Prognóza politického vývoje v Evropě a Rusku v roce 2013

Nacházíme se v období, pro které jsou charakteristické radikální a hluboké strukturální změny v poměrně krátkém časovém horizontu. Současný cyklus tak svojí dynamikou připomíná transformační období let 1989-1991. Nynější krizové období odstartoval krach banky Lehman Brothers a následná ekonomická krize v roce 2008. Rok 2013 může přinést určité náznaky konce této transformace a první kontury pokusu o nalezení rovnováhy na Blízkém východě, stejně jako odpovědi na otázky stran budoucnosti EU.

Německo bude stále více podléhat myšlence využít svou ekonomickou a politickou sílu k tomu, aby v Unii nastolilo fiskální disciplínu, a bude tlačit na přijetí nové evropské smlouvy týkající se eurozóny. Schvalovat ji ale bude celá EU. Toto snažení proto může být ohroženo volbami, které v roce 2012 proběhnou hned v několika evropských státech, například v Itálii. Dluhová krize bude podporovat separatistická hnutí a propadající se ekonomika Řecka, spojená s radikalizací řeckých občanů, nevyloučí riziko vojenského převratu nebo pouličních násilností.

Klíčové trendy

• Vzestup separatistických tendencí ve španělském Katalánsku zasáhne separatistická hnutí v Belgii, Itálii a pravděpodobně i ve Skotsku.
• Vzroste skepse německých voličů k záchranné politice Berlína vůči krachujícím státům eurozóny. Spolkovou republiku Německo navíc čekají na podzim 2013 volby do Bundestagu.
• Konsolidace postsovětského prostoru a integrační procesy v ruském příhraničí.
• Prohlubující se politická krize v Řecku a riziko převratu.

Volby

• Parlamentní: Albánie, Island, Itálie, Lichtenštejnsko, Malta, Německo, Norsko
• Prezidentské: Česká republika, Gruzie, Kypr
• Referenda: Bulharsko (o výstavbě jaderné elektrárny Belene)

Spolková republika Německo

Angela Merkelová obhájila předsednické křeslo ve vlastní straně CDU. Podle dosavadních průzkumů by neměla mít ani v září a říjnu 2013 problém udržet se u moci díky koalici s dosud největší opoziční stranou SPD. Ta ovšem společně se Stranou zelených není daleko od 48% hranice podpory voličů, která běžně stačí na většinu v Bundestagu. Obě opoziční strany se proto nepochybně budou snažit oslabit pozici CDU v první polovině roku 2013. Jednání o dalších „záchranných operacích" v eurozóně (Řecko, Španělsko, Portugalsko, Kypr) jim k tomu dají dostatek příležitostí. Merkelová na jejich názory proto určitě alespoň částečně dá.

Důležitým barometrem nálady německých voličů budou již v lednu volby v Dolním Sasku, kde zatím CDU v průzkumech vede, ale ne s velkým náskokem. V řadě dalších zemských voleb již Merkelová přišla o velkou část pozic z předchozích období.

Itálie

Italské parlamentní volby se mohou konat již 10. března 2013, nejpozději však do konce dubna. Výsledek je složité předjímat; dlouhodobě zavedené strany se potýkají s řadou problémů a jsou hodně nepopulární. Nově vzniklý levicový blok Bene Comune (Partito Democratico, Partito Socialista Italiano a Sinistra Ecologia Liberta) má ale zatím podporu jen zhruba třetiny voličů. Volební systém navíc ještě může doznat změn. Pokud by zvítězila levice, novým premiérem by se mohl stát Pier Luigi Bersani, případně Matteo Renzi, oba z Partito Democratico. Nebude to ale mít snadné. Průmyslový magnát Luca Cordero di Montezemolo nedávno přivedl k životu středové proreformní hnutí, které má podporovat dosavadního technokratického premiéra Maria Montiho. Toho by trhy znovu rády viděly v čele země.

Francie

Současný prezident Francois Hollande se těší největší převaze socialistických hlasů ve francouzském Národním shromáždění za posledních třicet let. Navzdory počáteční popularitě se však Hollandemu nepodařilo zcela najít celospolečenský konsenzus, na kterém postavil svou volební kampaň. Francie zůstane v roce 2013 flexibilní ve vztahu k evropským záležitostem i vůči Německu. Bude si uvědomovat důležitost německo-francouzského tandemu pro budoucnost Evropské unie, ale odmítne se vzdát vlastní fiskální kontroly. Francouzský postoj tak bude bránit hegemonii německého pohledu na správu eurozóny, což do budoucna udrží ve hře riziko možného dělení eurozóny (nebo riziko eurozóny dvourychlostní).

Španělsko

Španělská ekonomika se bude propadat i v roce 2013, což vyvolá poptávku po dalším bailoutu. Vláda bude nucena pokračovat v politice škrtů, což bude prohlubovat nespokojenost obyvatelstva, sociální bouře a zesílí požadavky separatistických hnutí v Katalánsku, ale také v Baskicku.

Řecko

Řecká společnost je rozdělena na ty, kteří si přejí zmírnění úsporných opatření, a tu část, která veškerá úsporná opatření odmítá z principu a zčásti také jako diktát cizích mocností. Jinak tomu nebude ani v roce 2013. Vláda premiéra Antonia Samarase se bude snažit různými způsoby manévrovat a uspokojovat partikulární zájmy různých částí společnosti, ve které se rozevírají sociální a politické nůžky. Vládní stabilizační snahu bude limitovat fakt, že ekonomický pokles Řecka v roce 2013 dostane zemi na úroveň pětinásobného poklesu životní úrovně oproti roku 2008, kdy krize začala. V zemi se aktivizují radikální politické síly, zejména ultralevicová Syriza a ultrapravicový Zlatý úsvit, který má výrazný počet příznivců mezi příslušníky řecké policie a armády. Nebezpečí pokusu o vojenský převrat bude v roce 2013 aktuální.

Turecko

Současná vládnoucí a mírně islamistická Strana islámské spravedlnosti a rozvoje vedená premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem vstoupí do desátého roku své vlády. Očekávaný, relativně příznivý ekonomický rozvoj Turecka bude limitován neochotou k ústavně-politickým reformám, které vyžaduje především kurdská menšina. Roli hraje bezpečnostní faktor uvnitř, ale i vně země. Turecko bude pravděpodobně koketovat s myšlenkou ozbrojené intervence na severovýchodě Sýrie s cílem stabilizovat své příhraničí, ale odrazovat a limitovat je bude nejistá otázka postoje syrských Kurdů k současnému režimu, což vyvolává otázku, zda pád Asadova režimu nepřispěje k tomu, že se kurdské nebezpečí pro Ankaru ještě zintenzivní.

Ruská federace

Režim přečkal největší vlnu opozičních protestů, ale musí nutně zahájit strukturální hospodářské reformy. Zhoršení bezpečnostní situace na Blízkém východě a skokový růst cen ropy by tyto reformy mohl zbrzdit. Klíčovým problémem rovněž zůstanou lidská práva v Rusku; přijetí řady zákonů k utužení moci a namířených proti opozici soustřeďují moc do rukou jednoho centra, jímž je znovuzvolený prezident Vladimir Putin. Značná identifikace systému vlády a správy země s osobností Putina a osobními vazbami na něj do budoucna otevřou otázku, jak by celý systém zareagoval na Putinův náhlý odchod ze scény v případě jeho smrti nebo těžké nemoci.

Ruská federace má schválenu koncepci rozvoje energetiky do roku 2020, ve které se počítá s výstavbou dalších 26 bloků jaderných elektráren, aby se podíl elektrické energie vyrobené z jádra zvýšil ze současných zhruba 16 % na 30 %. Rusko zůstane i v roce 2013 závislé na exportu svých surovin a bude poměrně náchylné k výkyvům jejich cen; v mnoha oblastech nadále nebude konkurenceschopné a v potřebné míře diverzifikované. Aby se zvýšila konkurenceschopnost jaderného průmyslu, v civilní části Ruská federace předpokládá, že umožní prodej částí firem a účast soukromého kapitálu na jejich rozvoji. I nadále si však ponechá plnou kontrolu nad vojenskou částí jaderného průmyslu. Příkladem může být společný podnik s francouzskou společností Alstom na výrobu turbín pro jadernou energetiku. Tento podnik dodá do budované jaderné elektrárny v Kaliningradské oblasti zařízení za 880 mil. eur. Ostatně právě v této elektrárně by mohla účast zahraničních energetických firem dosáhnout až 49 procent.

K navýšení či alespoň udržení současné úrovně těžby plynu budou muset být učiněny rozsáhlé investice do nových nalezišť a infrastruktury. Hlavní úlohu zde hraje Gazprom, který kontroluje 90 % ruské těžby a jeho důležitá naleziště budou rychle vyčerpána. V roce 2020 by mělo být 76 % zemního plynu vytěženo na nových nalezištích.

V zahraniční politice Ruska bude hrát stěžejní úlohu snaha konsolidovat postsovětský prostor pod kontrolou Moskvy. Pokračovat bude integrace Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, což je pokus o vytvoření alternativního eurasijského vojenského paktu, jehož členy jsou v tuto chvíli Rusko, Bělorusko, Arménie, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. V rámci celní unie mezi Ruskou federací, Běloruskem a Kazachstánem Rusko usiluje o vytvoření silného ekonomického bloku a lze očekávat, že v roce 2013 bude sílit snaha zahrnout do něj Ukrajinu a budou podniknuty první sondy ohledně možné spolupráce s Gruzií.

Uvedený scénář vznikl v rámci projektu případových studií Analytického informačního centra společnosti Diplomatic Services. Teoretickým, metodologickým i obsahovým základem byla realizace sekundární analýzy stěžejních prognostických a strategických studií a publikací zabývajících se problematikou trendů v oblasti bezpečnosti, ekonomiky a mezinárodní politiky a realizace diskusí a rozhovorů s předními odborníky ve zmíněných oblastech. Prognózy samozřejmě vždycky nevyjdou, jsou ale dobré proto, že umožňují vymodelovat scénáře, které nás mohou potkat. Celý text „Světový vývoj 2013" lze stáhnout zde.

Diskuse