Par Avion XVIII.

8. 7. 2014

Poslat do Kindlu

---

Jak současná situace v Iráku roztrhala Sykes-Picotovu dohodu, co si ve skutečnosti myslí Němci o volání svých politických představitelů po větším angažmá ve světě a jak Taiwan získává své diplomatické přátele. To vše v nejnovějším výběru z mezinárodních think-tanků a tisku.

Irák: snění o chalífátu

Od pádu Osmanské říše v březnu 1924 sní islámští revizionisté o „znovusjednocení“ sunnitského islámského světa pod vlajkou chalífátu. ISIL zvolila začátek Ramadánu k vyhlášení chalífátu a zkrácení názvu na všeříkající Islámský stát (IS).

Komentátorka rakouského deníku Der Standard Gudrun Harrerová se domnívá, že jde v první řadě o vzkaz pro všechny muslimy: Koncepty islámského státu a chalífátu nejsou omezeny jakýmikoliv hranicemi. Dále tvrdí, že proklamace je jistě i pokusem ukázat konkurentům v rámci sunnitské aliance, kdo je v zemi pánem. Nakonec jen několik dní po pádu Mosulu došlo k prvním střetům mezi islamisty na straně jedné a bývalými basisty a příslušníky neislamistických kmenů na straně druhé.

Ačkoliv mají opoziční skupiny společného nepřítele, rozhodně nemají společný cíl. Kromě džihadistů chtějí všichni pouze vyhnat současný režim z dobytých území. Nebojují za utopickou myšlenku chalífátu, ale za samostatnost. Kromě toho je odpadnutí Iráku a Sýrie z názvu Islámského státu signálem, že koncept Iráku a Sýrie je již překonaný. Sykes-Picotova hranice z roku 1916 je pro islamisty mrtvá. Pokud je však novopečený chalífa skutečně intelektuálem, jak se o něm říká, jistě ví, že ve skutečnosti jde jen o povedený PR skeč jeho organizace. 

O návratu Německa na mezinárodní scénu se mluví minimálně od doby, kdy se německý prezident Joachim Gauck na 31. bezpečnostní konferenci v Mnichově vyslovil pro větší angažmá Spolkové republiky Německo ve světě. Mezitím kancléřka Merkelová, spolu s ministrem zahraničí Steinmeierem, napínají veškeré své diplomatické úsilí k nalezení mírového řešení situace na Ukrajině a spolková ministryně obrany plánuje zakoupit pro Bundeswehr bezpilotní letouny k podpoře příštích operací v zahraničí.

Jenže německá veřejnost rostoucí zahraničně-politický apetit svých politických představitelů nesdílí, jak ukazuje společný průzkum agentur TNS Infratest a Körber Foundation, citovaný Deutsche Welle. Zatímco v roce 1994 se pro širší angažovanost Německa v zahraniční politice vyslovovalo 62% dotázaných, v roce 2014 pouze 37%. Přitom na otázku, zda by německá zahraniční politika měla být nadále zdrženlivá, odpovědělo v roce 1994 rovných 37%, zatímco letos 60%.

Proč taková změna, vysvětlil analytik Thomas Paulsen z Körber Foundation. "V roce 1994 názor Němců na zahraniční politiku formovaly otřesné televizní záběry z dění na Balkáně". Zároveň dodává, že "operace v Afghánistánu je daleko více vnímaná jako diskutabilní záležitost". Průzkum ale přinesl i jiná zajímavá zjištění. Nejvíce si současní Němci cení podpory lidských práv, zatímco ekonomické zájmy hrají v postojích Němců vůbec nejmenší roli. Ostatně byl to před několika lety výrok bývalého německého prezidenta Horst Köhlera o nezbytnosti vojenských intervencí pro zajištění ekonomických zájmů státu, který vyvolal vlnu kritiky, která nakonec vedla k jeho odstoupení.

Pokud jde o otázku, jakou důležitost přikládají Němci spolupráci se zahraničními partnery, jednoznačně převládají nejbližší sousedé, zejména Francie a Polsko. Klesající význam v očích Němců mají Spojené státy. Poprvé se totiž v žebříčku "důležitosti" před nimi umístila Čína. Nejvíce rozděleni jsou Němci v otázce spolupráce s Ruskem. Avšak i pod tlakem krize na Ukrajině je 53% Němců pro užší spolupráci s Moskvou, zatímco 41% ji přímo odmítá. Relativním překvapením je výrazně zhoršený veřejný obraz vztahů s Tureckem, kterým Němci, zejména pod vlivem chování Erdoganovy vlády vůči opozici, dle průzkumu přikládají vůbec nejmenší roli. 

Wolfgagng Dick: Germans voice US frustrations in policy poll

Taiwanské dilema

Joel Atkinson se na stránkách magazínu The Diplomat věnuje vývoji diplomatických vztahů Taiwanu. Mezi 22 taiwanských diplomatických spojenců, kteří vyměnili uznání Taiwanu za humanitární pomoc, patří i Svatý Tomáš a Princův ostrov. Jeho prezident Manuel Pinto da Costa nedávno navštívil Peking a Šanghaj. Vzhledem k důležitosti vztahů se současnou taiwanskou vládou však Peking návštěvu oficiálně bagatelizoval jako soukromou.

Současná vláda prezidenta Ma ze strany Kuomitang má s pevninskou Čínou mnohem lepší vztah než předchozí vláda Demokratické progresivní strany (DPP), která usiluje o taiwanskou nezávislost. Díky diplomatickému příměří mezi novou vládou a Pekingem Taiwanu nehrozí, že by jeho spojenci místo taiwanské Čínské republiky začali uznávat ČLR.

Na rozdíl od předchozí vlády, která své spojence uplácela, vláda Kuomitangu radikálně snížila rozpočet na humanitární pomoc. V reakci na tento vývoj Gambie s Taiwanem přerušila diplomatické styky. Státy tedy sice nemohou přejít od uznávání Taiwanu k uznávání ČLR, uznávat Taiwan je však nelze přinutit.

Přesto je tato politika taiwanské vlády poměrně úspěšná. Za šest let přišla pouze o jednoho diplomatického spojence. Nicméně významná část zemí nadále uznává Taiwan jen proto, že si to přeje ČLR. Jakmile Čína z jakéhokoliv důvodu příměří zruší, Taiwan o tyto země ze dne na den přijde.

Budoucí vláda, která této situaci bude vystavena, musí přesvědčit taiwanské voliče, že politika udržování vysokého počtu diplomatických spojenců je neudržitelná. Pokud již nyní veřejnost odmítá vysoké výdaje na humanitární pomoc, mohlo by se to podařit. Je však nutné, aby s tím opoziční DPP začala už dnes. Další možností je, že Taiwan změní způsob pomoci diplomatickým spojencům a např. začne vyplácet přímé platby konkrétním obyvatelům pod hranicí chudoby. Tím by se zlepšila pověst Taiwanu a snížil prostor pro korupci.

Joel Atkinson: Time for Taiwan to Rethink Its Diplomacy

Připravili Bohumír Žídek a Ondřej Šlechta

Revue Politika 7-8/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse