Zákona o veřejné službě není škoda

Jan Frank | 10. 12. 2012

Poslat do Kindlu

---

Když Ústavní soud na základě podnětu ČSSD zrušil novelu zákona o zaměstnanosti týkající se tzv. veřejné služby, vysloužil si rozsáhlou kritiku. Lenka Zlámalová z Lidových novin, ale i ústavní soudce Stanislav Balík od základu polemizovali s tím, že by veřejná služba, jak pravil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, snižovala lidskou důstojnost až za hranici lidských práv. Šlo o zákon, který měli řešit výhradně politici, ne Ústavní soud, ale když už se tak stalo, nelitujme. Neboť vedle sporného „donucovacího" principu byla veřejná služba pochybná i z hlediska pohledu na rovné podmínky na trhu práce.

Když se politika míchá do politiky

Komentář k zákonu jasně tvrdí, že nehonorovaná veřejná služba měla být bičem zejména na ty klienty úřadů práce, kteří se v jejich evidenci vyskytovali déle než rok. Právě tím byl zpochybňován útok novely na lidskou důstojnost. Ovšem z přísně právního hlediska se norma týkala všech uchazečů již po dvou měsících evidence. Proto ta provokativní asociace vzbuzující obavu, že by ulice měl jít zdarma uklízet i celoživotní poctivý pracant, jenž měl jen tu smůlu, že fabrika, v níž byl zaměstnán, právě zkrachovala. Dále je tu argument soudu o povinném sociálním pojištění, které zakládá právo pobírat podporu v nezaměstnanosti a údajně jednou provždy vyčerpává všechny budoucí povinnosti nezaměstnaného.

Filozofické východisko důstojnosti prezentované Pavlem Rychetským je až příliš citlivé. Proč by se teoreticky nemohl změnit celospolečenský nárok na práva a povinnosti nezaměstnaných připočtením „roboty", zvláště když zákon taxativně jmenuje celou řadu výjimek (z důvodu péče o dítě ap.) a je zjevné, že směřuje zejména k eliminaci zneužívání systému? Na druhou stranu si mohl Ústavní soud všimnout ještě jedné věci. Pokud úřad práce ve spolupráci s obcí nebo nějakou neziskovou organizací nabídne nezaměstnanému práci až do výše půl úvazku, znamená to, že tato práce „existuje". Nespadá pak ale do režimu standardní nabídky práce?

Co je nedůstojné

Je jasné, že starostové si díky veřejné službě mnuli spokojeně ruce. Část z toho, co dříve dělaly technické služby za peníze, jim byla najednou k dispozici zdarma. Nebo šlo o nově vymyšlené úkoly? Pokud ne, jak k tomu dotčení nezaměstnaní přišli? Komentář k novele pochopitelně argumentoval zejména tím, jak si dlouhodobě nezaměstnaní udrží pracovní návyky, díky čemuž pak snáze získají nové místo. Jenomže na trhu práce se dnes uplatní hlavně ten, kdo má souvislý profesionální životopis, ne evidenci na úřadu práce. Dalším problémem je fenomén odměny. Jestli je něco opravdu proti důstojnosti, pak nebrat mzdu za práci, která by mohla být nabídnuta byť jen na dohodu o provedení práce.

V souvislosti s důstojností ještě srovnání. Čeští vězni, ačkoliv tu a tam práce ve věznicích nebo mimo ně je, nemají pracovní povinnost a stát za ně po dobu výkonu trestu hradí zdravotní i sociální pojištění. Přitom v úhrnu společnosti dluží určitě více než nezaměstnaní včetně těch, kteří opravdu pracovat nechtějí.

Pokud zákon o zaměstnanosti chtěl vyrovnat etický vztah zaměstnaných a nezaměstnaných, šel opravdu po povrchu a není ho žádná škoda.

Autor je člen ODS.

Revue Politika 12/2012

Poslat do Kindlu

---

Diskuse