Norbergova reforma Evropské unie

Bohumír Žídek | 11. 4. 2014

Poslat do Kindlu

---

Největší žijící osobnost evropského liberalismu se tak jasně vymezuje vůči centralismu evropského mainstreamu, ale zároveň i proti tzv. tvrdým euroskeptikům, které zastupuje především evropská frakce Nigela Farage.

Johan Norberg, autor knihy „Globalizace“ („In defence of global capitalism“) nebo textu „How Laissez-Faire Made Sweden Richer“ (Revue Politika o něm psala zde) 15. března vystoupil na berlínské Humboldtově univerzitě. Hned v úvodu připomněl, že právě Wilhelm von Humboldt patří ke klasikům evropského liberalismu a výrazně ovlivnil stěžejní dílo Johna Stuarta Milla „O svobodě“.

Norberg se však věnoval především Evropě takové. Evropě, která stvořila ty nejlepší, stejně jako ty nejhorší ideje v dějinách. Na jedné straně stojí – pokud budeme brát příklady z Německa – bratři Humboldtové, na druhé Karl Marx, nebo Adolf Hitler. Náš kontinent je kolébkou myšlenek svobody a filosofie klasického liberalismu, stejně jako idejí fašismu, náboženského fanatismu nebo totalitního komunismu.

A tato ambivalence poznamenala i poslední velký evropský vynález – Evropskou unii. Norberg kvituje výdobytky, jakými jsou volný pohyb osob, zboží a kapitálu, možnost studovat nebo podnikat kdekoliv v Evropě bez ohledu na hranice států. To je to nejlepší, co nám EU byla s to dát. S tím nám však přináší i to nejhorší – rozsáhlé regulace, znemožňování inovací, poškozování podnikání a tzv. „crony capitalism“, v němž na rozdíl od volného trhu nevyhraje ten nejlepší, ale ten, koho vyberou politici. Norberg proto zdůrazňuje, že na rozdíl od některých pravicových i levicových politiků liberalismus není propodnikatelský („pro-business“), ale protržní („pro-market“).

Bohužel, evropská ekonomická a politická krize, v níž se ukazují problémy jako tzv. demokratický deficit, nebo nedůvěra široké evropské veřejnosti k institucím EU, vede mnohé evropské špičky k prosazování programu, jehož heslem je „více Evropy,“ jež bude občanům naordinována opět shora. Více Evropy totiž neznamená nic jiného než další centralizaci.

Norberg neopomněl zkritizovat projekt eura, který jednoznačně selhal. Neodpustil si pak předat rady případným odvážlivcům, kteří by se o projekt společné měny chtěli pokusit i v budoucnu. První rada zní: Nevpouštějte do měnové unie Řecko. Není tím však myšleno konkrétní Řecko, ale jakékoliv „Řecko“, které nesplňuje parametry, aby bylo bezproblémovou součástí měnové unie.

Další rada pro architekty nového eura: Neslibujte bailouty. To, že budeme brát peníze z kapes občanů jedněch zemí a budeme je posílat do druhých zemí, nepřispěje ke stabilitě, růstu a už vůbec ne k jednotě kontinentu. Největší tragédií pak je, že už dnes utrácíme peníze našich dětí, možná dokonce vnoučat.

Poslední radou, kterou by se měli zakladatelé nové měny řídit, jsou striktní pravidla, pokud jde o deficity rozpočtů členských států. Zde Norberg připomíná, že prvními zeměmi, které začaly porušovat pravidla, nebyly Španělsko, Řecko či Itálie, nýbrž Německo a Francie.

Vedlejším produktem současné krize eurozóny jsou podle Norberga výše zmíněné tendence k ještě větší centralizaci. Její zastánci prý postupují podle hesla „krok za krokem, až už není cesty zpět“. Jako alternativu ke shora ordinovanému centralistickému programu navrhuje spíše posílení kontroly moci na nižší úrovni, např. založením druhé komory Evropského parlamentu, kde by zasedali národní poslanci s právem veta.

Kromě toho Norberg varoval, že pokud establishment prosazuje proti vůli občanů „více Evropy“, více centralizace na evropské úrovni, nutně tím vyvolává reakci v podobě nativistických a nacionalistických tendencí. Na ty Norberg hledí s despektem, neboť za nimi vidí jen jinou formu etatismu. Nacionalisté podle něj říkají: „Oni (EU) chtějí rozhodovat úplně o všem! To my (nacionalisté ve vládě národního státu) bychom měli úplně o všem rozhodovat!“

Největší žijící osobnost evropského liberalismu se tak jasně vymezuje vůči centralismu evropského mainstreamu, včetně jeho předvoje v podobě skupiny evropských „liberálů“, se kterými se očividně necítí být na jedné lodi. Ale zároveň i proti tzv. tvrdým euroskeptikům, které zastupuje především evropská frakce Nigela Farage. V podstatě přihlásil se k vizi, která se velmi podobá tomu, co se snaží prosazovat skupina Evropských konzervativců a reformistů.

Revue Politika 4/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse