Trh tezí otevřený

ODS, vyber si

Jan Frank | 7. 4. 2014

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: ODS, pravice

Poté, kdy ODS začaly podzimní voličské „kontrakce“ roku 2013, její nový předseda prof. Petr Fiala nabídl jako základní programové vodítko svých 17 principů moderní pravice. Jsou vlastně volnou antitezí jeho vlastní starší knížky Politika, jaká nemá být

Je moc dobře, že konečně – prvně od dob Klausových – má ODS předsedu s vizí. Na druhé straně – bráno čistě ze slov v textu – je patrné i to, že Fiala příliš nebouří a s širokým politickým zaměřením ODS posledních let se svými tezemi nerozchází. Jde mu hlavně o demokratické standardy. Takové teze umožňuje širokou škálu praktických aplikací.

Patřím k lidem, kteří si myslí, že prohra ODS z loňského podzimu s programovými věcmi úzce souvisela. Nejde ani zdaleka o ojedinělý názor. Diskuse v ODS ale může být různá v tom, zda je programovou změnou například návrat k středobodu v podobě nezvyšování daní, nebo už nadešel čas pro nové ofenzívní paradigma. Nejde o diskusi vyhrazenou intelektuálům. Každý má přece názor na to, jestli je pro něj souboj koruna vs. euro jen odbornou věcí, nebo věcí národní cti. Ze strany ODS už dlouho nezaznívá to druhé. A chybí vyjasnění celé řady dalších věcí.

Přál bych si, aby se v ODS vytvořil jednoznačný proud, který voličům vyšle jasný vzkaz, protože jinak nás rozeberou dravější pravicové strany a „sympatická“ hnutí ze strany druhé. Bojím se, že řada členů ODS jakoby čeká na to, že se ostatní strany periodicky znemožní a pak nám dějiny vrátí šanci. Proto není třeba se měnit, stačí čekat. Ale žádná strana nevydrží 25 let s jedním programem či dokonce s jednou politickou praxí! Nevydrží ani kratší dobu, protože se mění společnost a její potřeby. Za účelem změny je ale nejprve třeba si vyjasnit výchozí pozice a konečné cíle.

Abych šel příkladem, jakkoli nedokonalým, nabízím – zejména jako výkop pro další tříbení názorů v ODS – soubor obecných tezí, které jsou podle mého názoru pro ODS nyní lepší než 17 tezí předsedy Fialy.

Jde o žánrově spíše pracovní text, ale lepší v tom, že si klade více otázek, více riskuje, důsledněji vymezuje zájmy pravice, neumožňuje přemíru možných interpretací, vynechává některá klišé, obsahuje návod ke změně a příklon jen k jedné variantě a v neposlední řadě je všeobecně méně přijatelný a asi i naivnější.

Obecná politická východiska pro konzervativní evropskou stranu 21. století

Jsme optimisté v pohledu na lidskou povahu a společnost.
U zrodu ctností je jen odpovědnost za vlastní život.
Podmínkou pro přežití člověka a rozvoj kultury je ekonomický úspěch založený na práci podnikatelů.
Bohatství jednotlivce chápeme především jako prostředek, ne jako cíl o sobě.
Společnost tvoří souhra jedinců s různými schopnostmi a talentem.
Lidé mají přirozenou schopnost a potřebu pomáhat si navzájem.
Ekonomika a stát – s růstem i bez růstu
Vize konzervativce nezávisí na stálém hospodářském růstu.
Růst a spotřeba jsou dobrem při vědomí existence ekonomických cyklů a globálního rámce vývoje ekonomiky.
Závazky státu podléhají schopnostem ekonomiky, nikoliv universalistickým přáním a představám, lze je dle situace měnit.
Růst ekonomiky není důvodem k navyšování výdajů státu, nýbrž ke snížení daní.
Sociální ochrana – zejména my sami, rodina a církev.
Středem našeho zájmu je stát bez adjektiv.
Občané mají potenciál nahradit vlastní odpovědností a svépomocí podstatné části státem spravovaného sociálního systému.
Církev považujeme za neodmyslitelnou součást národa: víra a solidarita jsou základem civilizace.
Zdraví a stáří jsou pilíře lidského soukromí a odpovědnosti, nikoliv statkem státu.
Právo – minimum nároků.
Existují jen přirozená politická, nikoliv všeobecná sociální práva občana.
Lepší než množit práva je spontánní dohoda mezi lidmi: množství práv nevede k bezpečí, ale k nárokům a k chaosu.
K odpovědnosti za demokracii patří volební povinnost.
Česká republika a svět – národní stát schránkou kultury a demokracie.
Národní stát je podmínkou demokracie a garantem kulturního dědictví.
Podmínkou míru je volný obchod, prosperita a věrné spojenectví, ne nadnárodní politický systém.