Íránský prezident: pragmatická naděje

Pavel Kopecký | 21. 6. 2013

Poslat do Kindlu

---

Ajatolláh Alí Chameneí, národností Ázerbájdžánec, se během íránských prezidentských voleb vyjádřil na adresu amerických politických elit, které pochybovaly o regulérnosti hlasování. A odkázal je slušně, ale jasně do patřičných mezí.

Když se někdo bezmezně diví, že nezvítězil kandidát náboženských konzervativců, nýbrž pragmatický klerik Hasan Rúhání, stačí citovat jeho výrok po vyhlášení skrutinia: „Toto vítězství je vítězstvím moudrosti, umírněnosti, pokroku, uvědomění, odhodlání a víry nad extremismem a špatným chováním.“

Íránská islámská republika není žádným rájem obzvláštních svobod, svobod srovnatelných se západním civilizačním okruhem, leč to „země Árijců“ nebyla vlastně nikdy. A průběh minulého prezidentského klání tomu do značné míry dával zapravdu. Nicméně místní kulturní úspěchy (občas připomínající Československo 60. let) a v regionu relativně liberální politické poměry naznačují, že plochost či předsudečné zjednodušování nejsou na místě.

Jistě, multietnická a nábožensky neunifikovaná země, s jejímž předrevolučním, striktně proamerickým královským režimem měla ČSSR velmi solidní vztahy, není žádný beránek. Ani mezinárodní sankce nedokáží zabránit jejímu jadernému vyzbrojování nebo přímému vměšování teheránského nacionalismu do dějů v Libanonu, Iráku či Sýrie. Stejně tak platí, že na rozpínavosti bohovládného Íránu s jeho stále modernější armádou a úspěšnou rozvědkou se po Rúháního triumfu v prvním kole (obdržel 50,68 % hlasů) nezmění ani ň. Přesto se ozvali syrští vzbouřenci, aby jej vyzvali k zásadnímu přehodnocení oficiálního vztahu Íránu k Asadovi.

To si sice režim nemůže dovolit, nehledě na to, že sám první občan teokracie k dané změně ani nemá patřičné páky, avšak určité změny navenek i dovnitř očekávat lze. Republika pravděpodobně získá lidštější nátěr a ubyde arogantní provokativnosti, která byla charakteristická pro Ahmadínežáda, laického veterána tajných operací a muže, který měl při vedení v nespočtu ohledů rozporné země problémy dodržovat byť jen základní dress code.

Novopečená hlava světské moci má pro potřebné změny chřadnoucí ekonomiky a politiky – „podpořit spravedlnost a občanská práva po celé zemi“ – slušné předpoklady. Jde o zkušeného vyjednavače, spisovatele a polyglota, absolventa východních i západních univerzit. Přitom blízkého spolupracovníka zesnulého Chomejního, za nímž se kdysi vydal do francouzského exilu. V prezidentském pořadí má šťastné číslo sedm a vzbuzuje naděje změn. Zázraky však nečekejme, to by byl jen nový extrém.

Revue Politika 6/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse