ODS bicepsy nestačí

Jan Frank | 11. 2. 2013

Poslat do Kindlu

---

Neúspěch Přemysla Sobotky v prezidentské volbě ODS pořádně zatřásl. V obavách o výsledek blížících se sněmovních voleb se aktivizuje členská základna, přijímají usnesení, vymýšlejí praktické koncepty, jak stranu ozdravit, zvěrohodnit a posílit. Aby se dílo zdařilo, je třeba co nejpřesněji určit proporce mezi dvěma nejčastěji zdůrazňovanými problémy ODS: nedůvěrou voličů v důsledku skandálů a nízkou autoritou u voličů v důsledku doktrinální krize. Jinými slovy: vyboxovat na TOP 09 do voleb pár ústupků je fajn, ale bicepsy nestačí.

Mít čistý štít je málo

Po výsledku podzimních krajských voleb dostala ODS od voličů při volbě prezidenta v krátké době druhý výstražný políček. Je však otázkou, zda jde o kauzální řetězec. Zatímco v krajích šlo jasně o záležitost partaje, ve volbě prezidentské hrál hlavní roli jednotlivec. Přemysla Sobotku by vinou jeho vlastní spoutanosti, nezajímavosti a odevzdanosti nezachránila asi žádná kampaň. A jestli čekal, že právě tyto nedostatky za něj má dohnat ODS, byl na omylu. Typově jiný kandidát by se někam k 15 % dotáhl. V každém případě strana přesně takovou „paniku", jaká vznikla po prezidentském debaklu, potřebuje jako sůl.

Sobotkův propadák přináší i další informaci: mít čistý štít je samo o sobě dost málo. Kdo že uspěl v krajských volbách? Jaroslav Kubera a Jiří Pospíšil. Kromě toho, že nejsou skandalizováni, mají osobní šarm, lidi zajímají. Ukazuje se, že je-li značka ODS plněna tímto obsahem, může fungovat stejně jako v minulosti, protože politika je i divadlo. Leckdo by možná zvolal, že recept pro ODS je na světě. Ovšem pouze nastrkat do popředí baviče také nepostačuje. Zaprvé je jich málo a zadruhé „divadelní" měřítko zdaleka neimplikuje ideově zdatného konzervativce, manažerské schopnosti apod.

Chce-li ODS při přípravě kandidátek a budoucí kampaně kvalitně uchopit měřítko bezúhonnosti, je třeba spolehlivý klíč. Na výběr je hodit přes palubu všechny, nad nimiž se vznáší byť jen mráčky podezření, a nahradit je širší veřejnosti neznámými osobnostmi z útrob strany. Druhou možnost známe: nebyli obviněni, mohou pokračovat. Zvítězí-li první varianta, velmi pravděpodobně tu a tam utrpí spravedlnost a loajalita. Zvítězí-li však možnost druhá, zcela jistě utrpí ODS. Co kupříkladu stála Nečasova zásadovost ve věci Vondry? Velmi mnoho.

Vlastně je tu ještě třetí možnost. Žijeme v době, kdy lze pracovat s vlastním PR. Může to dělat strana a může to dělat každý politik. „Zůstávající" politici, a to napříč politickým spektrem, zpravidla dojmou svá místní a oblastní sdružení natolik, že získávají podporu znovu a znovu. Proč se tedy nepokusí v podstatě o totéž skrze média? Že se nemusí očišťovat, protože nic neprovedli? Možná, ale média nejsou soudy. A přinejmenším by to byla sympatická snaha, kterou by nominující mohli brát v potaz. Doporučoval bych pak podporovat jen ty, kteří jsou ochotni se o svůj obraz veřejně poprat za využití racionálně poskládaných argumentů, ne ty, kteří se trpitelsky spoléhají na presumpci neviny. Ta platí jen před soudem.

Kůži na trh!

Na rozdíl od ČSSD, která má v podstatě to, co chtěla, tedy sociální stát, chybí ODS vyřčený základní politický cíl. Náročnější voliči musí přeci vidět, že slovník ODS je jen ryze fiskální. Budiž, ale pak není jasné, zda se čeká na nový růst, aby se výdaje mohly vrátit, nebo má mravní cíl: jiný rozpočet, postavený na konzervativních filozofických základech. Skutečná penzijní reforma přeci nemůže být dobrovolná! Nejenže není nikdo, kdo by tuto záležitost zformuloval, možná ani není nikdo, komu připadá podstatná. Na druhou stranu: nebýt ryba ani rak je výhodné, protože „tvrdší" elektorát ODS může stále doufat v původní ideály a neuteče.

Potvrdí-li se, že ODS pod vlivem Martina Kuby opět najede na kurz prakticky orientované pravicové strany vlídné k podnikatelům, která odmítá nadměrnou byrokracii, kvóty a především vytváří prostor pro růst ekonomiky, vzala strana doktrinální problém za správný konec. Je třeba jít ale ještě dál, protože vedení ODS čelí skutečné krizi. I pravicoví voliči se bojí o práci a budoucnost. Uvěří, že vše vyřeší jen stop vyšším daním a útok na byrokracii? Nehledají i hodnotová vodítka? Určit v čase platné hranice mezi soukromým a veřejným je věcí odpovědnosti za ně. Ideální příležitostí, jak ji projevit, je psaný volební program, který se nebude bát říci, že stát prostě některé funkce už zastávat nebude.

Autor je členem ODS.

Revue Politika 2/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse