Máme mít právo nosit svastiku a rudou hvězdu?

Maďarský Ústavní soud před několik dny zrušil zákon, který zakazoval veřejné používání symbolů totalitní moci. Od května tak bude zcela legální procházet se po ulicích a na klopu si připnout například odznak s hákovým křížem nebo rudou hvězdou.

Kauza vznikla po stížnosti předsedy maďarské krajně levicové Dělnické strany, který dostal u soudu finanční pokutu, protože na demonstraci měl na saku provokativně červenou hvězdu. Obrátil se však na soud ve Štrasburku, který mu dal za pravdu: červená hvězda se prý nespojuje pouze s komunistickou totalitou. Ústavní soud však místo toho, aby jen vyňal ze zákona znění o červené pěticípé hvězdě, zrušil rovnou celý zákon.

Má svoboda slova hranice?

Odpůrci liberálnějšího přístupu k užívání totalitní symboliky a k otevřenému hlásání nedemokratických názorů argumentují mantinely, které by si měla demokratická společnost vytyčit, aby byla schopna se útokům na svou integritu bránit. Na druhou stranu příklady zemí, které nošení totalitních symbolů nekriminalizují, jsou důkazem, že efekt může být opačný; otevřené „přiznání barvy" jejich nositelům větší podporu nepřináší, spíše naopak.

V České republice pozitivní názor na případnou dekriminalizaci užívání totalitní symboliky tradičně narazí na připomínku zkušeností s dvěma totalitními režimy 20. století. V trestním zákoně existují tři paragrafy postihující „podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv člověka", ačkoli jsou paradoxně využívány jen proti pravicovým radikálům, přičemž zde navíc existuje samostatný zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.

Trest za myšlení

Dokud maďarský Ústavní soud nezrušil ustanovení příslušného zákona, bylo za nošení rudé hvězdy či svastiky možné dostat pokutu. To je v příkrém kontrastu s ustanoveními českého trestního zákoníku, který za podobný prohřešek stanovuje sazbu od jednoho roku do pěti let odnětí svobody (případně tří až osmi v případě některých přitěžujících okolností), ačkoli Maďarsko lze typově považovat za zemi s podobnými historickými zkušenostmi. Adekvátnost takové sazby v ČR, která je nepěkným reliktem politických procesů minulosti, tedy není možné obhajovat s odkazem na minulost.

Zásadním problémem je, že soudní praxe mnohdy spoléhá na práci soudních znalců, odborníků na extremismus, kteří ve svých posudcích hodnotí, zda v konkrétních případech činnosti obviněných z „podpory a propagace" skutečně došlo k porušení zákona či nikoli. Dochází pak ke zcela absurdním situacím, kdy soudní znalec obhajuje své závěry ve smyslu vinny obviněných argumentací, že například došlo k naplnění „závadového diskurzu", což je případ nedávného soudu s „nálepkovými zločinci" (kde nakonec padl osvobozující rozsudek, ačkoli zatím není pravomocný). Čili soudní znalec v takovém případě hodnotí, v jakém kontextu bylo určité symboliky využito, což má i z pohledu současného trestního zákoníku logiku (je jistě rozdíl mezi máváním svastikou na demonstraci a mezi jejím využitím v historickém filmu), ovšem jen do té doby, kdy je pod „závadový diskurz" zahrnuto například takové heslo jako „Evropo povstaň". Výmluvnější příklad anticipace toho, co si údajný pachatel myslel, a trestání za (nevyřčené) myšlenky, které by v justici právního státu nemělo co pohledávat, si lze stěží představit.

Jasně stanovit, co ne

O síle spolků, stran a hnutí přejících si revidovat systém či přímo svrhnout demokracii zpravidla nerozhoduje to, zda je legální používat jejich symboly, ale politické a sociální podmínky. Dobře to dokládá posilování KSČM, jejímž voličům zjevně nevadí totalitní reminiscence některých představitelů a jíž stoupá podpora především díky zhoršující se sociální situaci. Těžko si představit, že pokud by mělo dojít k nějaké nové vlně dekomunizace a zákazu používání názvu „komunistická", její voliče by to odradilo. Paradoxně by získala ještě větší podporu, „natruc" vládě.

Podobné je to se sympatizanty politických extrémů zprava. Je naivní domnívat se, že stíhání příznivců Dělnické strany nebo hnutí, jako je Národní odpor, za verbální projevy vyřeší sociální napětí mezi Romy a „bílou majoritou". Ostatně stojí za úvahu, nakolik radikalizaci společnosti (ne)napomáhá situace, kdy frustrovaný jedinec sleduje na jedné straně nesmyslné tresty pro některé radikály (viz až šest let za nálepky) a na druhé straně je konfrontován s mnohdy směšnými tresty pro násilníky a je svědkem, že na některé pachatele je zkrátka spravedlnost krátká.

Nemusíme nutně zahajovat právní revoluci a jitřit společenské nálady absolutní dekriminalizací všech verbálních politických projevů, tedy i těch krajních, ačkoli by si to právní řád státu, který se považuje za demokratický, v ideálním případě zasloužil. Pro začátek by stačilo opustit praxi „závadových posudků" a snížit tresty. Myslím, že pokuta či hodiny prospěšných prací za mikinu se svastikou, by z hlediska zdravého rozumu byly plně postačující.

Diskuse