Tibet je Čína

Tak to vidí většina světa

Ondřej Šlechta | 30. 4. 2014

Poslat do Kindlu

---

Pohoršení nad zradou a pošlapáním dosavadní podpory lidských práv ve světě. Povzdechy nad tím, že "to by se za Václava Havla nestalo." Tak hodnotí část politické a kulturní scény vystoupení ministra zahraničí v Číně.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v úterý 29.4. podepsal v Čínské lidové republice prohlášení, kterým mimo jiné stvrdil, že Česká republika vnímá Tibet jako neoddělitelnou součást Číny. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Vzdalujeme se havlovské idealistické politice a ustupujeme pragmatické exportní lobby. Pláč lidskoprávních aktivistů je ale stejně předčasný, jako by v tuto chvíli byly oslavy podnikatelů.

Tibet je vlastně něco na způsob potravy pro moderního zápaďana, lačnícího po závanu exotiky, duchovna a romantickém příběhu o šikanovaném nárůdku, žijícím v ráji, zkrátka žijícího v představách, skoro jak vystřižených z filmu Sedm let v Tibetu. 

Idylka o státě mírumilovných mnichů, tvrdě perzekuovaných komunistickou Čínou, jež v roce 1950 přeťala jeho svobodný vývoj, existuje jen v hlavách "freetiběťanů." Ve skutečnosti byl Tibet od vyhlášení své nezávislosti v roce 1911 uznán pouze jedním státem, a sice Mongolskem. Charakter Tibetu se před čínskou anexí rovnal tuhému feudalismu, což kvazistátu nebránilo koledovat si již v třicátých letech o výprask za výpady na čínské území. Při vší snaze je samotná tibetská státnost velmi sporná a události z roku 1950 lze interpretovat jako vystřídání jedné diktatury druhou.

S ohledem na interpretaci dalajlámy jako přijíždějícího dobra, což je tradice, kterou zde zavedl Václav Havel, je obtížné o mýtickém Tibetu racionálně diskutovat. Co je vlastně Tibet a koho podporujeme, máme-li na mysli "svobodný Tibet?" Je to asi nejznámější personifikace v podobě současného dalajlámy, který od roku 1959 žije v indické Dharamsale? Jaký mají Tibeťané plán, co udělají, pokud se vymaní z čínského područí? Pracují na tibetské ústavě? Počítáme mezi Tibeťany i tibetské komunisty a místní separatistické teroristy? A co s faktem, že velkou část zdejších obyvatel představuje generace čínských imigrantů?

Na to nám "freetibeťané" odpověď nedají. Vždyť je tak pohodlné přidat si na facebookový profil tibetskou vlaječku, nebo si obléknout tématické tričko, které pravděpodobně v tristních podmínkách ušilo nějaké asijské dítě. Do černobílého výkladu tibetské otázky ale těžko zapadne, že český ministr zahraničí prodal Tibet asi tak jako Spojené státy, které stejně jako jiné relevantní země nezávislost Tibetu nepodporují. Nezávislost nepodporuje ani 14. dalajláma. Dokonce i Karel Schwarzenberg prohlásil, že "Česká republika, ale i Československo, vždy uznávaly jednotu Číny. Bylo by ale žádoucí, aby Tibet i další oblasti Číny dostaly větší autonomii." Tedy Tibet je Čína, ale měl by dostat širší autonomii, což současný ministr zahraničí principiálně neodmítl.

Navíc ti, kdo ministrovi předhazují zradu ideálů, sami sebe usvědčují ze selektivního nahlížení na otázku lidských práv. Z jejich argumentace lze vyčíst, že nebýt onoho "zaprodaneckého" podpisu pod odmítnutím nezávislosti Tibetu, Česká republika by vyšla se ctí. Takže práva Tibeťanů ano, ale práva Číňanů v Šanghaji, či Pekingu již ne? Čínská lidová republika potřebuje liberalizovat a zlepšit svůj postoj k Tibetu. Tibetu se bude dýchat o to lépe, čím svobodnější Čína bude. Toho ale nedosáhneme překreslováním jejích hranic.

Revue Politika 4/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse