Atomová smlouva

Pavel Kopecký | 9. 12. 2013

Poslat do Kindlu

---

Írán bere vážně stále více těžkých vah v geopolitickém ringu. Nejvyšší rating zemi přisuzoval její předposlední prezident Ahmadínežád, jenž se domníval, že zastupuje supertěžkou váhu. Přecenil se. Není ale sporu o tom, že svaly Teheránu rostou.

Pikantní je, že „steroidy“ mu poskytli především úhlavní nepřátelé. USA nikdy neakceptovaly islámskou revoluci. Zahýbala kuželkami Blízkého a Středního východu a znamenala novou porážku jejich zájmům. Od svržení šáha byly vzájemné oficiální vztahy pod bodem mrazu, vlastně neexistovaly. „Suplovaly“ je pouze tvrdé politické výpady, propaganda (včetně zkonstruování „osy zla“), harašení zbraněmi, (kyber)terorismus či zástupné války.

Jedna z posledních, usnadněná zpackanou okupací převážně šíitského Iráku, poskytla Íráncům několikanásobný prospěch. Spojené státy se při ní projevily jako dominantní agresor, čehož se dalo skvěle využít k utužování protiamerických nálad doma i v cizině. Navíc namísto toho, aby si supervelmoc ekonomicky nebo bezpečnostně pomohla, tratila. Uvízla ve vyčerpávajících bažinách nového lokálního konfliktu (nezapomínejme na paralelní Afghánistán), přičemž rozdrtila režim, jejž předtím tlačila do chemií prosycené konfrontace s Chomejního státem.

Írán má dnes mezi řekami Eufratem a Tigrisem stokrát větší slovo než za Saddáma. Skoro se chce říci, že jeho rozsáhlé oblasti kontroluje. Irácké šíitské milice pak pomáhají Asadovu režimu likvidovat především cizí náboženské extremisty, jejichž stěžejními donátory jsou sunitské despocie Arabského poloostrova.

Také čerstvá, půl roku platící smlouva o jistém umenšení íránských jaderných ambicí je pro ajatolláhy vítězstvím. Vlídnější tváří diplomacie umožnili Američanům unikátní vstřícnost bez ztráty květinky.

Nejpřímějším dopadem vícestranné dohody je omezení mezinárodních sankcí a uvolnění obstavených íránských miliard z ropy. Neběží ale zdaleka jen o to. Již s řádným předstihem bylo nápadné, jak ve sdělovacích prostředcích oslabil protiíránský folklór. Na to navázal zjevný posun také ve spletité syrské problematice, od níž dává Západ, znechucený i svými tamějšími chráněnci, ruce pryč…

V prekérní situaci se nicméně ocitla Saúdská Arábie a Izrael, dvě propastně rozdílné země, jež mají společné snad jen nadstandardní vazby na Washington a srdečnou nelásku k Íránské islámské republice. Je proto nabíledni, že o trvalém zklidnění poměrů nemůže být řeči. 

Revue Politika 12/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse