Kde ti loňští voliči jsou?

Vojtěch Navrátil | 20. 6. 2014

Poslat do Kindlu

---

Na konci května proběhly volby do Evropského parlamentu dost možná byly asi nejnudnějšími volbami v dosavadní polistopadové historii, což i nakonec potvrdili voliči, když jich více jak čtyři pětiny zůstaly doma.

Velmi nadneseně řečeno se celé volby scvrkly na to, kdo z kandidátů bude mezi jednadvaceti vyvolenými, kteří nebudou muset řešit důchodovou reformu. Toto vystihl autorův kamarád, který na otázku, koho volil, odpověděl, že to bylo jednoduché rozhodování; buď Sehnalovou nebo Šojdrovou, ať se má alespoň někdo z Kroměříže dobře (zvoleny byly obě).

Nebýt takřka přesně rok starého policejního zásahu na Úřadu vlády, který předznamenal následné události, vedoucí až k předčasným volbám, mohl případný souběh parlamentních a evropských voleb (prezident Zeman je plánoval vypsat na stejný termín), posloužit po 22 letech ke zjištění, zda a jak „alternativně“ by voliči naložili s možností udělit dva hlasy.

Takto nám volby alespoň umožnily zjistit, jak se jednotlivým stranám podařilo osm měsíců po sněmovních volbách mobilizovat své voliče v eurovolbách, které se nikdy netěšily velké voličské přízni. V médiích se vzápětí po volbách objevilo, že své voliče dokázali nejlépe mobilizovat Svobodní a Piráti, na opačné straně pólu naopak skončil Úsvit a velmi překvapivě také komunisté, o jejichž voličích se tradovalo, že přijdou k jakýmkoliv volbám, byť by to byla jen volba domovního důvěrníka. Není ovšem od věci podívat se i na regionální aspekty.

Předně je zjevné, že nadprůměrně u jednotlivých stran v míře úspěšnosti mobilizace jejich voličů vynikla metropole. Výjimkou byly pouze KDU-ČSL a ODS, což pro lidovce oproti občanským demokratům, jichž Praha bývala a stále i je hlavní volební baštou, až tolik neznamenalo.

Nejvyrovnaněji dokázali své podzimní voliče mobilizovat či spíše nemobilizovat dvě nová sněmovní hnutí Úsvit a ANO 2011 společně s oběma levicovými stranami ČSSD a KSČM, u kterých se všechny kraje od celostátního průměru odchylovaly o dva až tři procentní body s výjimkou již zmíněné metropole. V případě ANO potom v Moravskoslezském kraji, kde dosáhlo podprůměrného procenta a rovněž KSČM v Plzeňském kraji, kde tento podíl nedosáhl hodnoty jako u Prahy, ale přesto výrazněji převýšil celostátní průměr.

Fenomén Pospíšil a co stačilo lidovcům

Pokud zůstaneme u Plzeňského kraje, pak výsledek všech opozičních stran nás názorně ujišťuje, že mezi nimi došlo k přesunu místního nejpopulárnějšího politika a i celostátně nejvíce kroužkovaného kandidáta Jiřího Pospíšila. Zatímco poměr počtu voličů občanských demokratů v letošních volbách a ve sněmovních volbách v loňském roce celostátně takřka kopíroval celkové procento pro všechny strany (30,3 a 30,5 %), pak v Plzeňském kraji činil tento podíl po přesunu části Pospíšilových někdejších voličů k TOP 09 ze všech krajů jednoznačně nejméně, a sice 18,9 %. TOP 09 zásluhou bývalého ministra spravedlnosti dokázala na Plzeňsku znovu získat ve srovnání s loňským podzimem nadprůměrných 63,9 % (průměr činil 40,5 %), což byl i ze všech sněmovních stran nejvyšší podíl zmobilizovaných voličů v některém z jednotlivých krajů. Kromě toho se „topkařům“ podařilo získat ve zvýšené míře voliče své strany v hlavní baště v Praze, zatímco na Liberecku a Zlínsku, kde je místní TOP 09 naprosto marginální ve stínu partnerských Starostů, se jim mobilizace loňských voličů povedla ze všech krajů nejméně.

Za úspěchem lidovců, kteří dokázali se ziskem necelých 10 % hlasů jako jediní ze stávajících stran navýšit svůj počet europoslanců, stála především nadprůměrná aktivizace jejich voličů v klíčových krajích. Ve trojici krajů na západ od Prahy (v plzeňském, karlovarském a ústeckém), kde bývá pozice KDU-ČSL tradičně slabá a tyto kraje se ve sněmovních volbách podílely svými hlasy na celkovém lidoveckém výsledku zhruba 5,3 %, tam lidovci dokázali zmobilizovat k volebním urnám jen necelou třetinu svých loňských voličů, nicméně v pětici voličských baštách KDU-ČSL (v krajích Vysočina, jihomoravském, olomouckém, pardubickém a zlínském), získala KDU-ČSL v evropských volbách ekvivalent poloviny loňských hlasů. Už jen to stačilo o více jak šest desetin procentního bodu na překonání uzavírací klauzule.

Praha dostala Svobodné nahoru, Zelené dolů

Spoléhání se na to, co se povedlo lidovcům, tedy dostat voliče k urnám především ve svých baštách, naopak zradilo zelené, kteří potřebovali k překonání pětiprocentní hranice získat letos celostátně alespoň 47,7 % toho, co loni. Když ale v Praze, která se loni na celostátním zisku SZ podílela takřka z jedné čtvrtiny, zmobilizovali jen 44,1 % a ve středních Čechách, které se loni podílely na volebním výsledku takřka 15 %, letos dokonce jen 31,6 % svých loňských voličů, pak při výpadku hlasů z těchto dvou krajů na úspěch opravdu nemohli vážněji pomýšlet.

Zelení z trojice nesněmovních stran vedle Svobodných a Pirátů, z nichž měli nejlepší startovní pozici, dopadli nejhůře. Svobodné i Piráty dělilo od pětiprocentní hranice ve výši 75 775 hlasů něco přes tři tisíce hlasů. Oproti Zeleným však dokázali v Praze zburcovat své voliče a v porovnání se sněmovními volbami zde Piráti obdrželi nadprůměrných 69,3 % a Svobodní dokonce 78,5 % tehdejších hlasů. Zatímco ale Svobodným to pomohlo přestát s výjimkou Jihomoravského kraje neúspěch ve většině moravských krajů a také v Ústeckém kraji, tak Piráti už nikde kromě jižních Čech nepřesáhli pro překonání uzavírací klauzule celostátně nutný podíl 57,2 % voličů z loňských sněmovních voleb. Kdoví, možná na té, některými příznivci i členy obou stran uvažované koalici Zelených a Pirátu něco bylo.

Revue Politika 6/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse