Ukrajina - Rusko
Devět mýtů
Rubrika: Články a komentáře | Témata: Rusko, Ukrajina, Vladimir Putin
Nedílnou součástí každého konfliktu je informační válka, která silně omezuje možnosti čtenářů, posluchačů a diváků dostat se k objektivním a pravdivým informacím. Na příkladě současné situace na Ukrajině se ukazuje, jak mnohdy nebývá hranice mezi novinářskou a propagandistickou prací příliš ostrá a jak jsou sdělovací prostředky často pod vlivem vládnoucích politiků. Mnohé současné reportáže, zprávy, či komentáře o dění na Ukrajině vypadají jako vystřižené z dílny nacistického ministra propagandy Dr. Goebbelse. Pokusím se některé z nich uvést na pravou míru.
Ukrajinci zakazují používání ruského jazyka.
Ukrajina je od roku 1991 samostatným a nezávislým státem s jedním státním jazykem – ukrajinštinou. Ruský jazyk se používá naprosto svobodně a zákon z roku 2012 o základech státní jazykové politiky umožňuje používání ruského jazyka jako regionálního na těch územích, kde jej za svůj rodný jazyk považuje minimálně 10% obyvatel. Toho využívá 13 z 27 oblastí (krajů) Ukrajiny. V Ruské federaci něco takového národnostní menšiny využít nemohou.
Rusky mluvící jsou Rusové a pokud volají po sebeurčení, nemá jim být bráněno
Oficiální výsledky sčítání lidu na Ukrajině hovoří o 17 % občanech, hlásících se k ruské národnosti. Faktem je, že v důsledku historických souvislostí mluví rusky zejména v jihovýchodních oblastech Ukrajiny kolem 80 % lidí. Vedle toho ovšem mluví také ukrajinsky, protože se považují za Ukrajince. Tvrdit, že kdo mluví rusky, je automaticky Rus a proto tam, kde žijí Rusové, má být Rusko, to je výrazem nezodpovědné nacionalistické ideologie, která může vyprovokovat občanskou válku. Mladá ukrajinská generace se stále více ztotožňuje s ukrajinským státem, používání ukrajinštiny bude nadále sílit a jazyková práva národnostních menšin přitom zůstanou zachována i na úrovni evropských norem.
Moskva chrání ukrajinské Rusy, kteří se cítí ohroženi politikou nové garnitury
Až do vypuknutí bojů v Luganské a Doněcké oblasti nebyl veřejnosti znám ani jediný případ ohrožování lidí z národnostních důvodů. Nelegálnost a zločinnost postupu proruských separatistů, kteří se opírají o podporu z Ruska, je očividná. Žádný jiný stát nemůže nečinně trpět ozbrojené aktivity kohokoliv na svém území, a proto odpovědnost za oběti na životech a materiální škody leží na provokatérech, placených žoldácích a politicích, kteří za nimi stojí.
Majdan řídí pravicoví radikálové a bandité
Volby pátého ukrajinského prezidenta proběhly úspěšně a potvrdilo se, že pravicový extremismus nemá u ukrajinských voličů výraznější podporu. Otázkou zůstává, z jakého důvodu protiukrajinská propagandistická mašinérie tak intenzivně straší lidi „banderovci“ a bandity všeho druhu v souvislosti s protestním hnutím proti Janukovičovi. Ukazuje se, že osazenstvo Kremlu se podobných nekompromisních povstání lidu zřejmě velmi obává. Zdá se, že představa Rudého náměstí s barikádami a hořícími pneumatikami mnohým nedává spát, a proto zastrašují veřejnost a doufají v zázrak. Ten ovšem nastane jen těžko. Současný vzdělaný, informovaný a sebevědomý občan nemůže do nekonečna trpět ve vedení svého státu parazity vysávající bohatství, patřící všem. Kleptokracii nestačí „jen“ nesmyslně bohatnout. Snaží se ještě uzurpovat lidská práva a svobodu. Skutečný národ něco takového nemůže dovolit, zvlášť když je svědkem, jak se okolní svět vyvíjí jiným směrem a úspěšněji.
Ukrajinská opozice porušila únorovou dohodu s Janukovyčem
Když Janukovyčovi došlo, že již dále nemůže čelit Majdanu, podepsal s opozicí dohodu, která obsahovala závazek uskutečnit mimořádné volby a vrátit se k ústavě z roku 2004, která mimo jiné značně omezovala pravomoci prezidenta. Rusko, jako jeden ze zprostředkovatelů dohody, ji mělo možnost také podepsat, ale odmítlo. Moskva však nyní kritizuje její nedodržení. Parlament Ukrajiny schválil zákon o platnosti ústavy z roku 2004 a Janukovyč jej měl, dle dohody, do 24 hodin podepsat. To neudělal, zmizel z Kyjeva a byl týden k nenalezení. V důsledku toho se ale v ukrajinském parlamentu zásadním způsobem změnil poměr hlasů. Ve prospěch návrhů opozice začali hlasovat také doposud loajální poslanci Strany regionů, a tak výsledkem bylo, že Janukovyč byl odvolán z funkce a bylo schváleno nové vedení státu a vláda. Je potřeba připomenout, že stranické složení ukrajinského parlamentu se ještě nezměnilo, parlamentní volby budou až na podzim 2014. Většina poslanců však podporuje vládu a nového prezidenta.
Rusko na Krymu postupuje podle mezinárodního práva.
Smlouva „O přátelství“ z roku 1997 zavazuje Rusko uznávat územní celistvost Ukrajiny. Oficiální připojení Krymu k Ruské federaci je zcela jistě porušením této a řady jiných smluv a platného mezinárodního práva. Jde o starou ruskou taktiku. Podobným způsobem byly k SSSR připojeny Litva, Lotyšsko a Estonsko v roce 1940 a Jižní Osetie a Abcházie, které pak byly do ruské okupace v roce 2008 územím Gruzie. Anexe Krymu má ovšem širší mezinárodní souvislosti a je jisté, že momentální stav není definitivním řešením. Proč má být jedna země ve svém jednání tolerována a jiným totéž umožněno není? Již nyní jsou slyšet maďarští extrémisté, požadující obnovení Velkého Maďarska, které zahrnuje části území Srbska, Rumunska, Slovenska a Ukrajiny. Možná, že se podobné hlasy ozvou z Německa s požadavkem navrácení nynější Kaliningradské oblasti a téměř poloviny Polska. Jen strašné jen pomyslet, jak se věci mohou rozvíjet. Džin z láhve byl vypuštěn Ruskem.
Ukrajinská integrace do Evropy ohrožuje zájmy Ruska
Ruské sdělovací prostředky prezentují EU jako velmoc, která expanduje na východ a tím ohrožuje zájmy Ruské federace. Nemluví se o tom, že EU není státem, ale dobrovolnou, demokratickou a zejména ekonomickou organizací jednotlivých členských zemí. Trnem v oku kremelských vládců není jen ekonomická síla EU, ale také kultura, ale také evropské hodnoty, opírající se o lidská práva, svobodu a liberální demokracii. To vše je v očích ruské propagandy vnímáno jako cizorodý prvek, který je v rozporu s tradicemi a kulturou pravoslavné „ruské civilizace“. Rusko intenzivně vypracovává konkurenční projekt „Ruský svět“, který proklamuje spojení všech Slovanů pod patronátem Moskvy, jehož součástí je nedávno založený Evroasijský celní svaz. Prozatím jej tvoří Rusko, Bělorusko a Kazachstán a jeho efektivnost a smysluplnost je bez účasti Ukrajiny je pochybná. To je také jedna z příčin nátlaku Moskvy na Ukrajinu.
Anexe Krymu napravila chybu Chruščova, který Krym daroval Ukrajině
Toto zavedené klišé opakuje kde kdo, a přitom je naprosto nepravdivé. Krym totiž předal Ukrajině nikoli Chruščov, ale Malenkov. Dekret o předání byl podepsán 19.února 1954 a podepsal jej Vorošilov. Výměnou za Krym bylo Ukrajině odebráno území o stejné rozloze kolem města Taganrog, kde se nachází velmi úrodná černozem. Svědčí o tom zápis ze zasedání předsednictva ÚV KSSS z 25.ledna 1954. Ukrajina tím „získala“ vyschlou, solnatou step bez vodních zdrojů. Území Krymu totiž bylo 10 let po násilné deportaci původního obyvatelstva - Krymských Tatarů - bez osídlení a pracovních sil. Komunistická strana SSSR pak uložila Ukrajině, aby urychleně přistoupila k vybudování zavlažovacího systému a nutné průmyslové a zemědělské infrastruktury. Nedílnou součástí industrializace bylo též vybudování zařízení pro léčení a rekreační pobyty pracujících z celého Sovětského svazu. Toto vše bylo financováno ze státního rozpočtu Ukrajiny.
Západ chce Ukrajinu zatáhnout do EU a NATO, aby mohl vojensky napadnout Rusko.
Vyvolávání psychózy z vnějšího ohrožení a pěstování obrazu nepřítele patří již řadu let k tradičnímu ruskému propagandistickému arzenálu. Nepomáhá nekonečné ujišťování amerických i evropských politiků, že vstup Ukrajiny do NATO není na pořadu dne, efektem se míjí spolupráce ruské armády s armádami zemí NATO, s nepochopením se setkávají snahy Zápsdu nastolit atmosféru vzájemné důvěry, atd. Rusko si stále vede svou – „ohrožujete nás!“. Nyní, když anektovalo Krym a morálně, materiálně i vojensky podporuje separatisty na východě Ukrajiny, jsou vidět záměry Ruska v jasnějších barvách. Je téměř jisté, že Kreml ví, že mu skutečné nebezpečí nehrozí ze Západu, ale zevnitř Ruska. Vládcové mají strach z vlastních lidí, jejich nespokojenosti a požadavků na zlepšení kultury života, demokracie a lidských práv. Proto vytvářejí u obyvatelstva Ruska pocity, jako v ohrožené pevnosti, což jim dává možnost národem ještě více manipulovat a ovládat jej.
Rubrika: Články a komentáře | Témata: Rusko, Ukrajina, Vladimir Putin