Par Avion XII.

11. 3. 2014

Poslat do Kindlu

---

V uplynulém týdnu jsme především sledovali události na Ukrajině. Jak vybřednout z krymské krize, ukrajinský sentiment v ruské zahraniční politice a fašisté nejen na Majdanu, ale i v Kremlu. To vše v nejnovějším přehledu zajímavých textů ze zahraničních médií.

Démonizace Putina není politika. Je to alibi pro její nedostatek, píše bývalý americký ministr zahraničí z let 1973-1977 Henry Kissinger pro Washinghton Post. 

Kissinger dospěl k názoru, že urovnání vypjaté situace na Ukrajině je možné jen po vzájemném uznání zájmů všech znesvářených stran na Ukrajině. Dejme tedy Ukrajině šanci ať se sama rozhodne, s kým bude spolupracovat. Ať Rusko uzná ukrajinskou svrchovanost nad Krymem výměnou za posílenou autonomii pro krymskou vládu a garanci základny v Sevastopolu. Západ by na oplátku neměl Ukrajinu zvát do NATO a měl by respektovat, že ruský otisk je na Ukrajině nepopiratelný, stejně jako že Ukrajina představuje neuralgický bod ruské historie.

Geopoliticky viděno, ruské akce se mohou jevit jako agresivní, ale ve skutečnosti jsou obranné. Už v roce 2005 vnímala Moskva události tzv. oranžové revoluce a pokus vtáhnout Ukrajinu do Severoatlantické aliance jako západní snahu o ruskou dezintegraci. Tento postřeh nebyl až tak daleko od pravdy, míní překvapivě analytik George Friedman ze Stratforu.

A zatímco klíčovým argumentem Moskvy proti ukrajinské revoluci je, že na Ukrajině se chopili moci fašisté, v National Review si všímají, že revanšistické síly se formují i v Kremlu. Ač nejsou příliš vidět, již několik let roste intelektuální vliv "eurasijců" na zahraniční politiku Ruska. Projekt Eurasijské unie nese značný otisk myšlenkového vlivu kontroverzních filosofů jako je Alexandr Dugin, nebo Michal Jurijev, autor v Kremlu oblíbené knihy "Třetí impérium: Rusko jež musí být". 

Dugin kombinací myšlenek exponentů meziválečné ruské aristokratické emigrace, filosofů konzervativní revoluce a v neposlední řadě teoretiků tzv. evropské nové pravice vytvořil metafyzickou konstrukci neustálého konfliktu mezi mořskou (atlantickou) a kontinentální mocí, reprezentovanou Ruskem. V poslední době pracuje na konceptu "čtvrté politické teorie", kombinující prvky konzervativní ideologie, ekologismu, ale i komunismu. Čtvrtá politická teorie a eurasijská geopolitika je odpovědí na "dekadentní liberalismus" Západu a její otisk v konceptu Eurasijské unie a událostí na Ukrajině nemůže být zřetelnější.

Připravil Ondřej Šlechta.

Revue Politika 3/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse