ODS, nebo Unie osobností?

Hlavní zprávou v českých denících o 23. kongresu ODS bylo sdělení, že se „nestalo nic". Podle mě však záleží na tom, co kdo od kongresu očekával.

Pokud novináři očekávali revoluci, nemohli se jí dočkat; pokud spekulovali na nezvolení Petra Nečase předsedou a následné rošády, byla jejich očekávání mylná. Pokud veřejnost čekala na „změnu" v podobě nových tváří s pootočeným programem, nemohla se mýlit více.

Stojaté vody ODS nikdo výrazněji nerozčeřil, a přesto k významné změně kurzu politiky ODS na kongresu, podle mého názoru, došlo. Skrytě, pod hladinou, téměř nepozorovaně.

Formuloval ji Petr Nečas ve své sobotní zprávě předsedy, když v závěrečné fázi projevu mluvil o „otevření strany". To, co navrhnul a jak to formuloval, by mělo být zaznamenáno jako „změna", kterou by Josef Zieleniec v roce 1996 (kdy začal mluvit o tzv. „rozkročení") asi neformuloval lépe.

Petr Nečas položil delegátům kongresu dotaz, zda víme „kolik lékařů, učitelů a ředitelů škol" bylo na našich krajských kandidátních listinách.  Měl to přesně spočítané. Překvapil mě tím, neboť bych byl v té chvíli očekával, že svoji analýzu volebního debaklu postaví na jiných číslech.

Vyzval kongres, abychom napříště zvažovali smíšené kandidátky s nezávislými osobnostmi, nebo ony nezávislé osobnosti pozvali do ODS - s vědomím, že „mají málo času, nemohou vysedávat na schůzích a měly by být umisťovány na kandidátky bez průchodu primárkami".

„Změnu" nemohl předseda Nečas formulovat lépe. Ostatně ona to ani moc změna není, je to zřejmě výraz zoufalství založený na představě, že náš volební úspěch napříště zajistí „osobnosti" (jejichž „osobnost" sice nikdo neumí přesně definovat, ale kterých je všude dokola zřejmě nadbytek, navíc ochotných kandidovat za kolabující ODS).

Zásadně s tímto argumentem nesouhlasím. Nejen proto, že ve své podstatě uráží řadové členy ODS, kteří mají tolik času, že mohou vysedávat na schůzích ODS. Nesouhlasím s tímto argumentem proto, že významně přeformátovává ODS v cosi, co bych nazval Unií osobností.

Jistě, pokud jsou lékaři a učitelé srozuměni s naším programem, pokud jej chtějí obohacovat a rozvíjet, pokud se nestydí za značku ODS a ponesou svoji kůži na trh v jejím stínu, jsou s radostí vítáni. Mají-li ale být fíkovým listem nad naší současným tápáním, budou spíš kukaččím vejcem; brzy s námi budou nespokojeni či dokonce budou vystupovat proti našim principům (tedy máme-li je ještě).

Neznám za těch dvacet let práce v ODS jiný druh testu loajality než pár kampaní odpracovat pro někoho jiného. Nezištně a obětavě. Roznést materiály, vylepit plakáty, sem tam si u toho nechat vynadat - a přesto vytrvat. To je jediný důkaz, že takový člověk může obstát v pozdější bouři.

Nečasovo volání po „osobnostech" bez takových testů je nebezpečné. Obchází stranickou strukturu práce, přestože se tomu dnes všichni vysmívají v domnění, že „strany jsou pro straníky, ale Občanské fórum je pro všechny". Vzpomínáte na ten porevoluční slogan? A vzpomínáte, kdo všechno se pod deštník OF schoval? Levičáci, pravičáci, zelení, věřící, nevěřící, disciplinovaní, lenoši, kariéristé i poctivci, kteří to s Československem mysleli dobře.

Teze „více osobností na kandidátky ODS" je pro mě největší změnou, kterou kongres přinesl. Změnou, která ještě víc rozostří obrysy ODS, učiní náš program ještě více nesrozumitelným, než je teď. Považuji tento návrh nejen za sporný, ale považuji jej pro budoucnost ODS za přímo nebezpečný. Je to pro mě nikam nevedoucí slepá ulička.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.

Text původně vyšel na autorově webu. Redakčně upraveno.

Diskuse