Neudržitelný stav

Máme přetlak humanistů a katastrofální nedostatek technických absolventů

Ondřej Šlechta | 11. 10. 2013

Poslat do Kindlu

---

V polovině roku Senát zamítl novelu zákona o dani z příjmu, která mimo jiné měla za cíl zvýhodnit ty podnikatele, kteří se rozhodli zapojit do odborného vzdělávání formou praxe ve vlastní firmě studentům především technických oborů.

To není dobrá zpráva pro českou ekonomiku trápící se extrémním nadbytkem promovaných ekonomů a sociologů za současně katastrofálního nedostatku technických absolventů. Situace prý už dospěla do stavu, kdy firmy musí kvůli nedostatku kvalifikovaných odborníků odříkat zakázky.

Podle statistik už v roce 2008 chybělo ekonomice 150 tisíc technicky vzdělaných odborníků. Trend se každoročně prohlubuje, pouze se plně neprojevil kvůli hospodářskému zpomalení v uplynulých letech. Nedostatek pociťuje vzdělávací systém učňovským školstvím počínaje, ale lze jít ještě dále. Například podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka chybí mladé populaci základy polytechnické výchovy od útlého věku. Vyrůstají zde potenciální umělci, básníci, dramaticky nadaní jedinci, kteří ale rukama neumí skoro nic. Takový trend je z hlediska konkurenceschopnosti ekonomiky založené na průmyslové výrobě neudržitelný.

Prezident republiky Miloš Zeman nedávným bonmotem o kosmetičkách a absolventech kulturní antropologie, kteří „nepřitáhnou investory“ sice mířil správným směrem, ale cíl trestuhodně minul. Pokud mnoho kosmetiček uplatní své služby na trhu, není co řešit. A nutit člověka, který nerozumí matematice, studovat technický obor, nemá valného smyslu, protože v tom stejně nebude dobrý. Právě on může být dobrý v oné démonizované kulturní antropologii. Argument o neuplatnitelných humanistech tak úplně neplatí, protože nakonec každý najde nějakou (jakoukoli) práci. Smysl má bavit se o tom, zda nechat volný průběh trendu, kdy si mnozí středoškoláci neujasní, co chtějí v životě dělat, po maturitě zvolí obor, o kterém mají idealizované představy, a následných až pět let studia se pro ně stanou relativně pohodlným prodloužením bezstarostného života. Na konci jsou nuceni vzít zavděk mnohdy jakoukoli prací, která se může zcela míjet tím, pro co se předcházející roky odborně připravovali.

Zástupci průmyslu se shodují, že je především potřeba změnit systém financování vysokých škol. Ten současný je založen na financování na hlavu; pro veřejné vysoké školy je sice pohodlný, ale vůbec neřeší, jaké obory jsou pro trh práce klíčové nebo jaké budou v kurzu v horizontu pěti či deseti let. Kritickým okem viděno, v ČR například existuje více než deset fakult nebo odborných vysokoškolských pracovišť zabývajících se politologií, jež chrlí každoročně stovky absolventů. Přitom je zjevné, že tolik se jich v oboru uplatnit nemůže. Výsledkem pak je, že na pracovním trhu se každoročně zvyšuje počet v praxi nezaměstnatelných lidí, jejichž potenciál by mohl být využit lépe.

Hospodářská komora ČR v současné době pracuje na několika modelech budoucí spolupráce škol a firem. Ty by měly po vzoru zkušeností z Německa umožnit flexibilnější zapojování studentů do praxe, užší provázanost mezi školskou, akademickou sférou a firmami a například to, aby zaměstnavatelé měli podíl na schvalování soustavy jednotlivých oborů vzdělávání. V Německu funguje systém, že pokud škola nenajde v daném regionu firmu, která by jejím absolventům mohla nabídnout práci, konkrétní obor ani neotevře. Někteří zaměstnavatelé si hodně slibují od evropských dotací a nového programového období na léta 2014–2020, kde se počítá s navýšením podpory technického a přírodovědného vzdělávání. Jednat je potřeba rychle. Při pomalé reakční době vzdělávacího systému by do deseti, maximálně patnácti let měla odejít do důchodu početná generace v tuto chvíli stále aktivních technicky kvalifikovaných osob a hrozí, že na českém pracovním trhu vznikne propast.

Revue Politika 10/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse