Egyptský převrat: účel světí prostředky

Pavel Kopecký | 12. 7. 2013

Poslat do Kindlu

---

Události v zemi okolo Nilu mají hlubokou logiku, a tak se daly předjímat. Věci se obvykle musí změnit, aby zůstaly stejné. To víme i ze střední Evropy. Proto nám není neznámý ani fenomén, který se v Egyptě – a donedávna též v Turecku – vyskytuje kontinuálně: armáda zastává úlohu policejně-potlačovacího aparátu.

Po třicetileté vojenské diktatuře generála Husního Mubáraka přišla v roce 2011 lidová revoluce, jež od začátku trpěla řadou nedostatků. To, co se děje na káhirských náměstích, může být (a je) zcela nepochopitelné na venkově u hranic se Súdánem. Čemu fandí většinoví sunnitští muslimové, nezřídka se protiví četným koptským křesťanům. Státní správa je neefektivní a zkorumpovaná. Situaci v chudém státě navíc zásadně komplikuje, že mezi obyvateli existují obrovské hospodářské, vzdělanostní či komunikační rozdíly. 

Představy o demokratizaci více než osmdesátimilionového Egypta byly nerealistické od prvopočátku. Vláda dému je tu historicky neznámým pojmem, neboť po svržení posledního krále Farúka I. nastolila vládu pevné ruky vítězná vojenská junta. Za Násira prosovětská a nepřátelská vůči Izraeli, po pár prohraných válkách udržující „studený mír“, podporující zájmy USA a z pozice sekularismu krutě zacílená proti islamistům.

Revoluční nástup Muslimského bratrstva (z jedné jeho větve vzešel palestinský Hamás) nemohl nevést k tvrdému nastolování vlastních představ o politice. Obnášely změny ústavy ve prospěch prezidenta, smířlivá gesta vůči Teheránu nebo příležitostné předkládání plánů na změnu podmínek pro pobyt zahraničních turistů.

Klika kolem prezidenta Mursího, za níž se sice příliš nezměnil vztah k Izraelcům, ale zato se povážlivě zhoršil stav ekonomiky, tak postupně ztrácela podporu. „Místně obvyklá“ změna elit – hospodářsky motivovaný armádní puč – mohla konečně přijít.

Ve skutečnosti o žádný převrat nejde. Prozápadní publikum přijímá masku laureáta Nobelovy ceny za mír Muhammeda Baradeje a pevně doufá, že se nezmění v občanskou válku. 

Znovunastolením vlády branných sil se dost možná řeší i geopolitické spory s kořeny na Arabském poloostrově. Nejzajímavější roli zde ovšem hrají Spojené státy: v Egyptě svržení islamistů skrytě podpořily, v Sýrii, kam své krajany posílal válčit exprezident Mursí, jim pomáhají na trůn…

Revue Politika 7-8/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse