hnutí Tálibán, ovládající Afghánistán.

Bohužel, cíle operace byly nejednoznačné a nevhodně nastavené. Chtěli jsme potrestat Tálibán za poskytnutí úkrytu špičkám al-Kájdy? Chtěli jsme dopadnout špičky al-Kájdy? Při podobně definovaném cíli bychom rozhodně nemohli zabřednout do bahna vleklého a nákladného konfliktu.

Megalomanie neokonzervativců ale způsobila, že jsme se jali v Aghánistánu svrhávat Tálibán a nastolovat v zemi stabilní a demokratický režim západního typu. Vůbec jsme se nepoučili z fiaska a krveprolití, které před námi v Afghánistánu utržili Sověti.

Irácké intermezzo

Naprostým šlápnutím vedle pak bylo rozšíření protiteroristické kampaně na Saddámův Irák. Socialistická diktatura sice z Iráku nedělala nejlepší místo pro život, nicméně zajišťovala stabilitu režimu a aktivity džihádistů v této zemi potírala.

Americká invaze a svržení nesympatického autoritativního režimu vedly k vytvoření mocenského vakua, které mimo jiné umožnilo vzestup radikálních islamistických hnutí. Americká okupace jim tedy opět posloužila jako vynikající mobilizační prostředek.

Není pravda, jak dnes tvrdí neokonzervativci jako John McCain, že příliš unáhlený odchod z Iráku vedl k destabilizaci země, vzestupu ISIL a znehodnocení obětí našich vojáků. Právě neodůvodněná invaze do Iráku vedla k současným problémům. Pokud bychom Irák měli opustit až po stabilizaci situace, nemohli bychom odejít nikdy.

Americká debata

Debatu o zahraničních intervencích nelze vést izolovaně mimo kontext diskuse probíhající na Západě a zejména v USA. Otázka nestojí, zda máme podporovat podobné akce Západu, jako spíše, jestli se do nich má Západ vůbec pouštět.

V Americe tato debata probíhá po léta a významná část veřejnosti není smířená s tím, že se američtí vojáci pravidelně vracejí v rakvích. Od počátku mise v Afghánistánu zahynulo 2318 Američanů. Denně v USA spáchá sebevraždu 22 veteránů.

Tato válka stojí Američany asi 130 miliard dolarů ročně, trvá déle než konflikt ve Vietnamu a již dnes hrozí, že skončí podobným fiaskem. Pokud Američané rychle nepřehodnotí svoji zahraniční politiku, je možné, že brzy zbankrotují. Otázka zní, jak v případě federálního bankrotu budou USA schopny zajistit obranu Evropy, potažmo České republiky.

Čest jejich památce

Vzdejme tedy našim vojákům hold. Buďme hrdí, že v boji za nás neváhají položit život.

Nebojme se přitom ptát, zda intervence, jež v posledních letech jako Západ vedeme, jsou skutečně správné a posilují naši bezpečnost.

Pokud bude odpověď ano, znamená to, že musíme být připraveni, že se naši vojáci budou z druhého konce světa vracet v rakvích.

Vždy se proto musíme ptát, zda za tuto nejvyšší možnou cenu dostáváme skutečně to, co bylo slibováno.

Diskuse