Nikdo nechce skutečnou unii

Eurooptimista vysvětluje, proč by se mělo zrušit euro

Politický poradce François Heisbourg byl vždy zapáleným přívržencem evropského sjednocování a měny euro. Nyní však tento Francouz říká: Pokud nám Evropa skutečně leží na srdci, musíme se společné měny zříci.

Pane Heisbourgu, proč chcete rušit euro?

Protože alternativa by byla horší: chaotický rozpad měny. Mnohem lepší by samozřejmě byla skutečná federace v Evropě – jako v USA či v Brazílii. Té však ještě dlouho nedosáhneme.

Proč?

Lidé ji nechtějí. Pokud se jich ptáte, řeknou ne. Viz referendum ve Francii a v Nizozemsku 2005, a to bylo před krizí eura. Přání mít více Evropy neexistuje. Nikdo nechce dát více moci Evropské komisi, Evropské radě či parlamentu, protože jsou chápány jako součást problému.

Přesto existuje mnoho plánů na „více Evropy“.

Ty však nesměřují k politické unii, jak by bylo potřeba. K tomu bychom potřebovali rozpočet na úrovni deseti procent společného HDP, silně sjednocený sociální systém – a zbraně skutečné vlády: hlavu státu a ministry, kteří by měli zodpovědnost za celou Unii.

Euro však existuje stále, ač se předpovídal jeho konec.

Díky šéfovi Evropské centrální banky Mariu Draghimu, který slíbil "udělat vše", aby ho zachránil. Euro ale nefunguje. V eurozóně máme téměř nulový růst. Její HDP leží stále ještě dvě procenta pod výkonem před krizí. K tomu masová nezaměstnanost v mnoha zemích, zvláště u mládeže. Nekontrolovaný rozpad eura by toho zničil tolik, že by to EU nepřežila.

Co tedy dělat?

Draghi nám získal čas, snad rok nebo dva. Kromě toho jsou nyní trhy klidné. Toho bychom měli využít k vážné diskusi o otázce, jak se lze vzdát eura – nejprve mezi experty, bez vlád. Existuje příklad povedeného rychlého rozpuštění měnové unie v takřka kontinentálním rozměru: přechod k realu v Brazílii v roce 1994. To se událo v několika dnech, v zemi sestávající z 27 států se 120 miliony obyvatel a politickým systémem, který právě nevyniká tím, že by dokázal udržet tajemství. Pochopitelně vím, že by to bylo dramatické a bolestné, ale alternativa by byla horší.

Jak by se muselo konkrétně postupovat?

Technicky nepředstavuje převedení kont a hotovosti žádný problém. Politicky už ano. Nesmělo by do toho být zasvěceno příliš mnoho lidí. Iniciativa by měla vzejít z Německa a Francie, společně s Evropskou centrální bankou. Země na periferii nebudou protestovat, protože pak budou moci devalvovat. Musel by se zvolit prodloužený víkend, Vánoce nebo Velikonoce, včetně ještě nějakého dne navíc, než by banky opět mohly otevřít. A pak by byla samozřejmě potřeba po nějakou dobu kontrola kapitálu. Fungovat to však může jen tehdy, pokud se Francie současně zaváže k rozsáhlým reformám – něčemu, jako je Hartzova koncepce v Německu čili Hartz I až IV. Ve Francii by to musel být program nastavený podle známé zprávy průmyslníka Louise Galloise, jímž by se drasticky snížily mzdové náklady.

Co by se stalo potom?

Kontroly kapitálu by zůstaly několik měsíců zachovány. Vedly by se ošklivé debaty o vzájemných závazcích, hospodářská výkonnost států platících eurem by se propadla. Myslím však, že by to dlouho netrvalo, určitě ne v Itálii a Španělsku, poté, co by devalvovaly. Samozřejmě za předpokladu, že by nevznikla globální recese. A to by záleželo na Německu. Všichni říkají, že nová marka by masivně revalvovala. To však nutně nemusí nastat. Německo by dostalo impuls, aby investovalo více doma, například do infrastruktury. Mohlo by generovat větší růst z domácího trhu, jak se o to nyní pokouší třeba Čína.

Proč by to měli vůbec Němci chtít? Z eura přece silně profitují.

Protože euro se rozpadne katastrofálním způsobem, pokud budeme pokračovat v tom, co dnes děláme, a to nechce Německo právě tak jako nikdo jiný. Draghi nám koupil čas. Ale jeho slib je jako jaderné odstrašování. Jednoho dne přijde moment, kdy je třeba ukázat, že to myslíte vážně. Do té doby to ještě chvíli potrvá. Trhy se v letech 2011/2012 přepočítaly, když spekulovaly proti euru, brzy to tedy nezopakují.

Nebylo by třeba zasvětit alespoň parlamenty do takové utajované akce? I kdyby snad pak nezůstala tajná?

Copak se neustále někdo vyptával parlamentů při záchranných akcích? Jistě by to bylo lepší, ale pak by to prostě nefungovalo.

Jak by vypadala Evropská unie bez eura?

Byli bychom zpět v Evropě Maastrichtské smlouvy, před příchodem eura, asi v roce 1995, jen rozšířeni o několik zemí. Především by se zvýšila pravděpodobnost, že Britové zůstanou v Unii. Jejich odchod je noční můra, protože potom bychom měli kontinentální systém, v němž by se vše točilo kolem Německa, země, která by byla mnohem mocnější, než si sama přeje.

Na druhé straně by rozpuštění eura těžce poškodilo evropské sjednocení.

Opravdu nepokládám svůj návrh za nijak úžasný nápad. Prostě ale není žádný lepší. Abychom přelili zánik eura cukrovou polevou, mohli bychom následnické měny nazývat dále eurem, i když bychom se de facto vrátili k Evropské měnově jednotce ECU Evropského měnového systému. Pokud by se věci vyvíjely politicky nadále ve směru jednotného evropského státu, dalo by se za 20 let znovu mluvit o jednotné měně.

Váš návrh je extrém. Proč nepokračovat dále jako dosud? Německo vždycky udělá alespoň tolik, aby se odvrátil konec eura.

Protože náklady jsou pro řadu evropských zemí neakceptovatelně vysoké. Vezměme si Španělsko: Vždy zachovávalo pravidla. Teď pro nás představuje nereformovaného, hřešícího středomořského nepořádníka. Vznikl tu skutečný obraz nepřítele. Ale i Francie je ve strašném stavu. Znovu vzchopit se může jen po velmi podstatných reformách à la Hartz, reformách, které ostatně nejsou v souladu s Paktem stability, nýbrž míří jiným směrem.

Pro vás jako pro pozorovatele se to samozřejmě říká lehce. Jako politik byste však měl asi hrůzu z podobného rozhodnutí.

Ano. O tom se bude přemýšlet teprve po těžkém politickém šoku. Evropské volby v roce 2014 k tomu mohou přispět, především výsledky ve Francii, Velké Británii, Itálii a v Nizozemí. Je to stejně zázrak, že v době krize eura nedošlo nikde k vážnému politickému zlomu. To nemusí vydržet.

Populisté jako Marine Le Penová naslouchají vaší tezi jistě s radostí.

Ti chtějí Evropu zničit. Já ji chci zachránit. Proto chci otočit integraci zpět do doby před zavedením eura. Neměl bych však nic proti dalšímu pokroku.

François Heisbourg je prezidentem International Institute of Strategic Studies v Londýně. Své pochybnosti o euru popsal v knize La fin du rêve européen (Konec evropského snu). Rozhovor, jenž vyšel v Süddeutsche Zeitung 23.–24. 11. 2013, přeložil Mojmír Jeřábek. Redakčně upraveno.

Diskuse