Par Avion XVII.

27. 6. 2014

Poslat do Kindlu

Rubrika: Par avion |

Dilema amerických non-intervencionistů, pro koho je vývoj v Iráku dobrá zpráva a hrozí skutečně nová studená válka s Ruskem? To vše v nejnovějším přehledu mezinárodních think-tanků a tisku.

Alternativou ke globálním válkám a imperialismu není "izolacionismus", myslí si na stránkách The American Conservative Daniel Larison. Naráží na nedávný výzkum Pew Research Center který ukázal, že 52% Američanů si myslí, že by Spojené státy měly přehodnotit své mezinárodní angažmá. To je největší podpora zdrženlivější zahraniční politice za posledních padesát let. Nastal čas, aby takzvaní „non-intervencionisté“ obhájili a podrobně vysvětlili, jak si představují novou zahraniční politiku. V opačném případě hrozí, že prostým negativismem budou navzdory postojům veřejnosti stát i nadále v marginální pozici.

Larison navrhuje podrobit pečlivé analýze otázku, co jsou životní zájmy USA. Spojené státy by především měly rezignovat na takovou zahraniční politiku, která nese nádech civilizační mise. Ve skutečnosti nás taková politika v očích poškozuje a zbytečně proti nám popuzuje násilný odpor, myslí si autor. Dále podle něj existuje na světě jen několik míst, která jsou spojena s vitálními americkými zájmy. Amerika by měla rezignovat na roli globálního četníka ve prospěch větší kooperace s regionálními mocnostmi a přesouváním odpovědnosti za bezpečnostní vývoj na ně. Není jediný důvod, myslí si Larison, aby například ve střední Asii nemělo větší vliv Rusko, nebo Indie, či aby státy jako Německo a Japonsko nezačaly provozovat na Americe nezávislejší zahraniční politiku.

Autor si však uvědomuje, že transformace zahraniční politiky není otázkou několika málo let. Dodává, že americká zahraniční politika byla přetížená již před nástupem George Bushe mladšího a tento stav se příliš nezmění ani po stažení z Afghánistánu. Spojené státy by podle Larisona také měly redukovat svou přítomnost Evropě a nechat na Evropanech, aby přebrali větší díl odpovědnosti za vlastní bezpečnost.

Za samozřejmé Larison považuje opuštění automatické podpory protivládním hnutím, jak jsme byli zvykem v posledních letech (a často se tak dělo v rozporu s dřívějším postojem Washinghtonu k té, či oné ohrožené vládě). Zároveň ale také nechce, aby americký daňový poplatník financoval podporu režimů, které masakrují pokojné protesty a mučí lidi, přičemž překvapivě naráží na současnou vládu v Egyptě.

Daniel A. Larison: Non-interventionism: A Primer

Podle Jona B. Altermana z Center for Strategic and International Studies je poslední vývoj v Iráku pro leckoho z jistého pohledu dobrou zprávou. Pro Bašara Assada je výhodné, že celý svět vidí brutalitu jeho nepřátel. Otevření fronty v Iráku navíc znamená přesun části džihádistů ze syrského území. Pro Írán vzestup ISIL znamená, že je Málikího vláda mnohem závislejší na jeho podpoře než dosud. Sdílení společného nepřítele s USA navíc znamená možnost vymanit se z dosavadní izolace. Kurdové svým angažmá v boji proti ISIL posilují vlastní pozici v rámci Iráku. Centrální vláda se bez jejich pomoci neobejde. Státy GCC měly k Málikímu od počátku chladný vztah. Momentální oslabování jeho pozice vítají i jako nepřímé oslabování Íránu. Pozice Turecka není úplně jasná. Je však jisté, že svým jednáním rozmach ISIL do značné míry umožnilo. Pro Málikího je současný vývoj potvrzením jeho dlouhodobé nedůvěry v loajalitu sunnitských kmenů a snahy konfrontovat jejich ozbrojené skupiny. Jakékoliv řešení současné krize musí vzít všechny tyto skutečnosti v úvahu.

Jon B. Alterman: Hoping for Trouble in Iraq

Ve vztazích Rusko – Západ došlo ke kolapsu, domnívá se Robert Legvold ve Foreign Affairs. Stejně jako před šedesáti lety si lze podle autora všimnout procesů, které nás mohou snadno vést k domněnce, že Západ stojí na prahu nové studené války s Ruskem. Obě strany se v konfliktních otázkách obviňují, že krizi zavinila druhá, a političtí představitelé přicházejí s projevy, které situaci ještě přiostřují.

Pokud k nové studené válce dojde, bude podle autora textu více bolet Rusko. Spojené státy a Evropská unie jsou ekonomicky mnohonásobně silnější než Rusko a rovněž na zbrojení v absolutních číslech vydávají více. Rusko je navíc závislé na západních investicích a technologiích, jejichž odliv již začalo pociťovat. Samozřejmě, že nová studená válka se podepíše na zhoršení mezinárodní bezpečnosti, nicméně ekonomický propad v důsledku sankcí, uvalených západními státy, může nejen poškodit ruskou ekonomiku, ale také ruské partnery jako je Arménie, Bělorusko a Kazachstán. Tyto státy přitom tvoří páteř projektu Euroasijské unie a poškozeni sankcemi by mohli začít pociťovat potřebu určité geopolitické reorientace. Nová konfrontace Ruska se Západem tak může ponechat Moskvu hůře vybavenou pro zvládání celé řady dalších výzev, jako je násilí na severním Kavkazu, situace ve střední Asii a oslabit její jednací pozici vůči Číně.

Foreign Affairs: Managing the New Cold War

Připravili Ondřej Šlechta a Bohumír Žídek

Revue Politika 6/2014

Poslat do Kindlu

Rubrika: Par avion |