Evropští auditoři proti evropským dotacím

Ondřej Krutílek | 15. 4. 2013

Poslat do Kindlu

---

Evropský účetní dvůr zveřejnil v krátké době již druhou zprávu, která otevřeně kritizuje přínos unijních dotací. V obou případech jde o brilantní analýzy. Nikoho ale nezajímají.

V první zprávě auditoři rozporovali schopnost Evropské komise a členských států zjistit, kolik „starších pracovníků“ získalo novou kvalifikaci nebo pracovní místo poté, co se zúčastnili akce financované Evropským sociálním fondem. Ve druhé zprávě Účetní dvůr konstatoval, že neexistují důkazy, že dotace podnikům zpracovávajícím zemědělské produkty „vytvářejí přidanou hodnotu“.

Nezasvěcenému může přijít sympatické, že práce v Bruselu ne každému zatemňuje mozek, všichni ostatní ale nad zprávami unijních auditorů mávnou rukou. Důvody jsou minimálně dva.

Zaprvé, Evropský účetní dvůr patří mezi ty instituce EU, které nemají žádnou exekutivní pravomoc. Jinak řečeno, může si říkat, co chce, ale nikdo mu nemusí dopřávat sluchu. A přesně tak tomu v praxi je. Jeden příklad za všechny: auditoři už osmnáctkrát za sebou neschválili nakládání EU s vlastním rozpočtem, a co se stalo? Nic. Komise všechny výtky odmítá s tím, že chyb se sice každý rok naseká hodně, ale jen minimum z nich je vážných. Obdobně reaguje i Evropský parlament s Radou, které výroční zprávy Účetního dvora posuzují. Obě instituce systém eurodotací otevřeně podporují, členským státům navíc poskytuje mocné alibi, neboť z nich (domněle) snímá břímě odpovědnosti za realizaci politiky.

Zadruhé, obě zprávy může leckdo bez mrknutí oka shodit s tím, že jsou nekompletní a ve svých závěrech přehánějí. Dotace z ESF auditoři zkoumali pouze v Německu, Itálii, Polsku a Velké Británii a pomoc potravinářským podnikům jen ve Španělsku, Francii, Itálii, na Litvě, v Polsku a Rumunsku. I kdyby Účetní dvůr správně namítl, že zvolil nejvhodnější možnou metodu, stín pochybností na jeho zprávách zůstane. A nezůstal-li by, vždy jde říct, že alokace na všechny projekty, které auditoři měli ve zmíněných zprávách podle kritiků prověřit, činila v letech 2007–2013 sotva 10 % víceletého rozpočtu Unie. Tedy že gró dotací má smysl a „peníze z Bruselu“ (jakkoli ve skutečnosti nic takového neexistuje) pomáhají.

Jelikož silnější postavení Evropského účetního dvora v rámci EU je z říše sci-fi, lze si do budoucna představit jen dvě eventuality, kdy by unijní auditoři konečně mohli být bráni vážně. Buď iniciativně rozšíří svůj akční rádius (což mohou) a začnou postupně prověřovat všechny typy dotačních programů, včetně regionálních operačních programů a tzv. přímých plateb zemědělcům. S jistotou lze říci, že by pochybení našli nejen v Česku. Druhou možností je, že se konečně zaktivizují odpůrci evropského penězovodu a výstupy auditorů budou soustavně používat jako argumenty v politickém boji.

Nevýhodou je, že příprava dotačního systému na roky 2014–2020 je už v takové fázi, že změny by se mohly projevit nejdříve až po uplynutí tohoto období. A to může být dost pozdě. Jak pro bijce eurodotací, tak pro EU jako takovou.

Revue Politika 4/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse