Nejvyšší soud opět ochránil právo

Zdeněk Koudelka | 1. 11. 2013

Poslat do Kindlu

---

Včerejší usnesení Nejvyššího soudu, které potvrdilo dřívější názor této instituce z července 2013, stvrdilo, že i v protikorupční kampani je nutné dodržovat právo. Soud musí být závislý na právu a nezávislý na médiích. Nejvyšší soud dokázal, že to jde. Jde o nejstatečnější rozhodnutí justice po listopadu 1989.

Na projevy poslance v Poslanecké sněmovně, jimiž Tluchoř, Šnajdr a Fuksa až do své rezignace byli, platí materiální imunita (indemnita). Za svou rezignaci tedy nemůže být poslanec stíhán. Státní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, musí dát přednost právu před mediální slávou.

Když Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájilo trestní stíhání exposlanců, v popisu skutku uvedlo, že Tluchoř, Šnajdr a Fuksa se 7. 11. 2012 vzdali mandátu ústním projevem v Poslanecké sněmovně (aby za něj byli protiústavně trestně stíháni). Každý poslanec ovšem může rezignovat kdykoliv a z jakýchkoli důvodů. Rozhoduje tím o sobě, ne o jiných. Akt rezignace na mandát podléhá materiální imunitě, ne kuratele výkonné moci, kam patří policie i státní zastupitelství. Pokud současná úprava někomu nevyhovuje, je v právním státě možné ji změnit novelou ústavy, nikoliv jejím nedodržováním.

Za celou dobu monarchie a první Československé republiky nenastal pokus kriminalizovat poslance za rezignaci na mandát. V době Protektorátu Čechy a Morava panovala obava moravských a českých veřejných činitelů, že rezignace na veřejnou funkci by mohla být ze strany okupační moci trestána jako projev vzdoru. V případě poslanců tomu předešel prezident Emil Hácha rozpuštěním Poslanecké sněmovny i Senátu po okupaci roku 1939. V době po únoru 1948 totalitní moc stíhala i bývalé poslance. Některé stíhala za pokus odejít z republiky, nebylo však vedeno stíhání pro zřeknutí se mandátu, byť někteří po únoru 1948 podali rezignaci na protest proti uchvácení moci komunisty (Milada Horáková, Jan Šrámek aj.).

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se snažilo trestní stíhání zachránit tvrzením, že imunita dopadá jen na vlastní projev o vzdání se mandátu (přitom je stíhalo i za toto), ne však na jednání, které bylo přípravou rezignace poslanců a událo se mimo Poslaneckou sněmovnu. Fakticky tak drželo výklad, že za projev v Parlamentu poslance sice zavřít nelze, ale za to, že si jej doma připravoval, již ano. Stará právní zásada ovšem říká, že je-li dovolen a není-li trestný cíl, nemůže být trestná ani cesta vedoucí k tomuto cíli.

Nejvyšší soud jednal podle textu ústavy. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu platí, že svět má ještě pravidla. A to je dobře. Nejvyšší soud se rozhodl dát přednost právu před bezprávím.

Revue Politika 11/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse