Turecko: Příliš důležité, než aby padlo

Tisíce protestujících na tureckých náměstích volají po pádu premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana. Mnoho médií (včetně České televize) jeho vládu označuje za promuslimskou a autoritativní. Před vynesením unáhlených soudů bychom se ale měli podívat na fakta. Turecko je totiž příliš důležité na to, abychom k němu přistupovali lehkovážně.

Erdoğan není Kaddáfí

Nejprve se pozastavme u samotného Erdoğana. Předseda vládnoucí strany Práva a rozvoje (AKP) je v kontextu sílících demonstrací popisován podobně temně, jako byl v dobách arabského jara vykreslován egyptský Mubárak nebo libyjský Kaddáfí. Erdoğan ale není ani jedním. Zatímco Kaddáfí se v roce 1969 ujal moci (nekrvavým) převratem a Mubárak se udržoval v čele Egypta od roku 1981 díky volbám prakticky bez kandidující opozice, Recep Tayyip Erdoğan zvítězil třikrát za sebou ve volbách, jejichž legitimitu potvrdily stovky mezinárodních pozorovatelů z celého světa. Turecko navíc od počátku jeho vlády v roce 2003 zažilo nebývalý rozkvět.

Ano, jeho vláda dnes příliš nenaslouchá opozici a je sebestředná. Ovšem která vláda s 326 poslanci vlastní strany z celkových 550 křesel v parlamentu by nebyla? Příliš mnoho veřejně činných osobností s názorem jiným, než je ten AKP, muselo skončit nebo se ocitlo ve vězení. Cenzura médií dosáhla nepřiměřené úrovně; podle pravidelného žebříčku svobody tisku sestavovaného Reportéry bez hranic je Turecko až na 154. místě z 179.

Protesty by měly Erdoğanovi připomenout, že zdaleka ne vše, co činí, je v pořádku, a že by po příštích volbách mohl zmizet z politické scény, neotevře-li se více občanům. Rozhodně by ale neměl stanout před soudem jako Mubárak ani „odcházet“ jako Kaddáfí, tažen ulicí na provaze rozvášněnými davy.

S Tureckem opatrně

Volání po rychlé změně v Turecku je lehkovážné a nebezpečné. HDP Turecka se za posledních deset let více než zdvojnásobilo. Země je důležitým členem skupiny G20, čím dál vlivnějšího uskupení zemí, které dohromady tvoří 85 % globálního HDP. V květnu 2013 agentura Moody´s Turecko poprvé včlenila do elitní společnosti zemí označených známkou „příznivá pro investory“. Díky svému napojení na bohatá naleziště ropy a zemního plynu na jih, východ i sever od svých hranic se Turecko stalo klíčovou křižovatkou pro rozvod komodit, na jejichž importu je Evropa závislá. Význam Turecka pro širší Blízký východ i Západ ovšem daleko přesahuje pouze ekonomické otázky.

Turecko je jedinou zemí na Blízkém východě, která je součástí západních integračních uskupení a zároveň zůstává pozitivně vnímána jako partner ostatními regionálními hráči. Právě strategická poloha na hranicích Západu a Východu, křesťanské a muslimské kultury, stála, vedle obavy z komunizace, za rychlým vstupem Turecka do NATO již v roce 1952 (tedy před SRN, jejíž vstup byl umožněn až v roce 1955).

Turecko, tvořící vnější jihovýchodní hranici Evropské unie, sousedí s Íránem, Irákem a Sýrií. Případné nestabilní, nefungující nebo dokonce nezápadně orientované Turecko by pro EU znamenalo přímé ohrožení. Stačí se podívat na aktuální události. Podle OSN do Turecka uprchlo již téměř 400 000 syrských občanů, kteří zůstávají v tamních uprchlických táborech. Turecko intenzivně spolupracuje s Řeckem i Bulharskem v boji s nelegálními přechody hranic mezi EU a Tureckem a i díky tomu klesl počet nelegálních imigrantů do EU v roce 2012 (oproti roku předchozímu) o polovinu. Disponuje-li Západ efektivním nástrojem pro řešení (nebo alespoň zmírnění) mnoha výzev na Blízkém východě, je jím právě Turecko.

A pak je tu Izrael. S ním Turecko v květnu 2013 opět normalizovalo vztahy po napětí způsobeném zabitím několika tureckých námořníků při jejich pokusu o prolomení blokády Gazy v roce 2011. Pevná turecko-izraelská spolupráce je přitom výhodná pro Spojené státy (nemusí hledat složitou rovnováhu v přístupu k dvěma zásadním partnerům) i pro Evropu (může profitovat zejména z rozvoje spolupráce při těžbě středomořského plynu). Opomenout nelze ani sousedství Turecka s Gruzií a blízkost Ruska.

Význam současného Turecka demonstrovala návštěva premiéra Erdoğana ve Spojených státech v polovině května letošního roku. Zatímco téměř stočlenná podnikatelská delegace navazovala cenné obchodní kontakty, sám Erdoğan strávil celý den jednáními s prezidentem Obamou a jeho spolupracovníky. Prezident Spojených států se s tureckým premiérem, „svým dobrým přítelem“, radil ohledně dalšího postupu při konfliktu v Sýrii, o budoucnosti NATO v Afghánistánu i o posílení vzájemných obchodních vztahů.

Erdoğan a jeho Turecko jsou příliš důležití na to, abychom se nechali unést emocemi a výjevy z demonstrací. Raději podrobně analyzujme, co se skutečně děje, a poté vyvoďme střízlivé a uvážlivé závěry. V opačném případě bychom mohli litovat.

Diskuse